Pro občanské sdružování musí být vytvořen prostor

Chápání politiky, které prosazuje Václav Klaus, vede k dozoru politických stran nad společenstvím individuí, která se mohou případně vyslovit ve volbách. Je to rezignace na náročné propojení osobní odpovědnosti a mravnosti jednotlivců a občanské společnosti, která v dnešním pojetí reprezentuje to nespoutané „mezi“ státem a rodinou. Paradoxní jsou citace pana předsedy poslanecké sněmovny (například z knihy Michaela Novaka The Spirit of Democratic Capitalism), ve kterých chybívá důraz na mravnost, který v textu nechybí autorovi. Tato malá odvaha jít neschůdnou cestou pastýřů zavdává příčinu pro kroky státu, který nařizuje. Opatrně napíšu – státu s dozorem.

Současná ostrá politizace státní správy neslouží ničemu dobrému. A vztah státu a sdružení je často o penězích. A o penězích musí být jasno. Nejde jen o nestátní a neziskové organizace,  vysoké školství – jde už i o střední školství. V pohraničí se realizuje státem podporovaný útlum středního školství (Broumovsko dnešních dnů). Stát nemá vydržovat spolky, ale dělá to. Převzaté organizace ze socialismu vede v kolonce občanských sdružení a financuje skoro úplně. Není to řeč proti vrcholovému sportu, hasičům a dalším užitečným službám. Přesto je to  nerovný boj s houfem občanských aktivit, které státu zřetelně napomáhají tam, kde nemá žádnou strategii a reálnou sílu. Na to by stát měl mít dotační politiku.

Ta je v plenkách. Stát totiž nemá zatím víceletý systém dotací ze státního rozpočtu. A dotace jsou přece jenom nezanedbatelnou položkou rozpočtu NNO. Celá EU směřuje k víceletým programům, ale naše státní myšlení to zatím neumí. (Nejdále je MPSV, které se snaží zvládnout tíživou situaci mnoha NNO pracujících v sociální sféře.) Jenže právě, mnohá užitečná aktivita ve svých programech diskriminuje muže, protože je nedokáže zaplatit. Vypovídají se smlouvy s pracovníky, kteří jsou kvalifikovaní pro službu, kterou stát nevykonává.

Ideální stav, ve kterém by bylo státu možno nakupovat služby od NNO, je zatím v nedohlednu. Visí na údajné neprůhlednosti těchto nestátních aktivit. Ony od stolu na ministerstvu opravdu prohlédnout nejdou, vypadají jako neprůhledná mlhovina a není k nim důvěra. To slovo důvěra zní z úst úředníka zvlášť zajímavě. Slyšel jsem je před půl rokem z ústy paní Hany Frištenské z Rady vlády ČR pro neziskové organizace. Dále se tato úřednice pokusila tvrdit, že není možno rozdělit vzájemně a všeobecně prospěšné aktivity. Všeobecně prospěšné  jsou skutečně pro každého občana, vzájemně prospěšné jsou jen pro uzavřený okruh jedinců.

Vzájemně prospěšných aktivit už známe dost. Různé lobby či přímo mafie se vylupují jedna po druhé. Opětně platí, že od zeleného stolu úřadu vlády se nedá dohlédnout ke skutečnému účelu existence organizace. Ten je třeba hledat  konkrétní kontrolou provozu a využívání prostředků z dotací. Jak je vidět, stát má s NNO starostí více. Někdy lze zaslechnout i z politických stran vrčení, které by občanské aktivity sdružené v NNO nejraději vymazalo ze světa. Zákonodárný sbor zatím snížil pro NNO hranici pro platbu daní. Tak se stane, že dáte velké humanitární organizaci peníze, které jsou ve výplatě zdaněny a pak je ještě jednou stát zdaní, protože obrat této organizace je nad limit stanovený zákonem. Další kauzou je spolkový zákon, který poslanecká sněmovna zatím nedokázala přijmout. Co bude na řadě dále? Přitom je to řeč o dobré vůli.  Co není možno u nás, bylo možné jinde.(4)  V Maďarsku se cesty našly už před šesti lety. A stát nezchudl.  Na Slovensku se nachází cesty též.
 
Samostatnou kapitolou je faktická závislost církví na státním rozpočtu. Jsme velice často umlčováni částkou, která se na tyto účely poukazuje. Žádná reprezentace neměla reálnou schopnost a ochotu k vyjednávání o financování církví a související formě restituce či daňových zákonů. Zatím se zvyšuje neustále dluh času i peněz. Příkladem je spousta zablokovaných projektů. Příkladem může být opět Broumov a otázky kolem využití bývalého majetku řádu.  Vždycky se jednat začalo a zase skončilo. Viníky jsou jedině preláti – tak to slýcháme. Místo strašáků, které nám politická reprezentace věší na nos, potřebujeme reálné kroky dospělých politiků. Ustupovat bude třeba na obou stranách. V církvi je víc a více znát, že opravdové bohatství a síla je v chudobě.

Autor je kazatelem Církve bratrské

Poznámky:

(4) Maďarský parlament odhlasoval v prosinci roku 1995 možnost, kterou daňový poplatník může nasměrovat jedno procento svých daní občanským sdružením, a jiným veřejně prospěšným aktivitám neziskové nestátní sféry (NNO).  Slovenský zákonodárný sbor se přiučil a odhlasoval takové ustanovení také. Protože Slovensko zatím nemá  možnost hodnotit tento systém, protože teprve ve skutečnosti nastartuje, je třeba se podívat na Maďarsko. Tam je už možné hodnotit. Zajímavé je, že 94% občanů v Maďarsku o této možnosti vědělo a 40% jí využilo.

Chudý i bohatý se naučil tomu, že může dát. Štědrost není výsadou bohatého, ale každého, kdo platí daně. To je samo o sobě velice pedagogické. Stát a ani podnikatelé se nezbavili odpovědnosti za podporu NNO. Naopak se zorientovali ve svém přispívání bezpečněji podle všelidového hlasování o důvěře organizacím.  Na  Slovensku se podařilo získat vládní iniciativu pro prosazení tohoto ustanovení. V naší současné situaci nezbývá, než hledat stranu, která si takové ustanovení vezme do svého programu.  Zatím je však cítit jen málo koncentrovaný tlak občanů. (Daniel Kvasnička, na návštěvě v Senátu PČR 1.3. 2001, Náchodské noviny)