I mezi těmi nejněžnějšími holoubátky se občas něco pokazí a je na světě konflikt, hádka, spor, "nucený rozhovor", prostě cokoliv, co rozvíří i jinak poklidnou hladinu vztahu. Mám pro vás špatnou zprávu: konflikty bohužel nelze úplně vyloučit ze života. Nicméně, dá se najít způsob k jejich vyřešení.

Abychom měli co řešit, musíme nechat konflikt vzniknout, což nebude zas až takový problém. Každý z nás si hledá svoji cestu životem, máme svoje představy o "cíli" svého pachtění, jenže naše představy jsou do jisté míry originální a tak se střetáváme s představami jiných lidí, například své drahé polovičky. Tím rozdílem můžou být banality jako nutnost utírání nádobí či jestli je lepší koupit salám Vysočina nebo Herkules, ale i závažnější starosti - například nákup nové ledničky nebo kdo zůstane po narození potomka v domácnosti.

Svým přístupem můžeme vznik konfliktu ovlivnit. Tento týden bude o nádobí pečovat manžel, sám to navrhne, a tím se konfliktu vyhne. Koupit můžeme klidně oba salámy a každý ať si vybere. Jenže toto zahrání do autu, útlum konfliktu nejde pokaždé a ne vždy je zdravým řešením. Jedna strana popře existenci konfliktu: "Tady není, co řešit." "Nic to není." "Nebudeme se tím zabývat." A už se oheň pomalu škrábe na střechu, něco v nás bude hlodat a v nestřežené chvíli dojde k výbuchu, kdy se vše vrací i s úroky. Což je v konečném důsledku mnohem ničivější než jedna hádka krátká jak jarní přeháňka.

Tedy hurá na hádku! Pardon, již se zklidňuji. Konflikt může klidně eskalovat, narůstá a může občas jít pěkně do tuhého. Moudré je pokusit se najít opravdovou podstatu problému. On to asi vážně nebude rozbitý hrníček po tetičce, ale spíš nedostatečný podíl na domácích pracích. I vztek nemusí vzniknout z přesolené polívky, ale třeba z nepříjemného šéfa. Tedy, chce to někdy trochu mravenčí prácičku dostat se k vlastnímu jádru pudla. I oddělení emocí od rozumu má smysl, příliš časté slzy nebývají zrovna nejpřesvědčivější argument. Stojí za to pokusit se zachovat chladnou hlavu, aspoň to zkusit. I když je to někdy velmi velmi obtížné.

Jak se člověk zachová v průběhu konfliktu bývá různé. Ale zpravidla to souvisí s dominatností či submisivností jedince. První ze "špatných" možností je konfrontace, vychrlení svých požadavků a jejich následné důrazné prosazení. K ilustraci stačí bojovná žena zuřivě mávající válečkem na nudle či "hlava" rodiny nekompromisně se dožadující vyžehlení favorizované košile i naškrobení límečku. Pro sousedy je jistě zajímavá kombinace dvou lidí se zálibou v konfrontačním stylu jednání, ani nemusejí jezdit na jih Evropy. Přesto se mohou najít jedinci, kterým právě to házení všeho, co je po ruce, vyhovuje. Naopak, snaha o únik, podřízení se za každou cenu, může přinést frustraci. Být pod pantoflem opravdu není nic příjemného. To "správné" řešení není nic jiného než si promluvit a pokusit se najít cestu ven.

A jak se konečně dobrat zdárného vyřešení? Měla by tu být vůle obou stran problém řešit i jejich podíl na vyřešení starostí by měl být vyrovnaný. Nad tím kafíčkem či lahvinkou se řeší asi trochu lépe a protože jsme lidé, umíme se snad ještě domluvit. Zvolené řešení konfliktu by mělo být uskutečnitelné. A hlavně, mělo by přijít rychle. Občas platí, že je lepší chirurgický řez než hnisající rána.

Ale zapomeňte na teorii, je šedivá a nudná, strom života je přece krásně zelený. Hádáte se nebo se nehádáte skoro vůbec? Vždyť je to jedno. Důležité je, jestli vám dvou tento stav vyhovuje. Přeji hodně příjemného usmiřování - to bývá na hádkách to nejmilejší a málo rozbitého nádobí - to pro povahy divočejšího ražení.