„Je dovoleno snažit se léčit nemoci tím, že se zabíjejí lidské bytosti, i když v embryonálním stavu? Je eticky přijatelné používat kmenové buňky „importované z ciziny“, i když se ví, že bylo třeba zničit řadu embryí, aby se jich dosáhlo? Tyto otázky hýbají německou veřejností, i když německy parlament těsnou většinou hlasoval „pro“.

Předseda německé biskupské konference kardinál Lehmann i president Evangelické církve Manfred Kock psali poslancům: „Embryo „ve zkumavce“, jako lidská bytost zvláště vystavená možnosti zneužití a manipulace, má právo na život a na neomezenou ochranu již od okamžiku početí. Jakýkoliv jiný předpoklad, který stanoví počátek života v jiném okamžiku nebo uznává ochranu embryu v různých etapách je z etického hlediska rozviklaný. Vystavuje se nebezpečí že páchá nespravedlnost na obrazu a důstojnosti člověka, na nichž se zakládá ústavní zákon. O terapii nebo léčení těžkých nemocí nelze uvažovat bez ohledu na metody, jakými se dosáhne. Předpokládájí-li tyto metody zničení osoby v embryonálním stavu jsou naprosto nepřijatelné“.

Kolínský arcibiskup kardinál Meisner poukázal na jiný egojistický aspekt: „Je nečestné nechat zabíjet embrya v cizině a chovat se jako  by se nic nestalo a jen užívat plodů tohoto zabíjení... Na přehradě se nedělají kompormisy. Vznikne-li na ní někde trhlina ( a ještě zásluhou demokratického hlasování! dodávám já), dříve nebo později se protrhne.“

Na římské univerzitě „Sapienza“ se konal kongres na téma „Embryo jako pacient“. Na závěr 12 předních italských profesorů gynekologie podepsalo manifest, v němž požadují, neomezenou zákonnou ochranu  embrya - počatého života. Profesor Benagiano, vedoucí katedry gynekologie na „La Sapienza“ v Římě, vyvrací námitku, že se tím brzdí vědecký výzkum. „ Dnes se moc mluví o užití embryonálních buněk na záchranu jiných životů. Tímže se tomu vzpíráme, nijak nebrzdíme bádání. Je totiž dokázáno, že buňky pupeční šňůry mají stejnou hodnotu. Nic neubíráme vědeckému pokroku.“

Všichni zastánci kultury smrti, potratů a genetických manipulací, hned spustili své obehrané argumenty a neomalenou drzost proti Jan Pavlu II. když se v neděli, podle nich „odvážil“ říci: „Uznat život, to znamená především  znovu objevit a znovu žasnout nad tím, co sám  rozum a věda bez obav nazývají  „tajemstvím“.... Nikdo není pánem života (a tu je nutno dodat, ani jedinec, ani strana, ani stát),  nikdo nemá právo manipulovat, potlačovat nebo vzít život, ani svůj ani druhých... Co se týká lidského embrya, věda už dokázala, že jde o lidského jedince. A je tedy logické požadovat, aby tato identita byla také zákonem uznána a chráněna.

Italský ministr zdravotnictví Girolamo Sirchia plně souhlasí se slovy Jan Pavla II. a dodává „zřekne-li se společnost svých hodnot, hrozí ji rozpad. Embryo je subjekt, osoba, a jako takové musí být i zákonem respektováno“ Přiznačná byla námitka Enrico Berlinguera, komunistického předáka – pardon, nyní levicového demokrata: „Ale to by se pak muselo uznat, že umělý potrat je vražda, a to přece žádný stát neuznává!“

Ano, podle zákonodárců, kteří slouží „pokroku vědy“, také finančním zájmům farmaceutických a jiných podniků, kde se provádí genetická manipulace a vůbec logice kultury smrti než ochraně života a zvláště nenarozeného.

Autor pracuje v české redakci Vatikánského rozhlasu