Způsobů, jak získat špatnou pověst, je mnoho. Ale především je třeba rozlišit mezi špatnou pověstí zaslouženou a nezaslouženou, neboli vyrobenou na zakázku. S tou druhou kategorií jsme měli možnost seznámit se v posledních letech hlavně v kauze pražské Katolické teologické fakulty. Zakázkově fabrikovaná špatná pověst je samozřejmě tím horší, čím více tvůrců – profesionálů i diletantů – ji tvoří a jak mohutné jsou hlásné trouby, které ji vytrubují.

Protože pravověrně vedená KTF byla trnem v oku několika módním, ale hlasitým ultraliberálům, vrhla se ni nejdříve bulvární média, mající špinění církve takříkajíc v popisu práce. Obrana KTF byla od počátku chabá, i když na omluvu této pasivity lze uvést, že (kromě Reportu, Světla a zčásti Magazínu ChristNet.eu) prakticky žádné periodikum nebylo ochotno informovat objektivně. Důležitou zastrašující úlohu ve vývoji antipatií vůči KTF sehrála netolerance a nevraživost vůči nositelům jiného než negativního názoru na vedení KTF – zvláště profesory Václava Wolfa a Jaroslava Polce.

Povzbuzeny snadností, s jakou pronikalo špatné mínění o KTF do veřejnosti, angažovaly se v této kampani i některé problematické osoby, které podstatně ovlivnily tiskové zpravodajství České biskupské konference. Neúctu k faktům i bližnímu svému projevil také mluvčí této jinak úctyhodné biskupské instituce Daniel Herman. Typickou ukázkou nepravdivé informace v oficiálním zpravodajství ČBK je například Hermanovo tvrzení ze 3.února 2003, že "všichni biskupové České církevní provincie...písemně vyzvali...kardinála Miloslava Vlka,...aby neprodleně zahájil proces odnětí kanonické mise prof. Wolfovi".

Ačkoliv Mezinárodní report už v minulém roce (MR č.6/2002) upozornil, že na inkriminované písemnosti chyběly podpisy litoměřického biskupa Josefa Koukla a apoštolského exarchy Ivana Ljavince, stejná nepravda se objevila i v tvrzení z 3.2.2003. "V dopise, který všichni (biskupové – pozn. red. MR) podepsali, rovněž uvedli konkrétní důvody této žádosti," tvrdí Herman znovu doslova. Této nepravdivé informaci byli vystaveni i čtenáři Katolického týdeníku (KT č. 7/2003).

Jak se Report 6. února 2003 v osobním rozhovoru s biskupem Josefem Kouklem opět přesvědčil, otec biskup tento dopis vůbec nepodepsal a proti nepravdivému opačnému tvrzení se ohradil u předsedy ČBK, arcibiskupa olomouckého Jana Graubnera.

Dostáváme se tak k dvojímu pojetí vlastní pověsti. Pan biskup Koukl je do té míry dbalý své pověsti, že dává průchod umlčované pravdě a paradoxně se tím vystavuje nebezpečí, že mu bude "přišpendlena" pověst špatná. Neboť odmítl se podílet na štvanici proti čestnému knězi Václavu Wolfovi. Je samozřejmě na každém člověku, který není odkázán jen na oficiálně šířené dezinformace, jaké mínění si udělá o otci biskupu Kouklovi a jaké o panu Hermanovi.

Smutné samozřejmě je, že záměrně šířená nepravda proudí většinou mediálních kanálů, kdežto pravda je systematicky zadupávána do země, a to dokonce pod patronátem určitých hodnostářů. Ještě žalostnější je, že toto dvojí vytváření špatné pověsti – šíření nepravd na objednávku i jejich následné odhalení – poškozuje katolickou církev, která tak přestává být důvěryhodným domovem všech věřících. A to má nepochybný vliv na fakt, že církev ztratila za posledních 10 let skoro milion věřících.

Setkali jsme se v kauze KTF s vytvářením špatné pověsti také z příčiny méně nemravné, než je odmítavý vztah k nepříjemné pravdě. Ve zpravodajství České tiskové kanceláře o dění na KTF se objevilo označení "kontroverzní kněz Václav Wolf". Pozastavili jsme se nad tím, protože kněžské působení V. Wolfa nikdy nebylo jakkoliv zpochybňováno. Naopak, např. královéhradecký biskup Dominik Duka v rozhovoru s pracovníky Reportu Wolfovo kněžské působení, stejně jako jeho pedagogické a pastorační schopnosti, vysoko hodnotil (výhrady vyslovil k působení ve funkci děkana).

Slovní spojení "kontroverzní kněz", jež od ČTK převzal např. také Magazín ChristNet.eu, by ovšem toto kněžství problematizovalo. Report se proto zajímal, zda si stejnou souvislost uvědomuje i autor zprávy ČTK. A ejhle – ukázalo se, že ne. Jak redaktor ČTK Petr Veber uvedl, při použití slova "kontroverzní" měl na mysli reakce na Wolfovo působení ve funkci děkana KTF, ale nikoliv kněze. "Tak jsem to nemyslel, pokud je to tak chápáno, tak to není dobře použité slovo," řekl o spojení přídavného jména "kontroverzní" s podstatným jménem "kněz".

I toto doznání je dokladem sympatické péče o vlastní pověst. Přestože je jako zpravodaj ČTK pro církve vystaven informacím, dezinformacím a polopravdám, svádějícím ke generalizaci v neprospěch veřejně napadané osoby, dokáže se čestně vyrovnat s nesprávností vlastního vyjádření, pokud by tuto osobu mohl poškodit.

Dobrý příklad starosti novináře Vebera o vlastní pověst nemá nepatrnou důležitost. Naopak je projevem toho, co v katolické církvi stále méně nalézáme – schopnosti komunikovat, zamyslet se nad stanoviskem druhého, respektovat je a přiznat mu pravdivost, i když nezapadá do připravených schémat. Ovšem nejcennější na schopnosti komunikace je, že nerozděluje, ale ctí, že máme jediného Pána a jedno učení a že se máme k druhým chovat tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám.

Autor je nezávislý novinář, mimo to je také asistentem poslance Jiřího Karase (KDU-ČSL)
Článek původně vyšel v Mezinárodním reportu.