Věznice Kumla asi 200 kilometrů západně od švédské metropole Stockholmu uskutečňuje unikátní projekt umožňující vězňům, odpykávajícím si mnohaleté tresty, pobýt v rozjímavém prostředí křídla vězeňské budovy přeměněného v klášter.

Projekt, iniciovaný švédskou Vězeňskou a probační službou, vychází z učení svatého Ignáce z Lojoly, který v 16. století založil jezuitský řád. Lojolovy exercicie (duchovní cvičení) jsou určeny k tomu, aby se člověk zbavil všech neuspořádaných náklonností a po jejich odstranění hledal a našel Boží vůli v uspořádání vlastního života ke spáse duše. Ta tvoří základ programů využívaných skupinami jako například Anonymní alkoholici.

Je to jako očistný proces, jehož cílem je inspirovat člověka, aby si uvědomil, po čem baží. Teprve pak může nechat tyto věci za sebou," říká otec Truls Bernhold, který stojí v čele projektu.

Bible se tu používá často, ale cílem není prosazovat křesťanství. Na tři dny se sem uchýlili tři muslimové.

Padesátiletý Francisco Severino, odsouzený za vraždu na doživotí, strávil už devět let za mřížemi. Narodil se v Uruguayi, v roce 1982 přesídlil do Švédska, kde se stal členem zločineckého gangu. Ve vězení se rozhodl změnit od základů svůj život a uchýlil se do prvního vězeňského klášterního útočiště. Teď je členem Františkánského řádu a vede útulky pro další vězně.

Severino podle vlastních slov lituje svých činů, ale nimrat se v minulosti by podle něj nikomu neprospělo. "Nemohu změnit to, co se stalo, ani zločin, který jsem spáchal. To, co změnit mohou, jsem já sám, mohu se stát lepším člověkem," vysvětluje.

V klášteře Severino servíruje kávu a podomácku pečený koláč. Ke zdejší atmosféře přispívají drobné detaily. Osvětlení je tu příjemné, všichni vězňové jsou oslovováni křestními jmény.

Otec Truls připouští, že útulek myšlení mužů, kteří spáchali závažné a násilné zločiny, automaticky nezmění. "Klášter je jen počátkem procesu. Strávíte-li 15 let života na cestě do pekel, vaše problémy se během jednoho měsíce nevyřeší," konstatuje.

Ve švédských káznicích si odpykává trest zhruba 4000 provinilců a od zahájení projektu v roce 2001 strávilo v klášteře zhruba 150 vězňů od jednoho do 30 dnů. Nejdelší pobyt se tráví v tichu, kdy je jen půlhodina denně věnována rozhovoru s jeho vedoucím.

Pobyt v tomto útočišti je už celý rok dopředu plně obsazen a vězňové se po návratu do svých cel dožadují více aktivit takového druhu. To Severina inspirovalo k pořádání "klidných nedělí", kdy se pobožní i nepobožní trestanci scházejí, aby si popovídali.

Švédský systém sociálního zabezpečení, kdysi považovaný za modelový, nyní bojuje o zachování své vysoké úrovně sociálních služeb a někteří kritici tvrdí, že vězňové se stravují lépe než důchodci.

Švédská justice vychází z přesvědčení, že odepření svobody je dostatečně tvrdým trestem a že káznice jsou povinny pomoci vězňům žít po propuštění lepší život. "Každý odsouzený s dlouhým trestním rejstříkem, kterého se nám podaří přivést na správnou cestu, je velkým přínosem pro společnost," konstatuje Ulf Janson z Vězeňské a probační služby.

Ačkoliv jsou vězeňští dozorci svědky významných změn a zklidnění u trestanců, kteří pobývali v klášterním útočišti, někteří vězňové propadnou po návratu do běžné cely depresím. Zatímco klášter je povzbuzuje k individuálnímu rozhodování, monotónnost běžného vězeňského života představuje opak.

Otec Truls a Severino doufají, že se jim podaří dosáhnout zřízení zvláštních vězeňských bloků pro ty, kteří se účastní programu. Jsou přesvědčeni, že by to v kombinaci s domem pro bývalé vězně mohlo přispět k výraznému snížení rizika recidivy. Otec Truls je stále ještě tímto projektem ohromen. "Považuji za zázrak, že vězeňská služba zřídila klášter v jedné z nejsekulárnějších zemí na světě," říká.

Pro vydání v Magazínu ChristNet.eu upravil Tomáš Zdechovský