Má spolupráce s ADCM

Na úvod prohlašuji, že nejsem zaměstnancem ani pracovníkem žádného DCM. K pastoraci mládeže uveřejnil Magazín ChristNet.eu podrobný článek pana Jiřího Zajíce, takže nebudu opakovat to, co napsal on a s čímž se v podstatném nedá než souhlasit. Také neuvedu mnoho faktů o jiných DCM (kdo by chtěl vědět více, může si najít příslušné linky), protože spolupracuji s tím ve své, to je v pražské, arcidiecézi.

Naše vzájemná spolupráce trvá už deset let a týká se příležitostných akcí různého druhu. Za tu dobu jsem spolupracoval s asi deseti lidmi z ADCM. Musím napsat, že v převážné většině jsem se setkal se skutečnými křesťany, s lidmi, kteří vědí, co chtějí, a jsou schopni pro to hodně udělat a hodně tomu obětovat. Jejich přístup je v dobrém slova smyslu profesionální. Nemohu říct, že by nikdy nebyly problémy při spolupráci, ale společnými silami a dohodou se všechny akce, na kterých jsme kooperovali, podařily. Vždy se objevily nějaké ty negativní reakce, ale byly v drtivé menšině, protože "není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem."

Akce ADCM

Těžko si dovedu představit člověka, který by si nebyl schopen vybrat z nabídky ADCM. Jen namátkou: besedy s lidmi, kteří jsou na špičce duchovního potenciálu téhle malé země (a nejen s představiteli církve), přednášky a diskuse o všem možném, výstavy, koncerty všech možných (často dokonce skoro nemožných) žánrů a samozřejmě kompletní duchovní servis. Mluvím např. o Večerech mladých (dnes Večerech pod Sluncem) nebo celostátních setkáních mládeže. Tyto akce vytvářejí lidé z DCM, což jsou většinou lidi s věkovým průměrem kolem 20–25 let. Na své si tedy může přijmout každý člověk, ochotný naslouchat a přijímat, i když jsou určitě i tací, kdo dají přednost televizi nebo hospodě, a druhé budou potom kritizovat.

Pastorace v našem regionu

V našem regionu, který patří mezi ty nejživější v pražské AD, by snad žádný mladý člověk nemohl říct, že v církvi nenachází odpovědi na své otázky. (Pokud by ovšem nechtěl slyšet takové odpovědi, které církev dát NEMŮŽE). Mládež má příležitost pracovat ve farnostech, dále zde působí mariáni, salesiáni a sdružení ERA. Sjednocující jsou akce vikariátu, kterých se účastní zástupci všech farností, společenství, popř. i komunit. Živá a neformální je i spolupráce s ADCM a účast na akcích jím pořádaných (např. AD plesy, pravidelná setkání před Květnou nedělí nebo celostátní setkání nebo kurzy pro animátory společenství). Práce je za mladými vidět, dochází ke konverzím, do kostela přivedou leckdy i své rodiče. Jsou podstatnou pomocí při pořádání farních akcí, jako je pomoc pro misie, charitu nebo farní tábory a prázdninové pobyty.

Diecézní centra života mládeže

Rozdíl mezi DCM a DCŽM je kromě Prahy, kde sídlí obojí v Kunraticích, všude na první pohled zřejmý (blíže např. na www.signaly.cz). Osobní zkušenost s DCŽM nemám, protože sám jsem zakotven ve své farnosti. Z první ruky mám ale několik svědectví o výborných pobytech v Příchovicích nebo o pobytu rodin ve "Vesmíru". I pražským Nazaretem procházejí konvertité, kterým pobyt zde a příprava na svátosti daly ohromně moc.

