ČTK vydala minulý týden zprávu o novém násilí v Irsku. Ve zprávě se uvádí, že dva mladí protestanti ve východní části Belfastu napadli policisty, hasiče a zdravotníky. K násilí došlo v předvečer každoročního velkého svátku Oranžského řádu, při němž minulý víkend po celém Severním Irsku (Ulsteru) v průvodech defilovalo na 100.000 severoirských protestantů, aby tak oslavili vítězství protestantského krále Williama Oranžského nad katolíky z roku 1690.

Tyto červencové pochody jsou často spojeny s násilím, protože na některých místech procházejí skrze čtvrti, kde žijí katolíci. Irsko rozhodně v tyto dny nezažívá okurkovou sezónu. Ke srážkám každoročně dochází v katolické části Portadownu v centru Ulsteru, v reakci na policejní zablokování jednoho z průvodů tohoto protestantského bratrstva přes město. Média s oblibou zdůrazňují, že proti sobě stojí protestanté a katolíci. Můžeme ale tento konflikt tak jednoduše označit za náboženský?

Podíváme-li se podrobněji do historie Irska, lze konstatovat, že konflikt má spíše národnostní a sociální kořeny než religiózní pozadí. Je smutné mít tuto tradičně religiózní zemi, která dala světu velké misionáře Sv. Patricka a Colomba, spojenou se sektářským násilím. Násilí páchané mladými lidmi v Severním Irsku často vyjadřují beznaděj z nic nedělání a ze světa, který je obklopuje. Nápis, který někdo napsal na zeď v Belfastu, mluví sám za sebe o situaci ve městě, kde v některých čtvrtích je více jak padesátiprocentní nezaměstnanost: O Bože ne, prosím! Dej mi znovu násilí, abych přehlušil ticho, které mne zabíjí. Liduprázdné ulice - všude plno papíru, nedopalků od cigaret a zapáchajících slin. Projdu-li ulicí rozvířím jenom prach.

Historie konfliktu
Jaké jsou historické okolností, které přispěly ke vzniku násilného chování v Severním Irsku? Trvalým problémem je výrazný nepoměr mezi zájmy anglické a irské strany konfliktu, který se odehrával výhradně na irské půdě. Charakteristický byl pohled Angličanů na Iry. Od počátku jejich přítomnosti v Irsku Angličané zavrhovali irskou kulturu, tak odlišnou od jejich vlastní. Považovali ji za barbarskou. Dlouho před reformací bylo Irsko rozděleno na dvě společenské skupiny - Galské Iry a komunity těch, kteří se sice narodili v Irsku, ale byli anglického původu. Sociální rozdělení bylo zřetelné a hluboké a také polarizovalo předreformační církev na sféry vlivu galsko- irskou a anglicko-irskou.

Za začátek reformace je možno považovat květen 1536, kdy irský parlament ustanovil Jindřicha VIII. jako jedinou pozemskou hlavu církve. V době reformace bylo náboženství spojeno se třenicemi a násilím. Legální byla pouze státem ustanovená irská církev (ekvivalent anglikánské církve). Ostatní církve byly pronásledovány. Kolem roku 1600 začali do severního Irska přicházet první osadníci převážně ze Skotska, kteří byli vyznáním presbyteriáni. (Protestantská církev vycházející z reformované tradice, svým zřízením podobná českým evangelíkům - pozn. autora.)

Osídlování Ulsteru je chápáno protestanty odlišně než katolíky. Pro protestanty znamená rozvoj málo obydlených oblastí, zatímco původní katolické obyvatelstvo vidí růst protestantské prosperity jako důsledek nespravedlivého přerozdělení půdy. Vzájemná nevraživost Irů, jejichž katolické náboženství se stalo vyjádřením vlastní identity a osadníků britských protestantů, pro které bylo velice důležité anti-katolické cítění, vytvořila podmínky pro vznik mnoha výbušných míst. Protestanté a katolíci žili vedle sebe v naprosté segregaci po několik století. Strach a vzájemný hněv mohl kdykoliv vyvolat násilný konflikt.

Během první poloviny 17. století byla celá Evropa zachvácená náboženskými válkami, které se nevyhnuly ani Irsku. Pro obě komunity znamenaly vytvoření představy “zlého nepřítele“. V této době vzniká též Oranžský řád známý svými pochody a parádami, které často vedou provokativně katolickými čtvrtěmi. Řád byl založen v roce 1795 pro posílení protestantské víry a podpory unie s Británií. Ve venkovských oblastech Severního Irska měl sociální a kulturní funkci. Název řádu je odvozen od osoby protestantského krále Williama Oranžského.

Emancipace katolíků
V 19. století došlo k obrození katolické komunity v Irsku. Bylo postaveno mnoho nových kostelů, vzrostl počet kněží a pro laiky se zlepšila možnost praktikovat své náboženství. Irsko, které ještě na konci minulého století bylo v rukou protestantů, se během 30 let stalo katolickým. Za tento úspěch bylo ovšem zaplaceno naprostým spojením irského a katolického nacionalismu a to bylo velkou silou pro sjednocení protestantů.

