Jak je dále uvedeno v dopise pastorační rady, pater Milfait začal působit v tachovském vikariátu v roce 1997. Během jeho působení začalo do kostela přicházet stále víc lidí různých generací. Získal si důvěru a uznání široké občanské veřejnosti, založil místní pobočku České křesťanské akademie, stal se duchovním otcem projektu Centra setkávání a víceúčelového areálu ve Starém Sedlišti (ze staré farní budovy) a pomohl rozběhnout i řadu dalších aktivit.
Tyto aktivity ocenil i biskup Radkovský, který uvedl, že Reného Milfaita přeložil do Tachova a okolí asi před pěti lety, aby tam probudil náboženský život, což se mu podle Radkovského do značné míry dařilo, i když přitom bohužel vzniklo hluboké a vážné rozdělení a polarizace mezi věřícími. Proto vyjádřil přání, aby Milfait i na dálku spolupracoval s občanským sdružením Centrum setkávání a pomohl mu tak v rozjezdu činnosti v nově rekonstruované budově“.
Podle stanoviska pastorační rady je odvolání Milfaita z působení ve farní správě, které původně obsahovalo i zákaz doktorandského studia (to bylo pak odvoláno) i asistování na KTF UK, naprosto nepochopitelné rozhodnutí. Důvody, které biskup při jednání s pastorační radou 27. června ve Starém Sedlišti uvedl -nepoužívání misálu, podezření, že někdy něco řekl (hlavně v médiích), co není v souladu s názory katolické církve a pochvalné vyjádření pro Český rozhlas k vystoupení Hanse Künga na Kirchentagu v Berlíně, -považuje pastorační rada za naprosto nesmyslné.
Protože k písemným argumentům pastorační rady, občanského sdružení Centrum setkávání i široké občanské veřejnosti biskup mlčel, bylo vydáno společné prohlášení členů občanského sdružení Centrum setkávání a pastorační rady ŘKF Tachov a Staré Sedliště a byla zorganizována podpisová akce, při které je na podporu kněze Milfaita shromážděno více než 500 podpisů.
Ke svému uvolnění z dohodnutého účinkování v rámci projektu Centra setkávání uvedl pro AD René Milfait, že rozhodnutí respektuje, i když nesouhlasí s jeho důvody. Domnívá se, že by vedoucí pracovník měl umět rozlišovat na základě psychologicko – duchovní zkušenosti a znalosti, reflektovat, neodsuzovat bez dialogu a podle donášených informací, respektovat hierarchii pravd, být schopen odlišit věci podstatné od vedlejších, vidět kontext složení obyvatelstva a historie místa. Pak by se podle Milfaita dělo snad méně křivd, zklamání, pohoršení a asi více lidí by mělo zájem prožívat svou víru v rámci katolické církve a spolupracovat s ní.
„Kladu si přitom otázku, komu celá záležitost prospěla a komu záleželo na tom, aby se rozbil tento styl služby mnoha lidí, kteří vycházeli z interpretace a aktualizace základních normativních textů křesťanství, respektovali východiska II. vatikánského koncilu, setkávali se, snažili se vzdělávat, věnovali zdarma mnoho sil, času a peněz této aktivitě. Je škoda, že právě svědectví těchto lidí nebylo respektováno (to mohu uvést jako pozvaný host jen některých jednání) a že díky tomu, že se jim nedostávalo odpovědí, došlo k mnoha i mediálním zkreslením a zneužitím a zpolitizování celého případu“, napsal Milfait pro AD.