Smlouva mezi Slovenskou republikou a Svatou stolicí o uplatňování výhrady svědomí je již připravená, stačí ji jen podepsat. Jenže vztahy církve a státu nikdy nebyly jednoduché a navíc kolem této smlouvy se u našich sousedů rozhořela poměrně živá debata. Padají slova jako "církevní diktatura" a "ohrožení demokracie". Na druhé straně se sluší, aby demokratická země, jakou se Slovensko jistě snaží být, měla vztahy s Vatikánem urovnané. Tak kde je zakopán pomyslný pes?

Nejprve drobný výlet do nedávné historie. Slovensko již jednu smlouvu s Vatikánem uzavřelo, nazývá se Základní smlouva mezi Slovenskou republikou a Svatou stolicí. Tato smlouva byla podepsána 24. listopadu 2000 a definuje postavení římskokatolické církve na poli právním, společenském i ekonomickém. Hovoří se v ní mimo jiné o možnosti výuky náboženství na školách, nedotknutelnosti sakrálních prostor či pastorační práci církve v armádě, vězeňství a ve zdravotnictví.

Článek 7 říká: "Slovenská republika uznává každému právo uplatňovat výhrady ve svědomí podle věroučných a mravoučných zásad Katolické církve." Dále tento článek podmiňuje vznik další smlouvy: "Rozsah a podmínky tohoto práva ustanoví osobitá mezinárodní smlouva uzavřená mezi smluvními stranami." Právně není co řešit. Půda pro vznik další smlouvy byla tímto připravena.

Návrh smlouvy vznikl. Navíc se očekává přijetí ještě před zářijovou návštěvou papeže Jana Pavla II. Ale věci se poněkud komplikují. Slovenská veřejnost jakoby ani nevěděla, co si s připravovanou smlouvou počít. K římskokatolické církvi se na Slovensku hlásí téměř čtyři milióny obyvatel, tedy smlouva se teoreticky dotkne života čtyř pětin obyvatelstva.

Možnost uplatnění výhrady svědomí vlastně znamená, že svědomí člověka stojí do jisté míry nad právním řádem. Tedy občan smí z důvodu svého náboženského přesvědčení odmítnout vykonávat takovou činnost, která by byla v rozporu s jeho svědomím. Dále vysvětluje František Bublan, student TF JCU, specializující se na církevní právo. "Vzhledem k tomu, že se jedná o konkordát v pravém slova smyslu, může učinit námitku na základě svědomí pouze člen katolické církve, a to v případě, že se zdráhá vykonat to, co je v rozporu s učením katolické církve v oblasti víry a mravů." Že by se "nálepka římský katolík" stala ochranným štítem před zlým světem?

Ano i ne. Druhý článek připravované smlouvy říká, že smluvní strany "uznávají lidský život, lidskou důstojnost a smysl lidského života sledující společné dobro za nejvyšší všelidské hodnoty, které si vyžadují zvýšenou ochranu před ztrátou nebo ohrožením." Stále obecné a nic moc neříkající. Ale stačí si smlouvu prostudovat hlouběji a poptat se těch, kterých se smlouva dotkne.

Článek 4 obsah smlouvy konkretizuje. Občan má právo odmítnout takovou činnost v ozbrojených složkách, zdravotnictví, školství, justici, která by byla v rozporu s jeho svědomím. Katolický voják nemusí do války, katolický lékař předepisovat hormonální antikoncepci, katolický učitel učit sexuální výchovu, katolický soudce rozvádět manželství a žádný katolík nemusí pracovat v neděli.

"Není-li tu ochrana života od početí, jde o to, aby osoby, jichž se toto týká a jež mají k tomu výhrady, nebyly perzekuované či postihované v zaměstnání." Dodal slovenský biskup František Tondra na vysvětlenou. Lékař bude moci odmítnout účast na interrupci, asistované reprodukci, pokusy s lidskými orgány a zárodky, eutanasii, klonování a sterilizaci, jakož i předepisování hormonální antikoncepce. Avšak i v této souvislosti se ozývají hlasy, které se bojí, že církev se bude snažit o úplný zákaz potratů. "Církev sice o této otázce mluví, asi více než tady v Čechách, ale nemůže vytvářet zákony státu." Říká P. Ján Kubis, slovenský kněz působící v Česku.

Dalším sporným bodem je oblast školství. Základní smlouva ve článku 13, bodě 7 říká: "Osoby katolického vyznání mají ve výchovně-vzdělávacím procesu právo uplatňovat svoje přesvědčení, pokud jde o výchovu k rodičovství, v souladu se zásadami křesťanské etiky." Hlavní rozpor zde pravděpodobně vznikne právě při výuce výchovy k rodičovství, ta je předmětem kritiky církve, protože prý propaguje antikoncepci.

"Největší kámen úrazu však lze čekat v pracovněprávních vztazích. Smlouva například předpokládá, že nikdo nebude moci být nucen pracovat v neděli. Výjimkou budou zaměstnání, která vyžadují práci i v tento den. O tom, že mezi ně patří práce u vysoké pece, netřeba pochybovat, podobně je to s prací hasičů, lékařů, pracovníků médií apod. Hůře je tomu s prací ve službách. Možná si zaměstnavatelé začnou zjišťovat, zda uchazeč o práci není věřící katolík, a najdou si nějaké jiné důvody, proč ho nepřijmou," píší Hospodárske noviny.

Dialog o způsobu trávení neděle již nějaký čas na Slovensku trvá. Byl vydán pastýřský list o slavení neděle a ten vyvolal velkou vlnu nevole. I když se do jisté míry jednalo jen o mediální šum. "O nedělním prodeji byla v pastýřském listě všehovšudy jedna věta." Vysvětluje dále P.Kubis, "Myslím, že každý má právo na nedělný odpočinek, na to aby tento čas věnoval sobě, svým duchovním potřebám, své rodině. Někdy nebyli obchody otevřené v neděli a lidem to nechybělo. Stejné stanovisko k nedělnímu prodeji mají i ostatní církve." Dodal P. Kubis.

Připravovaná smlouva má množství odpůrců i příznivců. KDH (Kresťansko-demokratické hnutie) si obsah smlouvy hájí zuby nehty, do jisté míry jej chápe jako logickou součást svého politického programu, čímž sklízí ostrou kritiku. Toto napsala v deníku Sme socioložka Sylvia Porubänová: "Prvním omezením suverenity státu je právě ideologizace. Máme se znovu připravit na to, že duch ústavy ani výkon státní moci nesmí protiřečit programu strany a ideologickému systému, nyní katolickému?"

O poznání klidněji slovenskou situaci komentuje František Bublan. Inu, církevní právo je především věcí racionální. "Konkordát tohoto typu není z církevního ani státního hlediska ničím výjimečným, jedná se pouze o dohodu státu s církví o podobě naplňování náboženských svobod členů katolické církve. V tomto smyslu rovněž ani nelze hovořit o narušení integrity státu." Toto stanovisko potvrzuje i P. Ján Kubis: "Argumenty, že tato smlouva dá větší moc Církvi je nesmysl. Církev nemůže vytvářet zákony v státě, ale musí k nim zaujmout stanovisko."

Vlastně tak moc neděje. Nebo děje? A není celý spor jen další diskusí mezi zlou společností a hodnými katolíky nebo hodnou společností a zlými katolíky? Opět platí, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Konkordát nekouše, o církvi se bude říkat, že se snaží uchopit moc, byť reálný podíl na moci nebude valný, a země se bude točit dál.