Řasenka rozmazaná slzami

„Pod očima šedé kruhy, řasenka se roztekla v slzách, zoufalství, bezmoc, jakoby na ni ležela obrovská vrstva nesmytelné špíny... Je to pěkná dívka, silná, ale teď je z ní jen bolavý uzlíček neštěstí. Uhodil ji. Vůbec ne poprvé, to co ji přitom říkal... Pak ji znásilnil, vrhl se po ní jak zuřivé zvíře... Vždyť ji šeptal, že ji má rád... "

Násilí ve vztahu. Problém, který cudně zakrývají záclony a oddělují bílé stěny. Něco o čem se „radši" nemluví. Vždyť je to věc těch dvou a vůbec ne naše. Ať si to vyříkají sami. Právě strach z reakcí okolí brání oběti mluvit. „Co by tomu řekli lidi?" „Uvěří mi?" Asi by bylo značně naivní myslet si, že každá modřina pod okem je způsobena pádem ze schodů. Přesto někteří lidé raději přijmou „milosrdnou lež", než by hledali skutečnost. Pokud se jedná o citové týrání, není co ukázat. Tedy žádné důkazy. To vše tvoří pomyslný začarovaný kruh, ze kterého zdánlivě není cesta ven. Ale je.

Všechno má svůj začátek. I v době, kdy spolu mladí lidé začínají chodit a sotva sundají růžové klapky zamilovanosti, dají se poznat zárodky možného násilnického chování. Je potřeba se ptát. „Není můj partner až příliš dominantní a agresivní?" "Pije často přes míru?" Nejde o občasnou „kalbu s kámoši“, kdy se slaví určité sportovní utkání, ale o záměrné hledání jakéhokoli důvodu k přihnutí si. „Nemá přílišnou snahu o moji převýchovu?“ Samozřejmě, že se dá naučit pravidelnému sportování, možný problém je jinde. Dosti agresivní nucení do zdánlivých maličkostí. „Ven s kamarádkou? Až jak já budu chtít!" či: „Knedlík musí být naprosto dokonalou kopií toho maminčina a běda ti pokud ne!“

A i když dochází již ke značně podezřelým činů, často ženy omlouvají chování svého partnera nebo se z něj dokonce sami odviňují. „On se změní." „Měl ošklivé dětství." „Asi jsem vážně do té cukrárny s Evou neměla chodit." Ale tohle nejde! Jistě, že člověka poznamenají zážitky z jeho raného vývoje, ale to přece není důvod, aby se druhý podvolil, rezignoval a trpěl.

Násilí ve vztahu mívá dvě formy:
-Fyzické týrání, od „výchovné“ facky, přes bití, přivázání k radiátoru, znásilnění až v krajním případě k vraždě. Tělesné týrání je sice vidět a z pohledu některých obětí s „výhodou“. „Je to hned za mnou.“ Ale může trvale vážně poškodit fyzické i psychické zdraví. Stačí jeden, byť nezdařilý, pokus o znásilnění a oběť má poznamenaný celý zbytek sexuálního života. I když najde laskavého prince, ještě mnohokrát uvidí před očima „to zvíře“ i při sebeněžnějším milování, pokud ho vůbec ještě bude schopna.
-Psychické týrání je do jisté míry nebezpečnější. Jednak je více skryté a stává se rafinovanou zbraní inteligentních mužů. Týraní se netýká jen „prostých" lidí, ale mnohdy i vysoce postavených a dobře zajištěných. Takovýto muž jedná z pozice síly, dominace.

Násilí na duši má mnoho podob. Peskování za nedodržení času podávání jídla, napadání kvůli setkání s kamarádkou nebo kolegou, hrubé urážky a ponižování. „Ty sama nic nedokážeš!" „Jsi k ničemu!" Často přichází chvilková hra „sekání dobroty", opravdu určitý čas se zdánlivě nic neděje, partnerský vztah probíhá v klidu a relativně spokojeně, ale stačí málo a vše začíná nanovo. Útoky, proplakané noci, bezmoc...

Jak z toho všeho ven? Rozchod, i když jistě bolavý. Týraná žena svého partnera stále přes to všechno může milovat. Cítí k němu směs odporu a citů. Není vůbec snadné se zbavit této vazby. Je opravdu obtížné nalézt sílu k odchodu, ale ono neexistuje jiné dobré řešení. Je hloupost čekat až se změní. Nezmění, spíše agresivita poroste. To, co se nepodaří zvládnout v počátku, se roztáhne do hrůzných rozměrů. Pokud se týrání děje ještě před sňatkem, odejděte, i kdyby byli svatební koláče již napečené. Stále je snazší rozchod teď než útěk s dítětem v náručí.

Kolikrát problémy po rozchodu nekončí. Přichází citové vydírání, snaha o manipulaci, nesplnitelné sliby, ataky. Obrana proti tomu není vůbec snadná. Vymazat číslo v adresáři, filtry na e-maily. Často se oběť musí doslova skrývat, změnit zaměstnaní, někdy i odstěhovat. Důležité je naučit se mít svůj vlastní program, znovu se učit prožívat život. A hlavně vyhledat pomoc, ať už je to dobrý kamarád, kněz či psycholog. Říct o své bolesti, překonat strach z lidí a žít.

Na zážitky týrání se nedá zapomenout, je bláznovství se na to prostě snažit nemyslet. Sice se oběti může podařit nějaký čas žít jako lidská bytost, ale hrozí tu, že se v jednom okamžiku vše vrátí a bude trpět znovu. Lidská psychika je nevyzpytatelná. Z těchto důvodů je opravdu potřebné vyhledat odbornou pomoc. Nestydět se. Zkusit zvládnout svůj pocit bezmoci a snažit se o nalezení řešení.

Asi jen vyjímečně dokáže oběť násilníkovi odpustit, nemá smysl se o to pokoušet jen proto, že se to považuje za křesťanské. Ačkoliv v jejím srdci může nastat pokoj, přesto zůstane na duši hluboká jizva po hodně bolavé ráně.

Oběť může po určitém čase nalézt nového partnera. Zamilovat se a prožívat radost. Asi by bylo lepší, aby o minulosti věděl, dá se tak předejít možným komplikacím v budoucnu. Milující partner dokáže hodně pomoci, i kdyby jen objímal a hladil ruku, je se svoji milou v bolesti a to je velmi hojivé. Svěřená bolest se stává menší.

Problematika násilí ve vztahu je složitá a jistě velmi bolestivá, přesto je potřeba o tom mluvit. Nezavírat oči. Přijmout fakt, že týraný člověk je můj bližní, který potřebuje pomoc.