Více volného času, pomyslné svobody, odhalených těl a blankytně modrá obloha. To vše nahrává k rychlému vzniku nových vztahů, které se podobají letnímu počasí. Že jsou to příběhy z románů? Ale  ne. Copak nevzpomínate na tu milou drobnou černovlásku, která tak ráda uskrkávala limonádu brčkem, nebo dámy nezůstal vám v paměti nějaký ježatý kluk se zálibou v házení dívek do rybníka? Už se rozvzpomínate? Tak to je dobře. Podívejme se na letní lásky z pohledu meteorologického.

Blesk z čistého nebe. Místo klidné oblohy je najednou černo, hřmí a mraky prolétl záblesk světla. Stejné je to i se vztahy plnými vášně, nezvladatelné energie, něčeho, co se ani nedá popsat. Lidově řečeno, daní jedinci v tom lítají až po hlavu. Emoce vzplanou, nikdo netuší jak. Sežehnou osobnost člověka, který začne připomínat šílence jen proto, aby byl se svoji drahou polovičkou. To se pak utíká z chatek na táboře, vymýšlejí se výmluvy a omluvy, proč zrovna noční procházka je nejblahodárnější. 

"Chorvatsko. Pláže plné opálených mladíků a mezi nimi byl i Pavo. Zamilovala jsem se. Pár dní a bylo v tom všechno. Strávila jsem s ním zbytek své dovolené." Čerstvě plnoletá dívenka, rodinná dovolená a ona se zakoukala. Jenže nedokázala vnímat kulturní rozdíly, vzdálenost a ani Pavovu povahu příliš nestudovala. V tom je ten háček.  Takto "vybraný" partner ještě nedokáže opravdu milovat, i když jeho emoční stavy jsou prazvláštní. Bleskové vztahy jsou o vášni a zběsilosti.

Jenže, každá bouřka končí. Hladiny divokých řek poklesnou, půda bičovaná deštěm přijme vláhu, ale několik stromů je zlámaných. Tělo i mysl se vybouří a zbude realita. Najednou ta úchvatná dívka se zdá pro další život nepoužitelná a z krasavce se vyklube ňouma.
"Pavo byl sice moc krásný a milý, jenže chtěl ze mě mít matku desti dětí a o mém studiu pedagogiky nechtěl ani slyšet. Tak to skončilo." Dobrodružství tak dostalo  cedulku "fine, konec" - zpátky na zem.  Vlastně závěr není úplně pesimistický. Pokud byl tento vztah opravdu prožit naplno a hezky, bez příliš ošklivých zranění, tak na něj pravděpodobně budete vzpomínat v dobrém. I jako důchodce na kolečkovém křesle se budete usmívat své pošetilosti.

Malincí beránci se prohání po blankytně modré louce. Právě vás ten úžasný tvoreček něžně políbil na tvář. Vzájemně si lížete zmrzlinku. Voda z kašny na náměstí cáká okolo. Pociťujete absolutní štěstí, tohle je přece má Láska. Umí se nádherně pozorovat svět okolo, zvláště vás, zoubky jako perličky, oči plné oddanosti. "Potkala jsem ho náhodou a věděla, že je to "ON". Míša byl moc citlivý kluk, pozorný, hodný a zklamaný. A ta romantika... "

Procházky pod hvězdami, kouzelná vyznání, tedy zamilovanost až po uši. Téměř létáte v oblacích, čímž své okolí pravděpodobně děsně štvete.
"Klára byla schopná u mě zazvonit klidně v noci, jen proto, aby mi vyprávěla, jak je Pavel naprosto úžasný." Vypráví nedobrovolná pozorovatelka tohoto zvenku bezchybného vztahu. Zamilovanost je jistě příjemná, ale ne každý přítel umí donekonečna poslouchat příběhy o dokonalosti vaší vyvolené/vyvoleného. Raději si superlativy sdělujte v soukromí.

Romantika, něha, zářící sluníčko... Bohužel není moc lidí, kteří by si v naprosto euforické zamilovanosti dokázali zachovat část rozumu.
"Klárka viděla Pavla stále v té nejjasnější růžové, ale bohužel nechtěla vidět, že ten její andílek se sexuálně vybíjí jinde."
Teď už se Klářina kamarádka značně rozzuřila. "Nedokázala vnímat svět, jen jeho. Tak jsem jí jednou všechno řekla a na tvrdo."
"Ten den byl tím nejčernějším a zárověň něčím opravdu dobrým v mém životě. Otevřely se mi oči." Povzdychla si Klára.
Všecho dopadlo, tak jak mělo. Klára se s Pavlem rozešla. Většina prázdinových lásek končí melancholií a smutkem. Prostě city už nejsou tak vřelé.

K létu patří i poměrně stálé počasí. Slunko svítí, i když ho občas přikryje mrak. Vzduch vyčistí krátká bouřka. Jinak panuje celkem klid. To už je vztah, na kterém by se dalo stavět. Má v sobě rozumný poměr přátelství a vášně. Dokonce ani rozum nezakrněl, naopak celkem se snaží vnímat toho druhého komplexně. Ne, jenom tělo a "úžasné" vlastnosti. Jirka chodí s Lenkou už několik let. Zvykli si na sebe. "Znám její chyby, občas mě umí vytočit, ale stále je pro mě moc krásnou a něžnou dívkou, jakou jsem poznal a do které jsem se zamiloval."

Zamilovanost, která přerostla v lásku. Chyby jsou už vidět a částečně jsou tolerovány. Zavládl poklid a jistota. Bezpečí vyhrálo nad dobrodružstvím. Poklidný přístav lásky. Avšak někdy až nebezpečně klidný. Byla by škoda, nedopřát si i v trvalejším vztahu trochu toho vzrušení nebo romantiky. "Přijela jsem za Jirkou, choval se zvláštně a tajemně se usmíval. V kuchyni bylo prostřeno, dokonce mi sám uvařil. To bylo nádherné." Lenčiny oči zasvítí radostí.

Zdají se vám takové rituály zbytečné? Proč zvát dlouholetou partnerku na večeři, když stačí ohřát zbytky od oběda? Kdepak, právě takovéto "maličkosti" a "zbytečnosti" vnáší do vztahu kouzlo a opětovnou zamilovanost.  Chce to jen hledat a nebát se občasných nezvyklostí a  tím vytvářet i v již dlouho trvajícím vztahu atmosféru, která připomíná společné lízání zmrzliny nebo západ slunce na pláži.

odpovědný redaktor: Milan Kovář