+1.  Na konci této slavnostní liturgie se náš pohled obrací k Nejsvětější P. Marii, kterou vzýváme ve velikonoční době krásnou antifonou „ Regina caeli“. Úcta  ke Svaté Panně je integrující (doplňující) částí křesťanského života, jak se jasně ukazuje i u nových blahoslavených.
    Proto se k Ní s důvěrou obracíme a svěřujeme Jí zvláště ty, kteří trpí ve Svaté zemi, odkud přicházejí apely (výzvy) ze všech stran. Všechny ujišťuji svou duchovní i lidskou solidaritou, zatímco vyzývám k modlitbám. aby probíhající úsilí o obnovu respektování osob i majetku a podporu příchodu spravedlivého a trvalého míru, bylo korunováno úspěchem.

    +2. Když nyní zdravím biskupy, státní představitele, kněze, řeholníky a věřící španělského jazyka, zvláště ty, kteří sem přišli z Costa Riky, Nikaraguy, Kolumbie a Argentiny, s potěšením připomínám, že noví blahoslavení z Latinské Ameriky jsou také výmluvnými přiklady úcty k Nejsvětější Panně. Kéž tento příklad pomáhá všem, a zvláště těm, kteří měli možnost účastnit se této slavnostní bohoslužby blahořečení, aby vždy důvěřovali v Pannu Marii, aby pak každý ve svém povolání byl opravdovým učedníkem její Syna.

    + 3.Srdečný pozdrav poutníkům italského jazyka, kteří se radují z blahořečení Gaetana Errica a Lodovica Pavoniho; svůj pozdrav vztahuji také na všechny jejich duchovní syny z jiných národů, jakož i na všechny, kteří vzdávají čest blah. Luigi Variarovi a blah. Artemidu Zattimu, které Boží prozřetelnost přesadila z Itálie do Latinské Ameriky, aby tam přinášeli plody pro nebeské království.
    Tuto neděli se slaví v Itálii Den Katolické univerzity Božského Srdce. Přeji všechno dobré této důležité instituci, která, tímže spojuje víru s kulturou, poskytuje cennou službu celé společnosti.

    Nakonec připomínám, že na dnešek připadá „Den pro darování a transplantasci orgánů“ a přeji si, aby solidarita mnohých dala naději nemocným, kteří čekají na transplantaci.

    A nyní zpěvem  Regina Coeli se obraťme se svými prosbami k P. Marii Královně nebes.

Z homilie blahořečení:

„Přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim (Lk 24,15). Ježíš se stává pocestným a přidruží se k dvěma učedníkům jdoucím do Emauz. Vysvětluje jim Písma a pak, když došli k cíli cesty, láme jim chléb, stejně jak to učinil apoštolům v předvečer své smrti na kříži. V té chvíli se jim otevřou oči a oni ho poznávají.

    +1. Velikonoční zkušenost Emauz se v církvi stále obnovuje. Můžeme obdivovat úchvatný příklad toho v životě těch, které jsem rád dnes povýšil k úctě oltářů: Gaetano Errico  1791- 1860 -kněz zakladatel kongregace misionářů svatých Srdcí Ježíše a Marie, Lodovico Pavoni, 1784-1849, kněz zakladatel kongregace Synů Neposkvrněné P. Marie, Luigi Variara 1875-1923, salesián, zakladatel Institutu „Dcer svatých Srdcí Ježíše a Marie,  Maria de Transito de Jesús Sacramentado,1821-1885, zakladatelky  kongregace sester terciářek františkánských misionářek Argentiny, Artemide Zatti, 1880-1951, řeholník salesián. Maria Romero Meneses, 1902-1977, panna z Institutu Dcer P. Marie Pomocnice. Jako učedníci jdoucí do Emauz tito noví blahoslavení dokázali poznat živou přítomnost Pána v církvi a po překonání obtíží a obav, se stali nadšenými a odvážnými svědky před světem.

    + 2. „Nebyli jste vykoupeni nějakými pomíjejícími věcmi...nýbrž drahou krví Krista“ ( 1 Pt 1,18-19)  Tato slova z druhého čtení nám dávají myslet na blah . Gaetana Errica, kněze a zakladatele Misionářů Srdcí Ježíše a Marie. V době poznamenané hlubokýmui politickými a sociálními změnami, tváří v tvář duchovnímu rigorizmu jansenistů, Gaetano Errico hlásá velikost Božího milosrdenství, které stále volá k obrácení ty, kteří žijí pod nadvládou zla a hříchu. Byl to pravý mučedník zpovědnice; nový blahoslavený tam trávil celé dny a stravoval nejlepší síly tím, že přijímal kajícníka a naslouchal jim. Svým příkladem nás podněcuje, abychom znovu objevili hodnoty a důležitost svátosti pokání, kde Bůh plnýma rukama uděluje odpuštění a ukazuje svou otcovskou něhu k těm nejslabším synům.

     +3.  „Toho Ježíše Bůh vzkřísil, a my všichni jsme toho svědky“ (Sk 2,32)  Toto hluboké vnitřní vědomí, jež se stalo žhnoucí a nezkrotnou vírou, vedlo duchovní a kněžskou zkušenost  Lodovica Pavoniho, zakladatele Kongregace Synů Neposkvrněné P. Marie. Vybaven zvláště citlivou duší se bezvýhradně věnoval pomoci chudých a opuštěných chlapců a zvláště hluchoněmých. Jeho činost pokrývala mnohé oblasti, od výchovné až po vydavatelství s originálními apoštolskými nápady a odvážnými novátorskými akcemi. Základem všeho ale byla solidní spiritualita. On nás svým svědectvím vybízí, abychom důvěřovali Ježíšovi a stále více se nořili do tajemství jeho lásky.

Pak ve španělštině Svatý Otec podobným způsobem aplikací jednotlivých textů mše svaté přibližoval přítomným duchovní velikost jednotlivých blahoslavených, kteří rozvíjeli svůj apoštolát v Latinské Americe.

    Závěr homilie:

    Ukaž mi, Pane, cestu k životu. Vezměme za svou tuto invokaci mezizpěvu. Potřebujeme, aby nám Vykupitel ukázal cestu, aby nás doprovázel na cestě a aby nás dovedl až do plného společenství s nebeským Otcem.

    Ukaž mi cestu života! Jen Ty , Pane , nám můžeš ukázat pravou cestu života, jedinou, která nás vede k cíli, jak tomu bylo u blahoslavených, kteří dnes září v nebeské slávě.

Přeložil P. Josef Koláček z Vatikánského rozhlasu