Nesouhlasný postoj komunistů k bilaterární smlouvě mezi Českem a Vatikánem nikoho nepřekvapil. Jak by také potomci Gottwaldových církevních tajemníků mohli jásat nad smlouvou, která katolické církvi konečně přiznává stejné postavení, jaké má už dlouho v mnoha evropských zemích. Překvapující však jsou postoje některých poslanců ODS a ČSSD, kteří ve smlouvě zřejmě nevidí součást vytváření kompatibilních právních vztahů v rámci členských a kandidátských zemí EU, ale ohrožení státní suverenity a postavení České Republiky.

Nicméně se zdá, že za obavami o vznešené atributy české státnosti se skrývá obyčejná nechuť ke spravedlivému navrácení církevního majetku. Podle předsedy zahraničního výboru sněmovny totiž spočívá "největší problém" smlouvy v tom, že hovoří o vyřešení majetkové otázky "k oboustranné spokojenosti a rychle". Jak ale chápat náhlé strašení církevním majetkem, když smlouva majetkové záležitosti výslovně vůbec neřeší? Neměl by šéf zahraničního výboru argumentovat věcně?

Záhadou také je, proč se najednou zpochybňuje českou vládou schválený právní akt, který s Vatikánem uzavřela ne jedna či dvě kandidátské nebo členské země EU, ale celá řada těchto zemí, a to v různě modifikované formě. K Francii, Itálii, Španělsku a Rakousku se jen v posledním desetiletí přiřadilo sousední Slovensko, Polsko a Maďarsko, dále pak Chorvatsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Albánie a Kazachstán.

Objevilo se i tvrzení, že smlouva implikuje přijetí celého balíku pro ČR nevýhodných vnitrostátních zákonů. Není to pravda, protože smlouva zahrnuje jen vzájemné závazky státu a církve, které nejsou v rozporu s platným právním řádem. Schválením smlouvy se pouze přizná mezinárodně právní závaznost zákonu č. 23/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností.

Mimochodem, obdobnou smlouvu s Vatikánem podepsalo v červnu 1997 Maďarsko, třebaže bylo zřejmé, že tím vzniká potřeba přijetí některých vnitrostátních zákonů. A už v prosinci téhož roku maďarský Parlament tyto zákony přijal a vzápětí odsouhlasil mezinárodní smlouvu. Toto srovnání je velice užitečné pro srovnání maďarské vstřícnosti s českou.

Pokud někdo neporozuměl smluvnímu vyjádření shody hranic diecézí a apoštolských administratur s hranicemi ČR, vysvětlení je prosté. Smlouva vylučuje stav, kdy by při změně územní církevní organizace některé části našeho území spadaly pod církevní pravomoc cizího biskupa. To je zajisté v českém zájmu a smlouva tento zájem zaručuje.

Smlouva se Svatým stolcem tedy není žádným omezením suverenity ČR, ale zcela standardním právním aktem. Jejím smyslem je vytvoření podmínek pro oboustranně prospěšnou spolupráci mezi českým státem a římskokatolickou církví. Tato mezistátní smlouva byla velmi příznivě přijata i dalšími křesťanskými církvemi v ČR a podle jejich vyjádření může sloužit jako vzor pro uzavření podobných vnitrostátních smluv.

odpovědný redaktor Milan Kovář