„Ani Pán Bůh ti neporadí, nebudeš-li sám chtít.“ (romské přísloví)
  • Panna Maria jako projekce matky je přijímána velmi dobře. S náboženstvím bez Matky Boží zpravidla nechtějí nic mít.
  • Církevní hierarchii moc nechápou, milejší je jim jejich kněz než kardinál.
  • Svaté obrázky milují x šetřit, aby nezevšedněly.
  • V katechezi je nutné využívat hudbu s výrazným rytmem, text nerozhoduje.
  • Práce s dětmi bez ovlivnění celých rodin je málo účinná.
  • Hodnocení výkonu dětí: dávat jen dobré známky, jen červené tečky.
  • Při delších modlitbách (růženec) je třeba uvádět úmysl, ne „modliť sa iba tak“.
  • Na letních táborech snadno přijímají předkládanou stupnici hodnot, ale vždy víc kvůli vyniknutí či odměně, než pro Boha.
  • Děti nejsou zvyklé na českou kuchyni, jídlům nedůvěřují a častěji jim nechutnají.
  • Na vícedenních akcích ať u sebe děti nemají žádné peníze, protože to silně a trvale upoutává jejich pozornost.
  • Noční pomočování dětí až do staršího školního věku není zvláštností. Příčiny jsou somatické i psychické.
  • Snažit se, aby si část nákladů na pořádané akce hradili sami, pokud je to možné. Víc si potom váží své účasti a psychologicky roste závažnost pořádané aktivity. Výchova k vlastní odpovědnosti je velmi důležitou částí každé práce s Romy. Rozdávání věcí a peněz působí spíš opačně, tedy ve směru ještě větší závislosti a nezodpovědnosti. „Kdo dává Cigánovi, dvakrát bere.“ Zásada misionářů: „Má-li někdo hlad, nedávej mu rybu, ale udici“ stále platí.
  • Individuální formační práce s dětmi je o 100% účinnější než skupinová (není se za koho schovat).
  • Získat opravdovou důvěru Romů není vždy lehké, zatímco k její ztrátě často stačí úplná maličkost. „Dokud Rom důvěřuje, nechá se vést jako dítě, snesl by ti modré z nebe. Až dokud neuvěří zas jinému.“
  • Mírně unavit romské děti dá dost práce, ale bývá to nutné před každou činností vyžadující soustředění (modlitba, četba...).
  • Děti často nejsou zvyklé mít pro sebe celou postel, spát samostatně jim působí značné obtíže. Je možné to respektovat.
  • Některé děti (i dospělí) jsou zvyklé spát při světle a v úplné tmě se spát bojí. Zřejmě proto, že světlo zahání mula (mulo - umrlec, duch zemřelého).
  • Děti a to i starší jsou zvyklé se vodit za ruce s dospělými.
  • Hry pro romské děti mají splňovat tyto podmínky: jednoduché, zaměstnávající všechny děti současně, nevyžadující znalost čtení a psaní.
  • Na výzvy typu: „phen...“, což znamená česky „řekni...“ je lepší nereagovat. Téměř vždy následuje neslušný rým na vyřčené slovo. Např. „Phen: aleluja.“ „Aleluja.“ „Cha mire khula.“ Česky to znamená „jez moje hovna.“
  • Děti rády konají těžší fyzické práce (např. se dřevem), zvlášť pokud jsou za to oceněny.
  • Velmi dobrý je i sport - mají na něj talent, ale ne vytrvalost.
  • Je třeba znovu oživit významný tradiční prvek v utváření romského dítěte, jímž jsou pohádky. Romský pohádkový hrdina neměl než důvtip, soucitné srdce a víru v Boha.
  • Milují vyprávění o bitvách, statečných lidech a o minulosti svého národa.
  • Z biblických příběhů jsou nejoblíbenější narození a utrpení Páně a také velké Ježíšovy zázraky.
  • Hraná scénka i vyprávěný příběh mají podstatně vyšší účinnost než tradiční formy katecheze. Aktivní zapojení do scénky nutí děti přemýšlet a zapamatovat si. Romské děti jsou emocionálnější, toho má využívat i výchovné působení na ně.
  • Rozumná přísnost ve výchově dětí se jeví jako předpoklad úspěchu.
  • Možnost formace Romů naprosto troskotá na nedostatku pracovníků.

Předchozí díl: Co už se zkusilo jako řešení