Česká republika vstupuje do EU jako právní stát s obnovenou parlamentní demokracií. Přesto zůstávají nedořešeny některé oblasti, které neodpovídají standardu rozvinutých západních evropských demokracií. Jednou z nich je církevní problematika, kde s velkými obtížemi dochází k narovnání a úpravě vzájemných vztahů. K vyhrocení došlo v souvislosti s odmítnutím ratifikací smlouvy mezi ČR a Svatým stolcem.

ČR jako jedna z posledních postkomunistických zemí Evropy nemá uzavřenou smlouvu se Svatým stolcem, která řeší úpravu vztahů mezi katolickou církví a ČR. Pravdou je, že poměr komunistického Československa k církvím byl jeden z nejhorších v celém komunistickém bloku. V první fázi reformy vzájemných vztahů byl odstraněn represivní a dozorcovský poměru státu k církvím. Stát zajistil práva a svobody církvím ve velkém rozsahu. Přes tento počáteční úspěšný proces úpravy vzájemných vztahů došlo ke komplikacím a zpomalení dalšího řešení.

Problémy ve vztazích mezi státem a církvemi a obtíže při jednání na oficiální a politické úrovni poukazují na neznalosti a určité předsudky v této problematice. Svědčí o tom přístup části politické reprezentace v parlamentu, kde při řešení církevních záležitostí (např. církevní majetek, charitní zařízení, církevní školství, smlouva se Svatým stolcem atd.) vyvstávají komplikace, emotivní demagogické argumentace poznamenané neznalostmi. Na tyto projevy politiků a státních úředníků reagují církve velmi citlivě a někdy emotivně interpretují jejich kroky jako návrat ke komunistickému přístupu. Dochází pak ke ztížení vzájemné komunikace nebo i k zablokování vzájemné diskuse.Takové konfrontačně vyhrocené postoje nepřispějí k překonání daných problémů, tím méně k nějaké vzájemné spolupráci.

Řešení je třeba hledat ve vzájemné komunikaci, v překonání předsudků odbornou diskusí, v objasnění vzájemných stanovisek a řešení problematických otázek dle dialogických zásad, tedy vzájemné tolerance, respektu k názoru druhého a k hledání pochopení postojů druhé strany. Jednou z možných příčin, proč komunikace a řešení vázne, je skutečnost, že církevní problematika je neznámá převážné většině sekulární společnosti a těžko se v ní orientuje.

Církve byly vyloučeny ze společenského života, žily v izolaci omezeny ve svém působení na chrám a liturgický život (v komunistické interpretaci "pro uspokojování náboženských potřeb"). V obranné reakci si církevní společenství samo vytvářelo ochranné ghetto svého vlastního světa. Komunistickou propagandou byly náboženství, víra a zejména církevní společenství systematicky diskreditovány. Komunistický režim navázal na levicově orientované názory a úspěšně rozvíjel tradiční antikrelikalismus.

Proto se nelze divit, že názory na církev u části obyvatel mají hodně blízko ke komunistické interpretaci. Mnohými je církev vnímána pohledem, jaký byl podáván komunistickou ideologií, totiž jako politická strana s reakční ideologií a s dobře organizovanou strukturou, jako instituce toužící po politické moci. Takový pohled se odráží i ve vzájemných jednáních, kde pak vyvstávají obtíže a neúspěšnost řešení na oficiální úrovni (zejména když jednání je vedeno levicově orientovanými politiky). Proto by měla tato jednání předcházet a provázet odborná diskuse, kde by se bez emocí a politizace věcně řešily problémy ve vzájemných vztazích.

V tomto smyslu se jeví jako velice významný a užitečný krok pana prezidenta Václava Klause, když z jeho iniciativy uspořádalo Centrum pro ekonomiku a politiku odborný seminář na téma "Vztah státu a církví". Odborný seminář se uskutečnil v únoru v Národním domě v Praze na Vinohradech. Účastníky  diskuse byli ministr kultury Pavel Dostál, královéhradecký biskup Mons. Dominik Duka, historik Dr. Jiří Hanuš a ekonom Dr. Marek Loužek. Moderátorem semináře byl prof. Václav Klaus, který zde vystupoval jako akademik, nikoliv jako politik. Na úvod Václav Klaus přivítal všechny účastníky, jichž se shromáždil nebývalý počtet, což svědčí o tom, že volba tématu Vztah státu a církví byla správná, a je zřejmé, že tato problematika není okrajovou záležitostí v zájmu veřejnosti.

