Marina Wallace - ředitelka britské společnosti pro vědu a umění Artakt, kurátorka výstavy
Změna vize v realitu
V historii vědy neexistuje větší legenda než legenda o experimentech
Gregora Mendela. Ten v šedesátých letech devatenáctého
století na základě vlastních úvah objevil základy
dědičnosti individuálních znaků jedince a odborná veřejnost
tehdy pochybila, když nerozpoznala důležitost tohoto objevu během jeho života.
A teprve náhlé znovuobjevení v roce 1900 bylo pojmenováno
„mendelismus“. Význam výstavy „Génius genetiky“ a obnovený
životní puls v opatství sv.Tomáše zde na Starém
Brně zdůrazňuje důležitost genetiky samotné.
V roce 2001 mezinárodní skupina vědců z Vereinigung zur
Förderung der Genomforschung ve Vídni a naše organizace Wallace
Kemp Artakt v Londýně, která se specializuje na realizaci uměleckých
a vědeckých výstav, začala plánovat prezentaci legendy
a její vědecký význam v novém světle, v kontextu
vědy a společnosti 19., 20. a 21.století.
Většina zachráněných dokumentů souvisejících
s Mendelem byly vráceny Moravským muzeem v Brně do Opatství
sv. Tomáše v lednu 2002. Takto vznikla reálná možnost
vystavit originální Mendelovi materiály společně se
souvisijícími případy a současnými uměleckými
díly, z nichž některé byly speciálně zapůjčeny pro tuto
výstavu.
Práce nás, kurátorů, kteří jsme měli zázemí
v Brně, společně s panem Sekerákem – kurátorem Mendeliana,
byla identifikovat, konzervovat, zdokumentovat a vyfotografovat všechny věci,
které přečkaly po léta veškeré útoky na uchování
Mendlova příběhu v tichu. Z velké skupiny učenců a vědců se
stalo jakési „United Nations“ kulturního bohatství.
Všechny objekty zahrnující nářadí, knihy,
dopisy a dokumenty nás provázejí příběhem –
líčí proces. Místo samo o sobě hraje důležitou roli
v tomto procesu: opatství a jeho knihovna, místo, kde se nacházela
Mendelova experimentální zahrada – pozůstatky včelína,
označené místo, kde Mendel prováděl své vlastní
experimenty se včelami, samotné město Brno, banka, v níž byl
Mendel ředitelem, brněnská veřejnost a historie Moravy.
Současní umělci, kteří propůjčili svá díla
a myšlenky této výstavě vizuálně oživují tuto
výstavu: Gerhard Lang, Matilda Downs, Susan Derges, Herman de Vries,
Rob Kesseler, Christine Borland, Cornelia Hesse-Honegger.
Jsou plány uspořádat příští rok workshop,
jehož by se účastnili umělci a vědci a který by vytvořil prostor
pro dialog mezi bádáním umělců a genetiků, nabízející
náhled na práci umělců v další fázi výstavy.
To by byl počátek debaty na téma genetika mezi veřejností
a specialisty, stejně jako výměna názorů a zkušeností
na přípravu vědecké centra, jehož otevření se plánuje
na rok 2004.
Kim Namyth - vedoucí Ústavu pro výzkum molekulární
patologie ve Vídni
Přehled projektu
Dnešek je významným dnem pro Českou republiku. Mezinárodní
společnost vědců stejně jako vědecká společnost a my vzdáváme
hold významnému muži, jenž se jmenuje Gregor Mendel, jehož
experimenty s hrachem v 19. století vedly k revoluci ve vědě
a medicíně.
Všechny nás zajímá historie našich vlastních
rodin. Čím to je, že se podobáme rodičům, prarodičům a praprarodičům.
Charles Darwin a Alfred Wallace si oba uvědomili, že tendence plodu
podobat se rodičům způsobuje soutěž mezi samo reprodukčními entitami.
