Podívejme se na čtyři podmínky, které stanovil Václav Klaus pro budoucího českého prezidenta, a porovnejme to s tím, zda on sám, který se rozhodl kandidovat, tyto podmínky splňuje... Předpokládám současně - snad ne příliš odvážně - že on sám je přesvědčený, že tyto podmínky splňuje. Vyjdu přitom téměř z doslovného přepisu jeho vlastního textu, z něhož pouze vypustím kritiku, kterou směřuje vůči Václavu Havlovi. Z hlediska toho, oč nám nyní jde, nejsou tyto pasáže vůbec podstatné.

Václav Klaus: "Prezident se musí v každém případě pokusit být jistým svorníkem země, nepokoušet se ji polarizovat, nepokoušet se ji nějakým způsobem rozbíjet."
Podmínka je to jistě dobře zdůvodnitelná a odpovídá všeobecně sdílené představě české společnosti. Jak je to ale s tím, zda ji - alespoň v zásadně - naplňuje Václav Klaus. Jsou tu jednak k dispozici dlouhodobě trvalé údaje z hodnocení Václava Klause českou veřejností (jde zejména o pravidelná šetření STEM a CVVM):
Není v naší zemi jiný politik, který by výrazněji polarizoval českou společnost.
Za poslední roky je situace v jeho hodnocení následující:
- 30-35% věrných příznivců, pro které je bezkonkurenčně nejlepší politik, odborník ...
- 55-65% lidí, kteří mají k němu - mírně řečeno - zásadní nesympatie (konkrétněji řečeno - nedůvěřují mu)
- malá menšina (zpravidla do 10%), která k němu nemá žádný vyhraněný postoj
Tak výrazné "skóre polarizace" u nás prostě nemá nikdo jiný.

Už toto veřejně a dlouho známé zjištění by člověka, který neztratil soudnost, muselo vést k veliké opatrnosti: jestliže opravdu považuji za významné kritérium vhodnosti budoucího prezidenta, že bude "spojovat, a ne polarizovat", můžu být já tím vhodným kandidátem, když mě dlouhodobě většina lidí v téhle zemi nemá ráda?

Ne tak Václav Klaus. Jemu se podařilo naopak něco zcela opačného - a to stanovením třetí a čtvrté podmínky pro "vhodného prezidenta":
- Třetí zásadní věc je to, že cítím ve společnosti díky celé řadě vlivů něco, co bych nazval otřesenou legitimitou polistopadového režimu, z čehož nesmírně tyjí komunisté a socialisté..... - Konečně čtvrtou věcí by byla reakce na to, že celým polistopadovým vývojem se jako červená niť vine víra v právo nevolených jednotlivců a institucí a organizací zásadně ovlivňovat politický život země a zásadně podlamovat důvěru v instituce, které tvoří základ parlamentní demokracie.
Ano. Tohle říká člověk, který před několika sekundami tvrdil, že prezident má být "svorníkem" - a že nemá lidi polarizovat. A teď naprosto "natvrdo" urazí většinu lidí v téhle zemi:
- komunisty a socialisty (tedy skupinu, kterou volila většina - a nic na tom nemění skutečnost, že si o komunistech nemusíme myslet nic pěkného)
- "nevolené jednotlivce", kteří se v různých institucích občanské společnosti snaží aspoň trochu zachraňovat následky Klausovy destruktivní politiky z první půlky 90. let (zase: je možné tyto skupiny a lidi v nich odsoudit, jak to provedl pan profesor ve své čtvrté podmínce - ale pak je směšné, když se současně považuje za někoho, kdo je svorníkem).

Zkrátka a dobře: Pro KOHO vlastně chce tento bezohledný bojovník proti všemu a všem, kteří zrovna nesdílejí jeho názory, být vlastně "svorníkem"?
Dvanáct let usilovně buduje svůj image člověka vyhraněného, s "jasnými a zřetelnými názory", které velmi často - jak jsme právě teď viděli - směřují k deklasování oponentů (v jeho případě by skoro bylo na místě říct "protivníků") - a teď nám vypráví pohádku o tom, že je ve skutečnosti někým úplně jiným, kdo lidi v žádném případě nepolarizuje, nýbrž spojuje.

Tady bych mohl klidně skončit, neboť nekonzistence podmínky první na jedné a třetí se čtvrtou na druhé straně - je (s ohledem na reálný stav naší společnosti) - do očí bijící.