Námitky, klišé a předsudky

Samozřejmě, česká povaha se ozve vždy, když se někomu druhému vede. K onomu přání, aby sousedovi pošla koza, nemají (a bohužel ani v církvi) někteří lidé daleko. Já jsem na svůj článek, kde jsem se práce s mládeží krátce zastal, dostal několik e-mailových reakcí. Některé pozitivní, některé kritické. Ty kritické měly jedno společné – kromě toho, že většina těchto lidí knihu, kolem které se článek točil, ani nečetla, bylo zajímavé, že NIKDO z oněch čtyř kritiků (jednoho hulváta nepočítám) nebyl schopen nabídnout nějaké lepší řešení, než je stávající. Uvedu několik těch základních omylů:

1. Pokud se dokáže hodně lidí sjednotit na nějaké věci a společně to projeví, neznamená to, že by neměli svůj názor. Člověk bez názoru totiž ani neexistuje – to je karikatura. Ale bohužel existují lidé, kteří mají názor na všechno, i na to, čemu nerozumějí.
2. Je rozdíl mezi dětskou důvěřivostí a dětinskou naivitou. Pokud se někdo dokáže vyjádřit spontánně a odvázat se, neznamená to nic negativního. Opakem jsou oni lidé, které Michael Kocáb na svém novém albu trefně nazývá "Zakyslík". Takovému člověku styl práce v církvi (DCM, salesiáni, skauti apod.), který se vyznačuje originalitou, optimismem a radostí, moc sedět nebude. Je samozřejmě pravda i to, že ne každý máme vždy na všechno náladu, ale to je problém spíš subjektivní.
3. Mladí katolíci vůbec nejsou odtrženi od reality. Většina lidí, kteří se účastní akcí ADCM, jsou naprosto "IN" v tom dobrém slova smyslu. Studují, pracují, cestují po celém světě, mají spoustu zájmů, stejně jako ostatní. Ovšem na rozdíl od mnoha jiných jsou schopni pracovat na sobě a hledat Boha nejen teoreticky, ale svým životem.
4. U Boha a v církvi najdeme odpovědi na všechny své otázky. (Pokud bychom ovšem nechtěli slyšet takové odpovědi, které církev dát nemůže). Představa o církvi, kde jsou kněží, kteří nerozumějí lidem, a zvláště mladým, je také karikaturou. Samozřejmě, že se ne vždy s každým farářem shodneme, ale možností, jak najít odpovědi, má poctivě hledající určitě dost.

Možné problémy center

Samozřejmě, že v každém společenství jsou hádky a řevnivost, tedy určitě i v DCM, všude jsou lidé, kteří se předvádějí, tedy určitě i v DCM, lidé, kteří nemají moc chuti do práce, tedy určitě i v DCM, lidé, kteří se upnou na kněze, tedy určitě i v DCM, lidé, kteří prosazují svůj názor na úkor jiných, tedy určitě i v DCM, prostě lidé hříšní jsou všude. Já osobně jsem nikdy od nikoho z DCM neslyšel tvrdit něco jiného. Nikdo si nehrál na "svatoušky" ani na "všeználky". Ale pravdou je, že případné negativní jevy jsou spíše marginální, nelze je paušalizovat. Ostatně, něco z uvedených charakteristik má v sobě snad každý z nás.

Problémy internetových "novinářů"

Je dávno známé, že internet je útočištěm i pro ty lidi, kteří nejsou schopni žít naplno realitu, zapojit se do práce v obci, ve farnosti, prostě ve svém okolí. Bezbřehostí internetu, jeho propojeností a světovostí dostávají prostor, aby si ventilovali svůj mindrák nebo nějakou nezahojenou jizvu. To je dobré ale jen do určité míry.

A tak vznikají umělé diskuse, umělé problémy, prostě virtuální realita se vším všudy. Věci můžou vypadat úplně jinak, než jaké opravdu jsou. Problémem mnoha lidí je rozlišit mezi podstatným a méně podstatným, mezi obecným a konkrétním a bohužel někdy také mezi dobrým a zlým.

Závěr

Práce DCM je samozřejmě v drtivé většině hodnocena pozitivně. Obrovským vítězstvím celé naší církve bylo i setkání ve Žďáru. To není jen můj pocit, před nedávnem to konstatovali i všichni biskupové. Ti jsou schopni ocenit své spolupracovníky, leckdy třeba o víc než generaci mladší. Právě takhle mohou křesťané přinést světu evangelium, ne podbízením se a bezmyšlenkovitým přejímáním světských názorů (např. v oblasti sexuality nebo drog, jak toho býváme svědky), ale životem s Bohem. Zakončím svoji stať jedním názorem a také přáním. Kdyby vypadala aktivita v celé církvi, zvláště u dospělých, alespoň tak jako práce s dětmi a mládeží, bylo by to vidět i na celé společnosti. A to bych české katolické církvi přál.