Edice Utváření Evropy vznikla z podnětu pěti nakladatelství a v českých překladech je z ní již k dispozici řada monografií, např. Ecovo Hledání dokonalého jazyka, Rémondovo Náboženství a společnost v Evropě, či Fontanova Evropa před zrcadlem. Ambicí edice není syntéza evropských dějin, ale publikace jednotlivých děl, která mohou přispět k poznání těch oblastí evropských dějin, které ji formovaly a jsou nevyhnutelné pro směřování do budoucnosti. Jakýmsi garantem zajímavosti výběru je editor – francouzský historik Jacques Le Goff, jehož základní knihy jsou dobře známé i českému čtenáři. Kromě maličkých marxistických růžků, které lze v jeho publikacích odhalit, jde o nepominutelnou výraznou osobnost, jejíž díla je třeba respektovat. Podobně jako u Le Goffových děl, i recenzovaná Montanariho kniha Hlad a hojnost vyvolává ve čtenáři nadšení, chuť polemizovat a úctu nad formulačními schopnostmi a mořem podkladového materiálu.

Podtitul knihy Dějiny stravování v Evropě zní na první čtení zvláštně nejen pro toho, kdo absolvoval tzv. závodní stravování za socialismu. Ale i pro nás, kteří jsme prošli krutou zkušeností vysokoškolských menz a vojenských kasárenských jídelen, jde o téma, které je bohaté, živé a šťavnaté. Je to sice publikace sdostatek vědecká a neuvěřitelně nabitá fakty, nicméně je i čtivá díky členění na nedlouhé kapitoly a také díky občerstvujícím citacím. Mezi taková místa nepochybně patří např. historky o řeholníkovi, který svou žravost dovedně skryl tak, že si do desek breviáře nechal svázat knihu kuchařských předpisů či Lutherovo prohlášení "Zítra mám přednášet o Noemově opilství, a proto dnes večer budu pít, co hrdlo ráčí, abych o té špatnosti mohl hovořit jako odborník." Nicméně žádná z historek a citací není samoúčelnou záležitostí. Na nich autor ukazuje a dokazuje souvislosti mnohem širší a vskutku vědecké, např. představu o Němcích jakožto opilcích či Češích, kteří se neustále přecpávají.

Abych se vší vážností doložil svá tvrzení, vrátím se ke stručné rekapitulaci obsahu knihy. V základech společného jazyka, rozuměj jazyka stravovacího, pojednává autor o času hladu, významu chleba a vína ve středomořském prostoru a úloze církve, či o využívání a ovládání přírody. S rozvojem měst pak uvažuje o městských žaludcích, rozvoji gastronomie a kuchařských knih či mocenských důvodech šíření některých potravin. Kromě základních úvah o rozličnosti druhů chleba je zde i řada kapitol věnovaná "masožravosti" Evropy a vzniku postních předpisů. Čtenář se možná s úžasem dozví, že ryby nebyly považovány za maso či o dvou gastronomických Evropách díky napětí mezi katolictvím a protestantismem. Přečteme si o proměnách chutí a starých i nových drogách, příchodu kukuřice a brambor do Evropy či pochybných "zdravotních" důvodech při šíření nejrůznějších potravin.

Ve stravování a jeho návycích se skrývá řada symbolů a jimi jsme provázeni celou historií Evropy, od 3. století až do století 19. Montanari je sice profesorem medievalistiky na boloňské univerzitě, to mu však nebrání, aby náš časový pojem středověku nejen nepřekračoval oběma směry, ale konec konců jej pro sebe i nezrušil jako bezobsažnou entitu. Ve své knize se s úspěchem pokusil zachytit základní linie dějin stravy, věc důležitou nejen pro budoucnost Evropy, ale i pro osobní postoje jednotlivého čtenáře. Jako amatérský kuchař a spotřebitel jsem si mohl právě díky této publikaci ujasnit, co vlastně mne tak moc irituje na dnešních možnostech supermarketů přinášejících jahody v lednu a proč dám přednost sezonní spotřebě chřestu a bažantů před všeobjímajícími výdobytky globalizace. Téměř čtvrtinu knihy tvoří poznámkový aparát a soupisy použité literatury, většinou inspirující a orientující.

Ačkoli je to kniha o jídle a stravování, neopomíjí pochopitelně i společenské ukotvení a důsledky. Na jedné straně poskytne vysvětlení, proč středověcí vládcové byli hodnoceni podle výše spotřeby potravin (konkrétně podle vlastní žravosti), jindy upozorní na problematičnost demokracie benátské republiky posílající své dohližitele slídit na svatby a do ulic, aby nikdo nevařil to, co je právě demokraticky zakázané. Text je velmi inspirativní i pro obdivovatele piva či vína, kteří se dovědí, proč a jak se který nápoj šířil v určitých dobách a zemích. Protože všechny tyto historické postoje ovlivňují i dnes skrytě naše jednání, mohu jen vřele doporučit investici nemalé sumy za malou knihu všem zájemcům o středověk a styl života našich předků.

Ke kladům knihy oproti řadě publikací na našem trhu patří i to, že jsem v ní objevil pouze dvě chyby - jedno u bez kroužku a jedno písmeno navíc. To mne naplňuje skrytým pocitem štěstí, že existují ještě nakladatelé, kteří si platí korektory a kontrolují jejich práci.

Publikaci vydalo r. 2003 Lidové nakladatelství za 235,-Kč (228 stran formátu A5).