Avšak Václav Klaus není se svými objevy zdaleka u konce: "Za druhé úkolem prezidenta je dodávat lidem pozitivní náhledy na svět, optimistické předpovědi a nikoliv spoluvytvářet blbou náladu. To je pro mě druhá zásadní věc. "
Bohužel - opět vedle. Jaký "pozitivní náhled na svět" nám může poskytnout člověk, který je většině z nás nesympatický!? Jehož tvář z posledních volebních plakátů ODS naprosto nesmyslně zdůrazňovala právě ty rysy, kterými je většině z nás odpudivý: tvrdou útočnost, nesmiřitelnost, odstup. Přitom to není "stranické prokletí" - jistě i v ODS se najdou lidé (např. paní senátorka Dagmar Lastovecká), kteří by mohli mít naději, že lidem zprostředkují "pozitivní náhled na svět".

Ovšem politik, který jako Václav Klaus založil svůj styl na permanentní konfrontaci, vymezování se vůči druhým (dokonce i svým spolustraníkům či spolupracovníkům), přece nemůže žít v iluzi, že při současném stavu naší společnosti by významně mohl většině lidí dodávat pozitivní náhled na svět. Zkrátka opět blamáž.

Ale ani teď nejsme u konce. Rozebereme si ještě blíž onen třetí požadavek na budoucího prezidenta, který vyslovil Václav Klaus: "Třetí zásadní věc je to, že cítím ve společnosti díky celé řadě vlivů něco, co bych nazval otřesenou legitimitou polistopadového režimu, z čehož nesmírně tyjí komunisté a socialisté. To je něco, co hrozí destabilizovat naši zemi. Čili já bych považoval za zásadní spolupůsobit na nový návrat legitimity polistopadového režimu, který nemůže být udělán jinak než reinterpretací devadesátých let v myslích deseti milionů v naší zemi. "
Otřesená legitimita polistopadového režimu - bohužel ano, všechna hodnověrná data z posledních let to ukazují. Jistě z toho "tyjí" komunisté, protože jejich podíl na tomto stavu už pro mnoho lidí není tak zřejmý.

Ale - cožpak to právě nebyl Václav Klaus a jeho ODS, která rozhodujícím způsobem tuto legitimitu bourala? Za pomoci lidí - dnes už zmizelých "v propadlišti dějin", ale svého času velmi mocných prvních místopředsedů ODS Jiřího Kováře, Petra Čermáka, Miroslava Macka i Libora Nováka - na jedné a Pepy z Hongkongu, Lájose Bácse či Radjiva Singhy na straně druhé?

Čím chce dnes Václav Klaus přesvědčit lidi, že už to budou dělat "jinak"? Zatím nám předvádí stále totéž: to, co mu získává u necelé třetiny našich občanů neotřesitelnou pozici, ale u zbylých dvou třetin naprostou ztrátu důvěry. Myslí si skutečně Václav Klaus, že obhajoba "nového kursu" ODS ohledně přímé volby prezidenta, jakou nám tu nabídl, zvýší důvěru v něj a důvěru v nás polistopadový vývoj?

Pohleďme na jeho nejsilnější argument pro legitimitu tohoto náhlého obratu: "Já neříkám, že tam není. Jenom trvám na tom, že účelovost to chtít nebo nechtít a tehdy chtít a tehdy nechtít a teď chtít a teď nechtít je prostě součástí politické hry, kterou hrály a hrají všechny politické strany."
Nejde tedy o žádné "silné zásady" - všechno je jen "politická hra" - a v tom jsou všechny strany stejné. Je snad toto cesta, jak zvýšit legitimitu polistopadového režimu? Jistěže nikoliv. Václav Klaus tu jen potvrzuje důvod, který podstatně ke ztrátě legitimity polistopadového režimu vedl: Celková nedůvěra lidí v politiky a politiku.

Znám průběžná data z mnoha sociologických průzkumů - a z nich je to vidět jako na dlani (pan profesor Klaus sice sociologii moc neuznává - jak se před časem přiznal v debatě s prof. Petruskem - ale zejména co se trendů týče, jsou získávané výsledky značně přesné).

Skutečně nevím, čím by chtěl Václav Klaus přispět k tomu, aby byl svorníkem, nepolarizoval lidi, pomáhal jim v pozitivním náhledu na svět a přispěl k obnově otřesené legitimity polistopadového režimu. Snad největší šanci by k tomu měl jako "létající profesor". Jako prezident určitě ne.