O obnově a rozkvětu lubavičského židovského hnutí v Rusku informuje nedávná zpráva ČTK, která cituje agenturu AFP: „lubavičtí židé přitahují stále více židů v Rusku. Tento náboženský proud ultraortodoxního judaismu, který se zrodil koncem 17. století v ruském městě Lubavič u hranic s Běloruskem, prožívá dnes skutečnou renesanci. Šestipatrové Centrum židovských obcí Ruska, které lubavičtí židé vybudovali v Moskvě, navštěvuje 50.000 lidí. Najdou tu jak knihovnu s padesátkou počítačů, tak sportovní sály, jazykové kurzy, herny a dílny pro děti...„

Již tři roky zde lubavičtí židé také provozují internátní školu, kde v současnosti studuje 80 dospívajících z celého Ruska a zemí bývalého Sovětského svazu.Finančně zajištění lubavičtí židé (jejich největším mecenášem je diamantový magnát Levi Levjev, žid z uzbecké Buchary žijící v Izraeli) nejsou jedinou aktivní reprezentací judaismu v Rusku. V trvalém sporu jsou s nejstarší ruskou židovskou organizací - Ruským židovským kongresem. Zdá se také, že Centrum židovských obcí se těší přízni Kremlu, poněvadž od jeho slavnostního otevření před rokem do něj již dvakrát zavítal sám prezident Putin. ČTK cituje slova rabína Berl Lazara, který si Putinovu náklonnost vysvětluje optimisticky: "Putin pochopil, že s pádem komunismu je zapotřebí nalézt jinou ideologii. Pro multietnickou zemi jako Rusko je jedinou cestou k přežití náboženství."

Výrok o Putinově náklonnosti k náboženství můžeme jistě považovat za přehnaně optimistický. V kontextu jiných informací si totiž o Putinově přístupu k náboženstvím nemusíme dělat příliš velké iluze. Nedávno například podpořil ministerstvo vnitra v jeho sporu s muslimskými aktivistkami, které si stěžovaly na diskriminující vyhlášku ministerstva, která je navíc v rozporu se zákonem.

Stranou můžeme také ponechat i některé drobné věcné chyby v samotném textu ČTK - např. lubavičský judaismus pochází z konce 18., nikoliv 17. století, jak ČTK píše. Celkově je ale tato zpráva zajímavou informací o návratu chasidského židovství do východní Evropy, své tradiční bašty, odkud bylo násilně vytlačeno fašismem a následně perzekuováno i komunistickými režimy.

Chasidismus (doslova přeloženo zbožnost), jehož odnoží lubavičtí židé jsou, byl lidovým hnutím za zvroucnění židovství. Vznikl v první polovině 18. století v Podolí, odkud se záhy rozšířil do většiny východoevropských židovských komunit. Zakladatelem hnutí byl Jisrael ben Eliezer (1700 - 1760), známý jako Ba’al Šem Tov („Pán dobrého jména„), který byl legendární charismatickou osobností a svým neformálním učením a výzvami k většímu citovému prožívání judaismu strhával masy převážně prostých lidí. Mezi hlavní body jeho nauky patří, že živoucí Boží přítomnost naplňuje vesmír a je všudypřítomná, že existuje shoda mezi nižším pozemským a vyšším nebeským světem a že je mezi nimi možná komunikace na duchovní úrovni. Dále zdůrazňoval význam extatické modlitby, pokory a radostného optimismu, spojení s Bohem, osobní nápravu a lásku k bližnímu.

Chasidové si příliš nevážili tradiční rabínské vzdělanosti a studia Talmudu, kladli důraz spíše na způsob života a mystické sebepovznesení k Bohu. Podle slovní hříčky, kterou chasidové rádi používali, platila halicha (způsob života) víc než halacha (zákon). Za důležitou emociální cestu k Bohu pokládali zejména modlitbu, kterou považovali za něco vyššího a významnějšího než tradiční vzdělanost. Podle chasidského učení je modlitba srovnatelná s žebříkem Jákobovým (Gn 28,12), protože při modlitbě dochází ke splynutí písmen s Duchem Božím. Správná modlitba má vést až k vytržení, které se projevuje pohyby těla, výkřiky, tancem a zpěvem a jejím cílem má být překonání tělesnosti, povznesení nad přírodu a čas a navození dokonalé jednoty s Bohem.

Významnou složkou chasidismu je také vyprávění příběhů ze života jeho velkých vůdců a učitelů. Známý chasidský příběh ilustruje, jakým způsobem je třeba tyto příběhy vykládat. Jeden rabi pravil: „Příběh se musí vykládat tak, aby se sám stal vykoupením,„ a pokračoval, "můj děd byl chromý, jednou ho poprosili, aby vyprávěl příběh ze života svého učitele. Vypravoval, jak jeho učitel Ba’al Šem Tov tančíval. Vypravování ho postupně přivedlo do nadšení natolik, že povstal a nemohl jinak než ukázat tancem, jak to jeho učitel dělal. Téže hodiny se uzdravil. Tak se musí vyprávět příběhy.„

Po smrti Jisraele ben Eliezera stanul v čele hnutí jeho nejvýznamnější žák Dov Ber, známý jako Magid z Meziřiče. Magidovi žáci, kteří byli považováni za jeho charismatické dědice, pak založili dynastii spravedlivých (hebrejsky caddikim). Funkce cadika, jakožto náboženského vůdce, byla dědičná. V židovských obcích ovlivněných chasidismem, brzy platil cadik víc než místní rabín.

Chasidové také zakládali svá vlastní modlitební společenství, používali vlastní košerácké nože i vlastní formu náboženského rituálu. To mělo za následek nebezpečí rozpolcení židovských obcí, což vzbuzovalo kritiku tradičně smýšlejících židů a vedlo k vytvoření hnutí „mitnagdim„ (odpůrci) potírajícího chasidismus. Odpůrci také chasidům vytýkali nadměrné zdůrazňování emocionálních hodnot, pohrdání židovskou vzdělaností a pěstování kultu osobnosti. Přesto, že spor mezi chasidy a stoupenci tradičního judaismu ztratil už v 19. století na intenzitě, jisté rozpory mezi těmito skupinami trvají dodnes.

Na sklonku 18. století vznikl v chasidismu směr nazývaný chabad, jehož zakladatelem byl Šneur Zalman z Ljadi, který vytvořil racionalističtější systém, založený na třech pilířích: moudrosri, hlubokém pochopení a vědomostech. Po více než sto let bylo centrem tohoto hnutí běloruské město Lubavič. Přestože nacistické vraždění za druhé světové války chasidskou populaci východní Evropy fakticky vyhladilo, chasidismus nezanikl.

Jeho nejvýznamnějším nositelem je dnes hnutí Chabad Lubavič, které má svou největší základnu v USA, odkud se po pádu komunistických režimů v devadesátých letech vrací zpět do zemí východní Evropy. V současnosti má své pobočky v řadě východoevropských měst. Od roku 1996 má pobočku i v Praze, kde provozuje Chabad centrum, jehož součástí je mateřská a nedělní škola, knihovna a synagoga. V českém prostředí je chasidismus známý také prostřednictvím knih jeho velkého popularizátora, nositele Nobelovy ceny míru, Elieho Wiesela.