Již po staletí se každým rokem na Arabském poloostrově opakuje stejný scénář - muslimové z celého světa se sjedou do saúdskoarabské Mekky, ve městě a jeho okolí během několika dní vykonají sérii rituálů a poté se vracejí zpět do svých domovů. Tato muslimská pouť, která vrcholí ve čtvrtek modlitbami na pahorku Arafát, je symbolickým napodobením posledního putování proroka Muhammada.


Copyright weber.ucsd.edu


Počátkem posledního měsíce islámského roku (dúl-hidždža) se do kolébky islámu sjíždějí každoročně na dva milióny z 1,2 miliardy muslimů. Hadždž, jak se pouť arabsky nazývá, musí totiž alespoň jednou za život vykonat každý muslim, pokud mu to dovolí zdraví a finanční prostředky. V případě dlouhodobé nemoci či tělesné vady může za sebe poslat zástupce.

Před vstupem do posvátného okrsku (haram) svlékne poutník svůj obvyklý oděv a obleče si ihrám, dva prosté bílé pruhy látky (jeden se omotá kolem pasu a druhý se dá přes ramena), které symbolizují, že před Alláhem jsou si všichni věřící rovni.Ženy se musí zahalit od hlavy až k patě a na posvátné území smějí jen v doprovodu mužů. Podle tradice se muslimové v Mekce mají oprostit od všeho světského, nesmějí si stříhat ani česat vlasy, holit vousy, zkracovat nehty, zakázán je pohlavní styk i používání voňavky. Na posvátném území není dovoleno ani lovit a trhat člověkem vypěstovanou vegetaci.

Obřady začínají ve Velké mešitě, která pojme až 600.000 poutníků a v níž se nachází nejsvatější islámská relikvie, takzvaný Černý kámen. Pravděpodobně meteorit, který podle legendy daroval archanděl Gabriel Ibráhímovi, je ukryt ve svatyni Kaabě. Tuto 15 metrů vysokou kostku pokrytou černým sametem, pod níž je pochován prorok Ismáíl a jeho matka Hagar, musí poutník sedmkrát obejít proti směru hodinových ručiček a při každém kole se snaží černý kámen políbit nebo se ho alespoň dotknout rukou, kterou pak přiloží ke rtům.

Pak přichází na řadu, za výkřiku citátů z koránu, sedmkrát běh mezi pahorky Safá a Marva (vzdálených od sebe asi 700 metrů), který připomíná, jak Ibráhímova družka Hagar pobíhala po poušti, aby našla vodu pro syna Ismáíla. Tím končí takzvaná malá pouť (umra), kterou muslim může vykonat i kdykoli jindy v roce.

Následuje den modliteb ve Velké mešitě. Další ráno odcházejí poutníci do asi 10 kilometrů vzdáleného údolí Miná, kde se opět věnují modlitbám. Vrchol pouti nastává další den (devátý den měsíce dúl-hidždža), kdy se poutníci odeberou na asi 20 kilometrů vzdálenou pláň Arafát, místo opětného setkání Adama a Evy po vyhnání z ráje. Jejich činnost na planině arabisté popisují jako rituální stání (lze si však i lehnout nebo sednout), jež má symbolizovat pokoru před Alláhem. Poutníci hledí k Hoře milosrdenství, z níž se loučil Muhammad před smrtí s věřícími, a prosí Boha za odpuštění hříchů.

Po západu slunce se poutníci přesunou ke svatyni Muzdalífá, kde se opět modlí. Další ráno, desátého dne měsíce dúl-hidždža, si nasbírají sedm kamínků, s nimiž se vracejí do údolí Miná, aby je tam hodili na západní ze tří hromad zvaných džamra. Toto symbolické kamenování Satana vyjadřuje poutníkovo odhodlání zříci se zlých skutků.

Následuje rituální obětování ovce, krávy nebo velblouda jako připomínka Ibráhímovy rozhodnosti podřídit se vůli boží. Z obětovaného zvířete si věřící ponechá třetinu a zbytek daruje chudým, z Mekky se maso posílá muslimům do celého světa. Obětní svátek íd al-kabír slaví (i několik dnů) muslimové nejen v Mekce. Hadždž končí opět sedminásobným obcházením Kaaby, poutníci odloží ihrám a oholí si hlavu.