Jako první vystoupil se svým příspěvkem pan ministr kultury Pavel Dostál, který podal obsažný referát o činnosti a postupu ministerstva v řešení církevní problematiky. Informoval o jednání mezi vládou a církvemi a s tím spojenými problémy. Nastínil postoj české vlády k řešení problematických otázek, zejména k otázce odluky církví a státu vycházející z demokratického a občanského principu v přístupu k církvím.

Proces odluky církví od státu již probíhá a po právní stránce se již uskutečnil zákonem o svobodě náboženského vyznání, dále převzetím Listiny základních lidských práv do Ústavy ČR. Nedořešeným problémem zůstává otázka ekonomické odluky. Nastínil postoj církví, které doporučují kooperační model vztahu státu a církví, tedy součinnost v oblastech společného zájmu. Dále hovořil o zákonu o církvích a náboženských společnostech, který byl sice schválen parlamentem, avšak ustanovení tohoto zákona byla shledána skupinou senátorů jako protiústavní, a proto jej postoupili Ústavnímu soudu. Ten některá ustanovení zákona zrušil jako protiústavní.

Další problematikou je získávání právní subjektivity církví s ohledem na Listinu základních lidských práv. V ČR je zaveden princip registrace, z níž vyplývá po splnění stanovených podmínek získání zvláštních práv, které církve tradičně vykonávají. Nové církve mají výhrady, že jsou tím znevýhodňovány. K problému ekonomické odluky pan ministr sdělil, že vyřešena je otázka financování církevního školství, sociálních a zdravotních služeb. Uvedl, že se řeší pouze otázka financování duchovních a administrativy církví.

Ministerstvo projednávalo různé modely financování; navržený model církevních daní nebyl přijat ze strany církví. Řeší se majetkové narovnání především vůči Římskokatolické církvi, stát navrhuje výčtový zákon, ale církev navrhuje obecné vyrovnání restitučním zákonem. Příspěvek ministra Dostála byl moderátorem diskuze označen za nejobsáhlejší a nejlépe připravený z vládních hostů, kteří se zúčastnili dosavadních seminářů. Referát potvrzoval, že ministr Dostál přistupuje k církevní problematice z pozice levicového liberála, a tomu odpovídal i příspěvek, v němž zaznívala obhajoba postupů jeho úřadu a kritika postupů některých církevních činitelů.

Druhým hostem, který vystoupil na odborném semináři, byl královehradecký biskup Mons. Dominik Duka,  místopředseda ČBK, který je přímým účastníkem v jednáních za církev. Ve svém příspěvku na akademické úrovni z pohledu historického a teologického nastínil problematiku vztahu církve a státu a alternativy forem uspořádání vzájemných vztahů. Hovořil o pojmu odluka, který je zatížen z minulosti a je negativně vnímán církvemi

Přijatelná je forma tzv. "odluky přátelské", kterou církev preferuje i v našem uspořádání vztahů a která vlastně již existuje. Po krátkém historickém nástinu připomněl, že po listopadu 1989 se církve těší největší míře náboženské svobody a zaznamenávají tolerantnější přístup k náboženskému vyznání. Dále přiblížil kooperační model vzájemných vztahů mezi státem a církvemi, který se týká spolupráce v oblastech společného zájmu.

Především se to týká sociální sféry, služby v armádě. Výrazná spolupráce je také v oblasti ochraně kulturního dědictví národa, v němž církevní památky zaujímají významný podíl. Ocenil spolupráci na všech stupních státní správy a samosprávy. Rekonstruované objekty slouží nejen věřícím, ale i ostatním občanům k volné návštěvě a ke kulturním a společenským akcím. Problematika právních osob spočívá v tom, že  právní subjektivita  církevních právních osob dle CIC není identická s českým právem.

Dotkl se také  tématu financování církve. Ekonomický model financování církví - tzv. německý model - je nepřijatelný především kvůli vázanosti členství v církvi a placení církevní daně. Stát převzal majetek církve a s ním i závazek financovat církve. Katolická církev funguje z 50% ze samofinancování. Financování církví lze řešit tou formou, že objem financí poskytovaných státem a určených na platy duchovních a administrativu se přesune na dotování oprav a udržování církevních kulturních památek. Finanční prostředky, které věřící nyní věnují na opravy těchto památek, mohou být více využity k financování vlastního provozu a na platy duchovních. Moderátor prof. Václav Klaus ocenil  tento příspěvek jako velice přínosný, protože poskytuje pohled z druhé strany. Poděkoval zvláště za slova o vysoké míře náboženských svobod v současné společnosti.

Dokončení přineseme v Magazínu ChristNet.eu v dalších dnech