Léta 1845-9 byla v Irsku roky strašného hladomoru. Výživa obyvatelstva byla výhradně závislá na sklizni brambor, a proto jejich velká neúroda měla katastrofální následky. Milión lidí zemřelo hlady a další milion byl nucen se vystěhovat. Velkou vinu za tak vysoký počet mrtvých nese i britská vláda, které nezajistila včas dodávky potravin a téměř ponechala Irsko svému osudu. Vzpomínky na hladomor a jeho katastrofální důsledky u mnoha prostých lidí ještě více prohloubila nenávist vůči Britům. I dnes je možno vidět v Belfastu na domech v katolických, (republikánských) čtvrtích malby zachycující výjevy z období velkého hladomoru.

Počátek 20. století byl ve znamení bojů o nezávislost. Na velikonoční pondělí roku 1916 došlo v Dublinu k revoluci za účelem deklarovat nezávislou republiku. Revoluce byla Brity potlačena a její vůdci popraveni. I tato událost byla částečně živena náboženským nacionalismem. K vyhlášení úplné nezávislosti Irska došlo až v roce 1922. Pouze 6 hrabství s nadpoloviční většinou pro- britských obyvatel zůstalo součástí unie. Dlouhotrvající rozdělení mezi protestanty a katolíky se tak změnilo v konstituční formu.

The "Troubles"
Toto slovo lze přeložit jako trable, trápení, potíže, starosti, politické nepokoje, které donedávna patřilo v Severním Irsku snad k nejužívanějším slovům. Lze jen doufat, že v souvislosti s příměřím vyhlášeném Irskou republikánskou armádou (IRA) v roce 1997 se toto slovo bude vyskytovat čím dál tím méně často. Historie novodobého konfliktu se začíná psát násilnostmi v Derry v roce 1968. V lednu 1969 došlo k eskalaci násilí a k následné intervenci britských ozbrojených sil v srpnu téhož roku. Od té doby dochází ke konstantnímu proudu násilí se svým vrcholem v roce 1972 kdy bylo zabito 474 lidí. Celkem si konflikt IRA, protestantských paramilitantních organizací a britské armády vyžádal přes 3200 mrtvých. Během konfliktu bylo několikrát vyhlášeno příměří. Poslední a doufejme že trvalé je dodržováno od července roku 1997.

Tento konflikt má svoji politickou stránku, ale jak vyplývá z kapitoly o historii i náboženský podtext. Křesťanské konfese se během staletí identifikovaly s kulturními tradicemi jak unionistů tak republikánů, takže oslovení katolík nebo protestant může často více znamenat kmenovoupříslušnost než vyznání víry. Irští křesťané potřebují najít cestu z kmenového modlářství katolického nacionalismu a protestantského unionismu.

Apartheid po Irsku
Apartheid v Severním Irsku není dosazen státní mocí shora. Ulsterská verze apartheidu znamená, že ve společnosti je velice málo, nebo nejsou téměř žádné kontakty mezi oběma skupinami obyvatel. Lidé žijí v oddělených čtvrtích, často i za velice vysokými zdmi, jako je to v oblasti západního Belfastu. Chodí do oddělených kostelů, škol, provozují odlišné sporty a hry a nakonec jsou pohřbeni na oddělených hřbitovech. V důsledku praktikování apartheidu v Severním Irsku, žili lidé s velice málo informacemi o druhé skupině obyvatel. Dnešní apartheid je způsob života, který si vybrala velká skupina obyvatel, nebo byla nucena si vybrat zvláště po roce 1968 kdy tisíce lidí muselo změnit bydliště.

Strhnout zeď nepřátelství
Je možno ale říci, že většina náboženských lidí si přeje mír a někteří pro něj pracují. Existuje mnoho mírových skupin, ekumenických komunit a dalších iniciativ na podporu usmíření, které se snaží překročit bariéry mezi protestanty a katolíky. Jmenujme alespoň některé z nich.

Corrymeela Community s přibližně 180 členy se širokým spektrem mírových aktivit. Skupina "Kříže", založená v roce 1975 matkou, po zastřelení jejího devatenáctiletého syna. Skupina sdružuje jednotlivce z obou stran, kteří společně trpí ztrátou svých blízkých. Důležitou ekumenickou iniciativou je Irská škola ekumenismu, která podporuje úsilí o větší jednotu křesťanů.

V Irsku existuje i Asociace smíšených manželství. Smíšené, mezicírkevní manželství v Severním Irsku může vést k velkým napětím a stresům. Pěkná slova těmto lidem řekl papež Jan Pavel II. pří své návštěvě v Irsku roku 1979: "Vaše manželství nese naděje i obtíže na cestě k jednotě křesťanů."

Osobně jsem měl možnost blíže poznat další z komunit, které její zakladatelé dali jméno Cornerstone, což znamená základní nebo úhelný kámen. Tuto komunitu z Belfastu tvoří jak protestanti tak katolíci. Mnozí z nich žijí v domě přímo na mírové linii rozdělující západní Belfast. Začínali společným scházením k modlitbám, kdy se v dobách největšího násilí po 7 let modlili, než se rozhodli založit komunitu. Hlavním smyslem práce komunity je pracovat pro usmíření mezi katolíky a protestanty, vytvářet společné kontakty, nebo navštěvovat lidi, kteří byli postiženi násilnostmi. Důležitá je práce ve skupinách. Jak s dospělými tak, integrované kluby pro děti a mládež. Společný život a modlitba uprostřed atmosféry totální polarizace je nejdůležitější symbol.

Literatura:
R. Boyd - Christianity discredited or Pilgrim´s progress
2.) J. Liechty- Roots of Sectarianism in Ireland
3.) Report of world council of churches - Ireland after Peace
4.) T.W. Moody- Dějiny Irska