Jejich teorie evoluce, jakkoliv byla správná, neposkytla vysvětlení
jak se znaky dědí z jedné generace na druhou. K tomu bylo zapotřebí
důvtipu mladého řeholníka – Gregora Mendela, jenž pracoval
nedaleko ve městě Brně, aby nás přivedl na správnou cestu.
Byla to Mendelova práce, která vedla k objevení významu
DNA v dědičnosti. Proč byl problém dědičnosti tak složitý? Proč
Mendel uspěl zatímco ostatní ne? To jsou otázky, na
které se zaměřuje výstava, která nyní probíhá
v Mendelově Opatství sv.Tomáše v Brně,v České republice.
Mendel měl štěstí, že jeho studia na univerzitě ve Vídni
a prostředí, ve kterém pracoval poskytovala intelektuální
základnu, bez které by on jinak neuspěl. Objev, které
mu my nyní říkáme geny, oddělené dělení
jímž se promění na progeny. To musí zaujímat
první místo v objevech o koloběhu života. Mendel otevřel dveře
koloběhu života, který leží v srdci moderní molekulární
buňky a vývojové biologie. Jeho sytém se stále
používá. Je vzrušující být svědkem objevení
genů, které mohou pomoci určit lidskou mluvu nebo být u objevu
těch genů, jejichž mutace způsobují mentální poruchy,
například schizofrenii.
Mendel svými objevy předběhl čas tak, že jeho chromosomy a jejich
dědičnost nebyly vysvětleny ani pochopeny. Těch několik vrstevníků,
kteří viděli jeho práci, ji nemohli pochopit. Mendel zemřel
aniž by věděl, že udělal důležitý objev, jak my víme.
Výstava vytvořená Artakem má za cíl představit
Mendelův portrét v kontextu světa, ve kterém Mendel vyrůstal
a pracoval. Neboť Mendelova práce nám poskytla nový
pohled na přírodu a ozřejmila naši existenci. Opatství sv.Tomáše
musí být zachováno jako klíčová část
lidského intelektuálního dědictví. Současná
výstava je první fází brněnské iniciativy
vybudovat v Opatství sv.Tomáše Mendelovo muzeum genetiky a
Mendelovo centrum pro život a vědu.
Eva Jiřičná – architektka
Vytváření prostředí pro výstavu
Architektura je ohlasem toho, v čem architekt vidí svou odpovědnost.
Naším úkolem bylo naplánovat výstavu v souvislosti
se „starým“ opatstvím, kde Mendel žil, pracoval a užíval
si života s jeho kladnými i zápornými aspekty. Pokusili
jsme se použít jazyk architektury, abychom vytvořili vhodný
prostor pro tento účel v tomto místě. Výstavní
panely vyplňují výklenky oken a grafické panely dodržují
sklon původní klenby. Samozřejmě jsme museli do výstavy začlenit
velké množství různorodých objektů. Naším hlavním
cílem bylo vyjádřit Mendelovi úctu, které je
hoden.
Doufáme, že výstava vrhne světlo na osobnost, která
přišla z neznáma, začala z ničeho a měla jen nepatrnou podporu a uznání
ve svém bádání. K ocenění jeho práce
došlo až po smrti. Během svého života pracoval bez jakékoliv
víry v úspěch a touhy po společenském uznání,
bez snahy, aby se o něm četlo nebo aby předváděl své objevy
vědecké obci. Zemřel nejen jako člověk zklamaný, ale jeho
práce byla zničena z důvodu absolutní neznalosti a zášti.
Byl odmítnut těmi, kteří mohli rozumět důležitosti jeho práce
a byl milován těmi, jejichž životy byly obohaceny jeho praktickými
radami a jeho pozoruhodnou schopností být lidský.
