Seznamka
Začátkem 80. let vznikl z popudu Oty Mádra a Josefa Zvěřiny, uznávaných "lídrů" českého "katolického podzemí", tzv. ústřední tým pro katechezi. Česky řečeno pro podporu a doprovázení dětí na jejich cestě víry. Slovy klíčových dokumentů - pro "uvádění dětí do důvěrného vztahu s Kristem Ježíšem Nazaretským" (in Catechesi tradendae). V čele toho týmu byla voršilka sestra Concilie Nováková. Kromě mě tam hned od počátku významně působil Ada Pintíř, tehdy farář v Chotovinách u Tábora, záhy pak "dobrý duch" salesiánů Jožka Kopecký a Aleš Opatrný, který právě ztratil státní souhlas po několikaletém působení v Toužimi. Pak se tam spolu s dalšími objevil Miloslav Vlk a s ním i fokolaríni. Ve druhé polovině 80. let bylo celkem jasné, že salesiáni a fokolaríni jsou hlavními tahouny toho, co se v této oblasti děje perspektivního. Nikoli jako soupeři, kteří se za zády pomlouvají, nýbrž v součinnosti, v níž každý respektuje silné i slabé stránky svoje i toho druhého. To říkám jako skaut a sekulární františkán, nikoli jako salesián nebo fokolarín.
A teď ta "hermeneutická" poznámka. Týká se způsobu interpretace Závěrů 8. konference. Je pravda, že naši novináři, těmi v ČTK počínaje, běžně ignorují kontext vzniku materiálu, který publikují, což je vede k tomu, že stanovisko nějakého orgánu klidně vydávají za názor toho, kdo je pod tím podepsaný. To je pochopitelně naprosto zrůdný postup. Když jsem byl v Radě České televize, několikrát jsme mnoho hodin "pilovali" text nějakého prohlášení, načež ve zprávě ČTK se objevily jen trosky, navíc vydávané za názor Jiřího Grygara, který jako předseda Rady ČT byl pochopitelně pod tímto textem podepsán.
Totéž se tu teď děje s textem "Závěrů". Na první pohled je přece jasné, že jde o text, který nemůže být stanoviskem jediného člověka - v tomto případě P. Jana Balíka. Nejen při interpretaci biblických knihy, ale i jakéhokoli textu je třeba dodržovat pravidla literárně historické kritiky pro určování literárních druhů. Tak, jako zákony ČR nejsou názorem Václava Havla, i když je pod nimi nutně jako prezident podepsán, nemůže být jeden člověk autorem textu, který má vyjadřovat závěry práce nějakého společenství,.
Jako hlavní redaktor tohoto textu tedy upozorňuji, že jeho zdrojem byly zápisy z šesti pracovních skupin, které po mnoho hodin na konferenci pracovaly. Skupiny měly vskutku reprezentativní složení jak z hlediska věku, orientace, místa působení, tak i postavení v církvi. Práce v desetičlenné skupině, ve které jsem působil i já, se účastnili dále dva salesiánští spolupracovníci, tři řádové sestry (voršilka, dominikánka, školská sestra), dva laici, generální vikář plzeňské diecéze a duchovní zodpovědný za pastoraci studentů v Olomouci. Každá skupiny určila jednoho až dva své zástupce, kteří po skončení konference průběžně v e-mailové konferenci korigovali mnou vytvářenou syntézu. Také to, že P. Jan Balík publikoval text pod svým jménem, ačkoli do jeho vzniku mohl zasahovat jen velmi omezeně, svědčí o jeho důvěře a velkorysosti.
Přejděme k věcné stránce tématu. V ní se budu věnovat třem záležitostem, o kterých se podstatně zmiňují předchozí dva příspěvky.
1) Je dnes skutečně situace na poli zájmu církve o mladé lidi určována hlavně rivalitou mezi salesiány a (fokolaríny ovládanou) Sekcí pro mládež při ČBK?
2) Je sedm uvedených problémů těmi, které určují oblasti našich nezdarů či konfliktů?
3) Jsou hlavní konkrétní výtky adresované P. Michaelem Martinkem, SDB, Sekci mládeže ČBK oprávněné a pokud ano, tak v čem?
(ad1)
Představa, že salesiánsko-fokolarínské „kdo s koho“ rozhoduje o tom, jak si církev v posledních dvanácti letech u nás počínala a počíná vůči mladým lidem, určitě neodpovídá současné situaci. Ona neodpovídala nikdy, byť v prvních polistopadových letech se to tak mohlo jevit, protože jisté "ozvuky" tu a tam prosákly i k nám, kteří jsme v tom nebyli přímo namočení. Ale minimálně posledních šest, sedm let to už vůbec není pravda. A to hned ze tří důvodů:
- Situace na poli aktivit vůči mladým lidem je mnohem pestřejší, než aby se dala vyčerpat sledováním salesiánů a Sekce mládeže; každoročně to potvrzovaly právě konference o mládeži, jichž jsem se všech zúčastnil – jako zástupce skautů a současně redaktor Redakce náboženského života ČRo resp. letos jako ředitel Kanceláře České rady dětí a mládeže.
- Role salesiánů a role Sekce mládeže jsou podstatně odlišné; salesiáni mají svůj specifický způsob práce s dětmi a mládeží, mají k tomu „své lidi“ i nezbytné základny - od „chaloupek“ až k centrům ve Fryštáku, Plzni, Praze-Kobylisích nebo v Horních Počernicích; Sekce mládeže čítá několik málo lidí a i když k nim připočteme pracovníky diecézních center mládeže, stále je to zlomek "salesiánské síly" - proto také jejich působení se zaměřuje na nabízení metodické pomoci, organizování několika velice speciálních akcí celostátního charakteru, vytváření prostoru pro působení ostatních (formou koordinačních rad) a uplatňování hlasu mladých lidí na úrovni České biskupské konference.
- V posledních letech na zmíněných konferencích o mládeži, které organizuje Sekce mládeže, mají salesiáni vždy významné zastoupení a podstatně spoluurčují obsah i formu diskusí, které tam probíhají, i charakter výstupních materiálů, které na těchto konferencích vznikají. Stačí uvést známé salesiánské účastníky z poslední doby Zdeňka Jančaříka, Pavla Kadlečíka, Michala Kaplánka samozřejmě Karla Herbsta, který tam byl letos jako hlavní zástupce ČBK. Jelikož jsem v prvních letech vypomáhal s organizací těchto konferencí Miroslavu Šimáčkovi (prvnímu dlouholetému vedoucímu Sekce pro mládež ČBK), můžu potvrdit, že měl vždycky velký zájem, aby se salesiáni zapojili aktivně. Letos například podstatně na textu Závěrů "zapracoval" V. Vecheta.
Autor je ředitelem Kanceláře České rady dětí a mládeže
Dokončení zítra
