Vážená paní Taliánová,
děkuji za Váš polemický ohlas na můj text o mýtech
v církvi. Jsem rád, že jej redakce ChristNetu zařadila do
Magazínu. Opravdu mi nevadí, že vidíte věci diametrálně
jinak než já, a jsem rád, že se čtenáři mohou s Vaším
pohledem seznámit a porovnat oba vyslovené názory.
A ještě raději budu, když se nepřikloní automaticky k žádnému
z nich, ale vytvoří si vlastní názor. K tomu ostatně
slouží i diskusní skupina, kterou někdo na ChristNetu k
tomuto tématu založil.
Nemějte mi prosím za zlé, že nebudu polemizovat s Vašimi
tvrzeními. Připadají mi mimoběžná, protože vycházejí
z jiného chápání církve a také
asi z jiné životní zkušenosti.
Děkuji za doporučení, abych začal u sebe. Je to doporučení
vskutku zásadní, a měl by si ho uvědomit každý,
kdo chce o něco usilovat – Vy, já i kdokoliv další. Ale
ruku na srdce: opravdu si myslíte, že to slyším poprvé
od Vás? Radíte na prvním místě úsilí
o osobní svatost. V tom se jistě shodneme. Potíž je, že
já bych si netroufl radit Vám, abyste nejdřív začala
u sebe, hodnotit Váš život (a jeho ovoce) či Vaše motivy. Patří
k bídě naší církve, že v ní dobrá tvrzení
bývají někdy použita jako “klacek proti někomu”. Všimněte
si, jak je tím debata o věcných problémech přenesena
na osobní úroveň a degradována. Ale o to přece nejde,
ne?
Pokud chcete poznat můj život a jeho ovoce, pokud stojíte
o mé životní zkušenosti, nabízím Vám
možnost osobního setkání. Jestli chcete, přijeďte
za mnou do Hradce Králové (nevím odkud jste). Pokud
mne neznáte, doporučoval bych Vám, abyste mne nehodnotila.
Ani nikoho jiného.
Myslím, že přes výrazné rozpory se v některých
dost důležitých momentech shodujeme. To je dobře a rád
bych to připomněl. Jistě se shodujeme v tom, že uznáváme
autoritu Boha a snažíme se podle toho žít. Shodneme se
i v tom, že nám záleží na církvi. Jsem rád,
že upozorňujete na obraz církve jako mystického těla Kristova.
Musím říci, že tento obraz je mi blízký. Myslím,
že ve spojení s obrazem církve jako Božího lidu je
velmi nosný pro úvahy o církvi. Je-li církev
mystické tělo Kristovo, každý z nás je jeho buňkou.
Na nás je, bude-li tato buňka živá či jen živořící
a bude-li správně začleněna do celého organismu.
Víte, nechci bourat dosavadní způsob života církve
těm, kterým vyhovuje. Chtěl jsem jen upozornit, že přináší
problémy, které v jeho rámci nejsou podle mne vůbec
řešitelné. A proto bych uvítal, kdyby se začalo hovořit
a přemýšlet o možnosti jiného “axiomatického modelu
církve”.
Mějte se hezky!
Pěkně zdraví Jaromír Matěna
Rád bych poděkoval za všechny ohlasy. Ohlasy jsou pro mne vždy
cenné, umožňují poznávat myšlení a životní
zkušenosti druhých, tříbit názory, sbližovat se
navzájem. Navíc řada ohlasů obsahuje cenné podněty.
Rád bych je zpracoval na své
osobní internetové stránce
a také bych rád sestavil
jakýsi “mýtník” naší církve (prosím
pěkně, berte to s nadsázkou!) – zatím jsem se k tomu ale
nedostal. Těm, kdo to ode mne očekávají, posílám
omluvu. Snad to ještě nastane…
Myslím, že čtenářům svého textu Máme
v církvi problém” aneb “Mýty v církvi a o
církvi a jejich důsledky” dlužím jakési pokračování.
Asi si říkáte: “Tak teď ukázal některé principy,
které jsou možná v současném modelu církve
zakomponovány, dává najevo, že jejich absolutizaci
nepovažuje za správnou, a dokonce naznačuje, že by se třeba mohl
objevit nový model organizační podoby církve, jejího
života a pojetí. Má sám nějakou představu?”
Samozřejmě není možné, abych tady sestavil nový
model. To je úkol pro mnoho lidí a svým způsobem
pro celou církev – pro teology, eklesiology, biskupy, kněze, odborníky
právě tak jako pro “prostý lid Boží”. Samozřejmě
první otázkou je, na jakých principech by takový
model měl stát. Smyslem mého článku nebylo vytvořit
tento model ani nadefinovat jeho principy, spíše jsem chtěl poukázat
na to, že cítím jeho potřebnost. Připadá mi to jako
znamení doby.
Jistěže o takovýchto otázkách přesto dál
přemýšlím. Jsem přesvědčen, že velmi nosné principy
pro ten model, o němž hovořím, lze najít v učení
církve. Zejména poslední koncil některé z
nich dobře zformuloval a zdůraznil. Rád bych se nad nimi hlouběji
zamyslel a pokusil se je sestavit do textu, který by být
jedním z mnoha podkladů pro toto hledání. Toto téma
však chce svůj čas (svůj “kairos”), potřebuje trošku “uzrát”. Snad
se to časem podaří…
Do té doby alespoň velmi pracovně uvádím několik
principů, na nichž bych byl rád, kdyby nový model církve
mohl stát:
- Podíl každého pokřtěného na Kristově prorocké, pastýřské a kněžské službě, povolání a poslání každého křesťana. Odpovědnost, důvěra, rovnost.
- Církev jako Boží lid sjednocený ve víře v trojjediného Boha. Jako živý organismus tajemného těla Kristova.
- Církev jako znamení spásy a společenství pro svět. Navenek by se církev podle mne měla vzdát nároku na postavení ve společnosti a na majetek (neříkám “postavení a majetku”, ale nároku na ně!). Měla by však promýšlet a snažit se skutečně uskutečňovat své poslání pro lidi ve světě.
- Svátosti slavené ve společenství jako znamení Boží blízkosti a lásky. Liturgie jako srdce života církve, život církve a křesťanů obousměrně reálně provázaný s liturgií.
- Kněz jako předsedající ve společenství, s odpovědností za církevní obec a naopak s odpovědností obce za kněze. S daleko užší vazbou mezi knězem a obcí (možná na úkor síly vazby hierarchické a hlavně organizační struktury).
- Církevní obec jako základní liturgická i praktická buňka života církve. Tato obec by měla zahrnovat jak kněze (ordinovaného služebníka církve), tak ostatní křesťany. Považuji za důležité, aby členové obce měli reálnou možnost ovlivňovat život v obci. Dále považuji za důležité, aby kněz byl skutečně svém životem součástí života obce. Křesťan by měl mít možnost zvolit si obec, do níž chce patřit.
- Chápání rodiny jako domácí církve, podpora rodinám v životě církve, začlenění rodin do církevní obce. Podpora malým církevním společenstvím a jejich začlenění do církevní obce.
- Důraz na Boží slovo, jeho výklad, poznávání a uskutečňování v životě. Podpora vzdělání. Pravdivost života křesťanů a církve. Život z víry - propojení víry s každodenním životem.
- Mnohotvárnost života církve. Podpora různorodých církevních obcí, nejrůznějších aktivit, úcta k jinakosti druhého člověka či druhého společenství nebo obce.