O 200 let později – jeho práce ohromuje svět. Vycházejíc
z Mendelových počátečních pokusů s hrachem, pracují
nyní vědci neustále na rozšíření limitů, které
by mohly mít za následek nenávratné změny pro
lidstvo a pro kvalitu našich životů v budoucnosti. Nejpozoruhodnějším
faktem je, že to jsou právě vědci, kteří prožívají
úspěch jaký se Mendelovi nikdy nedostal, kteří přišli
s návrhem vzdát mu poctu, připomenout význam malého
muže za tím vším. V tvrdém profesionálním
světě, kde ego jedince je na prvním místě, je to obdivuhodná
pocta člověku, akt pokory a velkorysosti, opravdové lidské
gesto.
Doufejme, že v architektonických podmínkách jsme
naplnili úkol oslavit život Mendela tak, jak se patří.
Christine Borland – britská výtvarnice
Umělecká interpretace dědičnosti
V posledních deseti letech své práce jsem rozvinula
dialog s velkým počtem jedinců, kteří se zabývají
bádáním v oblasti vědecké, lékařské
nebo vzdělávací. Jejich pracoviště – výzkumné
laboratoře pro genetiku, pitevny, místnosti, kde je pacientům vyšetřovaná
vrozená vada – se stala i mými pracovišti. Pokud vím
existuje několik podobných, srovnatelných modelů moderní
praxe, ačkoliv je zde jedna opravdu historická. Většinou je výsledná
práce rozsáhlou, sochařskou nebo multimediální
instalací. Někdy je umístění specifikováno a
příležitostně je umístění i mimo okolí galerie.
Věřím, že najdu cestu, jak se vyrovnat s potencionálními
drtivými otázkami života a smrti, které jsou zaměřeny
na můj výzkum - na mikrokosmos. Mým účelem není
zaznamenávat, dokumentovat nebo ilustrovat co lidé dělají.
Domnívám se, že pouze označení umělci by mi mohli zajistit
přístup do míst, kam jsem byla pozvána – toto privilegium
řídí moje bádání. Pouhým pozorováním
a jednoduchým ptaním se, kladením ostrých otázek
bez zaměření se na celé pole působnosti, se dialog vždy ubíral
k temným stránkám, které nemohou být prozkoumány
s byrokratickým mravním průvodcem.
Nedávno jsem vysledovala, odkdy se genetika považuje za část
historického kontextu. Byla jsem zaujatá k pojmu „eugenika“,
který se opakovaně objevoval v tisku v souvislosti s takzvanou „Novou
genetikou“ a potencionální aplikací projektu Lidský
genom. Nyní se zajímám o etické debaty týkající
se těchto nových pokroků. Jak se přímo dotýkají
postižený rodin, zejména ve vztahu k prenatálnímu
vyšetření a jeho eventuálního dopadu na dnešní
společnost. Jak uvádí doktor Tom Shakepeare: „Máme
lékařskou péči, která zajišťuje naše přežití,
ať už jsme se narodili předčasně, zlomili si záda nebo objevili degenerativní
nemoc… A zároveň tato vada nemusí být problémem.
Genetický výzkum, pokud mu věříte, slibuje odstranění
této vady ze světa.“
Přes umění a jeho tvorbu, která je spojena s těmi, jenž
jsou spjati s genetikou a příbuznými vědami, můžeme
zajistit občanské fórum, kde by se diskutovalo o těchto ožehavých
tématech bez jakékoliv hysterie a tlaku zvenčí. Nakonec,
jedinci tvořící „veřejnost“ budou reagovat na umění
na základě svého zázemí a vlastních zkušeností.
Je nezbytné ohodnotit a zabývat se jimi tak, jak tvoří
vzorek společnosti. Trváme na vytvoření rozhodnutí v
kontextu s praktickou přihláškou do Genetiky každodenního života.
Předchozí články o této výstavě:
Geniální
opat a genetika luštěnin I.
Mendelův životopis a jeho vědecké
pokusy
Geniální
opat a genetika luštěnin II.
Multimediální výstava o Gregoru Mendelovi se otevírá
veřejnosti.
Výstava on-line