Nejsem teolog a neznám Bibli podrobně, ale píše se v ní, že se nemáme klanět mrtvým, že to dělají pohani. Stejně tak i svěcení různých věcí. Přitom se uctívají ostatky a světí předměty. Jak to tedy je?

Můžeme konstatovat, že na světě snad není národ či lidské společenství, které by nemělo v úctě ostatky zesnulých a nezacházelo s nimi pietně. Tedy až na některé výstřelky ze současnosti, jako je vandalismus na hřbitovech či přeměna starých hřbitovů na prodejní plochu supermarketů apod. Ovšem vaše otázka bude spíše směřovat k mimořádné úctě, která se vzdává ostatkům svatých.

Abychom dobře porozuměli této problematice, musíme nahlédnout v krátkosti do historie. Zpočátku byly uctívány ostatky těch křesťanů, kteří se mučednictvím stali svědky víry v Ježíše Krista. Nejdříve se úcta k mučedníkům omezovala jen na křesťanskou obec, kde byl hrob nebo ostatky umučeného světce. Jelikož ale úcta k těmto svatým mučedníkům vbrzku přesáhla hranice jednoho církevního společenství, byl chybějící hrob nahrazován relikviemi. Podobně jako mučedníci byli uctíváni i tzv. vyznavači, kteří byli pro víru pronásledováni, trpěli příkoří – např. vyhnanství apod. Postupně byli k svatým připojeni i někteří křesťané asketického života a panny, protože jejich život se vyznačoval mimořádnou zbožností a vírou v Krista. V určitém přeneseném smyslu slova byl tak vlastně jejich život považován za jakýsi druh nekrvavého mučednictví. Nad jejich hroby byly již velmi brzy zřizovány oltáře, stavěny kaple a kostely.

Máte pravdu v tom, že ve středověku se staly ostatky světců a světic i předmětem jakéhosi "sběratelského" zájmu a pravost některých ostatků byla víc než pochybná. Musíme připustit, že právě v tomto období dosáhla úcta k ostatkům svatých až přemrštěných forem a v lidové úctě k relikviím docházelo k četným výstřelkům, což vcelku oprávněně kritizovali tehdejší reformátoři. Nejspíše namítnete, proč tedy i v dnešní době uctíváme ostatky svatých? Především proto, že světce a světice vnímáme zejména jako zářné příklady víry. Po duchovní stránce je také prosíme o přímluvu za sebe a za duše v očistci.

Co se týče svěcení a žehnání různých věcí, to rozhodně není "pohanský" obyčej, nýbrž zdůraznění, že uvedená věc je vyjmuta z profánního užívání a má sloužit k oslavě Boha. Může se jednat o svěcení budov, jako jsou chrámy a kaple, předmětů sloužících bohoslužbě – např. kalich apod. Snad ale opět namítnete, že jste byl svědkem žehnání např. hasičské stříkačky. Ale i ta má vlastně sloužit k záchraně lidských životů a tak v našich bližních slouží Kristu. Dá se tedy říci, že používání jakéhokoliv požehnaného předmětu nám má být připomenutím toho, že naše lidská činnost má směřovat k oslavě Boha.

I vy můžete položit otázku.