Jak vznikla Charismatická obnova, co to znamená, co je to „dar jazyků“ či zda existuje rozdíl mezi charismatikem katolickým a protestantským? To jsou některé z otázek, na které se Magazín ChristNet.eu pokusil najít odpověď.

Tomáš Zdechovský (TZ): Když se řekne charismatické hnutí, tak mnoho lidí nemá žádnou představu o tom, co to je. Dalo by se to nějak ve stručnosti přiblížit?

Michael Špilar: Přiblížit na pár řádkách to je těžké, ale pokusím se. První asi je otázka terminologie. Hnutí se většinou charakterizuje tak, že má svého lidského zakladatele a svojí spiritualitu. Ale Charismatická obnova, takový termín je v katolickém prostředí výstižnější a užívanější, svého lidského zakladatele nemá. Narodila se jen a jen z Božího popudu nezávisle na nějaké osobnosti. A spiritualita, pokud je tímto termínem myšlena specifická zkušenost s Bohem pak toto Charismatická obnova má, ale také ne tak úplně jenom svojí.

TZ: Co tím myslíš?

Špilar: Co tím myslím? V obnově lidé prožívají velmi osobní setkání s Kristem narozeným, ukřižovaným a vzkříšeným, který je obdarovává Božím duchem podobně, jako apoštoly a první křesťany, kteří znovu a znovu zažívali zkušenost letnic. A to nebyla vyjímka, ale samozřejmost a tedy všeobecná zkušenost prvotní církve. Tedy zkušenost s Bohem, který naprosto svobodně používá mužů i žen jemu patřících k tomu, aby rostlo jeho království, a aby zvládli takový úkol vybavuje je dary svého Svatého Ducha. Zkušenost nových letnic za které se modlil papež Jan XXIII při zahájení Druhého Vatikánského koncilu. Tak se dá také mazvat katolická charismatická obnova.

TZ: Hodně se ve spojitosti s charismatickým hnutím mluví o daru jazyků… Mohl bys to vysvětlit, co to znamená?

Špilar: Ty kdo se o tomto tématu chtějí dozvědět opravdu celostnou kvalitní informaci bych odkázal na knihu vydanou v Karmelitánském nakladatelství Modlitba v Jazycích.
A těm kdo ji číst nechtějí nabídnu kratičké vysvětlení: Bůh si obdaruje člověka darem modlitby, kdy bychom řekli, že se v člověku modlí sám Boží Duch vzdechy nám nesrozumitelnými. Tedy nejde o žádné vytržení, jak nám nešikovně překládá ekumenický překlad, ale o hluboký prožitek setkání s Bohem, který se fyzicky projeví.

TZ: Jaká byla Tvá osobní cesta k charismatickému hnutí?

Špilar: Tomáši, víš, že já vlastně nevím? Já jsem prostě zjistil, že buď to Písmo svaté vezmu vážně a nebo se na něj vykašlu. No a tak jsem ho vzal vážně a Bůh na to odpověděl. Potkal jsem ho a potkal jsem najednou v nitru Katolické církve lidi, kteří žili radost ze vzkříšeného Krista a to navzdory velmi těžkým životním situacím a Bůh odpovídal a jednal. Bůh prostě dokázal provést člověka skrz tíhu a navíc ho obdarovat tak, že se stal použitelnější pro jeho království

TZ:Čím Tě tato Tvá zkušenost obohacuje?

Špilar:Můžu žít uprostřed tohoto světa. Nemusím se bát, že mě nikdo nemá rád i když jsem zrovna sám. Nemusím si u Boha zasluhovat svoji spásu svými dobrými skutky, ale na jeho dobrotu se můžu snažit jimi odpovědět. Vím, že když po mně Bůh něco chce tak mi k tomu posílá svoje obdarování. Krom toho bych řekl, že kdybych toto Boží dílo obnovy nepotkal téměř s jistotou bych nebyl knězem.

TZ:Tys byl hlavním pořadatelem katolických charismatických konferencí. Ale vím, že charismatické hnutí má mnoho příznivců v protestantských církvích. Existuje rozdíl mezi katolickým a protestantským charismatikem?

Špilar:Já tě s dovolením opravím. Byl jsem hlavním organizátorem, ale ne pořadatelem. Na mně ležela přípravná práce, pořadatel doufám, že byl Pán Bůh. Vůbec je to moc zajímavé s takovou konferencí, když se najednou v městě kde bys to nečekal dá dohromady padesát až šedesát pomocníků a všechno nakonec klapne. Tohle je pokaždé nepředstavitelné povzbuzení.
Co se týká protestantských církví? Tady bych se pokusil trochu diferencovat. První prožitek nových letnic se nejdříve objevil v protestantských církvích už na přelomu století. (Pokud si dobře pamatuji.) Tam zpravidla mluvíme o letničních církvích a mnohem později v druhé vlně pak o evangelikálních církvích a pod.. Není to úplně přesné, ale snad trochu pro orientaci. V katolické církvi se tato skutečnost objevila v roce 1967 a velmi brzy se začíná mluvit o Katolické charismatické obnově. Tedy co do zkušenosti s Bohem tak bych řekl že je stejná či obdobná co do projevu je reformovaná trochu bujařejší a provázaná se specifiky reformovaných církví.
Jedno je ale opravdu odlišné zatímco v Katolické církvi se velmi brzo zabydluje tato zkušenost Letnic v srdci církve tak v protestantských církvích se často skupina, která má tuto zkušenost, odděluje od své mateřské církve a zakládá si svojí vlastní církvičku nebo svobodný sbor.
To že tato zkušenost jde napříč křesťanstvím sebou přináší velkou touhu po jednotě křesťanů, proto jsou poměrně živé mnohé ekumenické kontakty. Tady bych doporučil návštěvu našich stránek www.cho.cz na kteréžto adrese se o historii dočteš víc a uceleně.

TZ:Tento rok se konala Katolická charismatická konference v Ostravě. Přijelo na ní více jak dva tisíce lidí? Jak se taková akce dlouho připravovala a kolik lidí se podílelo na přípravě?

Špilar:Taková akce se připravuje v podstatě celý rok. Během něhož je třeba, najít místo, navrhnout program, pozvat zahraniční hosty a spousta organizační práce všeho druhu. Příprava má dvě roviny jedna programová a jedna organizační. Přípravu programu má na starosti skupina asi šesti lidí, která sebere návrhy naslouchá co se děje v terénu modlí se a výsledek je program.
Druhá skupina a to může být mezi 20-60 lidmi (záleží na místě) kteří v místě samotném zajišťují jednání přípravu haly ubytování výpočetní techniku smlouvy a pod. Na vlastním programu přímo se pak podílí tak asi 30-50 lidí včetně muzikantů a přednášejících. Přesná čísla neznám ani já jsou to desítky drobných lidí, kteří udělají tu něco tam něco a výsledek je konference. Někdy se i místní ordináři diví kolik schopných lidí to vlastně ve své diecézi mají. No a to nejdůležitější nakonec celý rok se neznámé množství lidí po celé republice modlí, aby se o to Pan Bůh staral a požehnal nám.

TZ:Čím pro tebe byla tato konference jiná než ty předešlé?

Špilar:Každá konference je originál. Prostě byla celá jiná a přeci stejná protože Bůh byl s námi a to je to nejpodstatnější. Pokud mi nevěříš, přijeď se za rok podívat. Překvapením pro mě bylo, že v Ostravě Porubě bylo velmi milé a příjemné prostředí.

Druhá část rozhovoru vyjde příští týden