Přihlásil jsem se do L‘Arche, být asistentem v ní, bylo vždycky mým snem. Po přečtení knihy Henriho Nouwena o Adamovi to bylo ještě silnější. Konečně se podařilo, když L’Arche Belfast odpověděla a vzala mě jako prázdninového asistenta na 6 týdnů. Užil jsem si to nádherně…

Komunity L’Arche vznikly poté, co Jean Vanier, námořní důstojník a profesor filozofie na univerzitě v Torontu, odešel do vesnice Trosly ve Francii, aby tam žil se dvěma mentálně hendikepovanými muži. Jean Vanier ve svých četných knihách, přednáškách, duchovních obnovách svědčí o tom, že se od mentálně hendikepovaných naučil daleko více než na univerzitě a z knih. Jejich dary mu mnoho daly a on díky nim objevil dary svoje. Postupně začala vznikat další společenství. Dnes je takovýchto komunit 121 ve 30 zemích světa a sdružují více než 2700 lidí s mentálním postižením. Nedělají si nárok vyřešit situaci mentálně postižených na světě, ale spíše chtějí být pro svět znamením.

Společenství L‘Arche Belfast žije asi 2 roky. Bylo založeno poté, co vznikla skupina, která se od roku 1996 modlila za to, aby Archa v Belfastu vznikla. Zdálo se jim, že právě v tomto Belfastu rozděleném tzv. "mírovou zdí" na čtvrti loajalistů a republikánů, kde je hrozně moc živých vzpomínek na to, že tam ještě relativně nedávno byli zabíjeni lidé, by měla být komunita lidí, kteří budou žít v míru a v různosti křesťanských tradic. Lidí jako Thomas, Geoffrey, Larry a Jillian, kteří díky svému mentálnímu postižení nikdy nemůžou vzít do rukou zbraň, aby bojovali a ničili. Byla pozvána Maria, žena z Irské republiky, která už měla s Archou zkušenosti díky vedení domu v jiném společenství Archa a tato Maria spolu s Megan a Scottem, mladými manželi z Montany, Geertem z Belgie a Silvií z ČR pomáhali založit L’Arche Belfast. Je to čtvrtá komunita v Irsku, kromě Dublinu, Kilkenny a Corku.

Má 4 základní členy, kolem kterých se to všechno odvíjí, jmenují se Geoffrey, Jillian, Thomas a Larry. Tito mentálně hendikepovaní členové tvoří jádro belfastské komunity. Dva z nich chodí navštívit rodiče 1x týdně a jejich rodiče udržují s Archou dobrý vztah, druzí dva svoje rodiče nevidí téměř vůbec.

Do společenství přicházejí asistenti, kteří tam stráví nějaký čas společným životem se základními členy a s ostatními, většinou 1 rok. Já jsem tam byl zrovna v době střídání asistentů, zažil jsem tam Govindu z Nepálu, Lucii z Francie, Marcina z Polska, Silvii ze západních Čech, Annemarii z bývalého východního Německa, Kevina z Montany v USA a Sharon také z USA. Asistenti jsou k dispozici a pomoci při ranním buzení, oblékání, mytí a čištění zubů, snídani. Pak (většinou během mytí nádobí po snídani) přijede autobus a odváží základní členy společenství do denních stacionářů, kde se věnují různým aktivitám pod odborným dohledem zaměstnanců stacionářů.

Poté se asistenti vrhnou na čištění WC, mytí podlah a úklid kuchyně, po obědě je několik hodin volna a o půl čtvrté odpoledne přijíždějí základní členové ze stacionářů, takže pro asistenty začíná další intenzívní čas strávený s Geoffreyem, Jillian, Tomášem a Larrym a ostatními až do večera a pomoci při uložení do postele. Den se končí modlitbou Archy, kterou říká asistent i jádrový člen před spaním. Pro mě byl vždycky velmi silný okamžik recitovat tuto modlitbu společně s Geoffreyem, Tomášem nebo Larrym.

Jednou týdně se asistenti scházejí ke společnému sdílení, kde se mluví o všech možných aspektech života ve společenství a společně se přemýšlí o tom, jak jít dál, jak co nejlépe pomoci jednotlivým základním členům atd... V sobotu je program volnější, spí se dlouho, pak se připraví snídaně, která slouží zároveň i jako oběd – "Ulster fry", což znamená opečený párek, smažená vejce, chleba z bramborového těsta, opečené rajče, opečená slanina. Pak se pravidelně někam vyjíždí na výlet. Irsko má spoustu míst k návštěvě… K večeři se v sobotu ve fritovacím hrnci připravují "fish and chips", tedy smažená ryba a hranolky.

Pokračování vyjde v nejbližších dnech

K vydání upravil Tomáš Zdechovský