Politika je činnost řízení společnosti, jíž předchází boj o moc za účelem dosažení politických zájmů na celospolečenské úrovni. Získaná moc pak jednotlivci či zájmové skupině umožňuje prosadit svou vůli i proti odporu ostatních. Politická praxe bývá chápána různě. Podle lorda Butlera je „uměním možného“ a podle Isaaka D´Israeliho „uměním vládnout lidem tím, že je klameme“. Je nasnadě, že oba dva modely, které vycházejí ze zkušenosti politických dějin 19. a 20. stol. platily již v dobách biblických před více než třemi tisíci lety.

V Sd 9 vyprávění o Abímelekově vládě ve městě Šekem začíná tragédií. Poté, co Abímelek přesvědčil příbuzné z matčiny strany, aby mu dali volební hlas, povraždil všechny své bratry, jimž byl milejší způsob vlády sedmdesáti mužů před jedním, a vytvořil totalitní strukturu správy, jejíž pevnost byla zpočátku dána zájmy příbuzných a jejich důvěrou, později loajálností vynucovanou policií a armádou. Na tři roky tak v politických dějinách biblického Izraele zvítězil monarchický panovník.

Před Abímelekem a jeho čistkou se ovšem zachránil nejmladší z bratrů Jótam, který o sebezvaném králi složil bajku o stromech, které se spolu sešly, aby si nad sebou zvoliliy (dosl. pomazaly) krále. Nejdříve přišly za olivou, ale ta jim odpověděla, že se kvůli kymácení nad stromy nevzdá své tučnosti, jíž se uctívají bohové i lidé. Sromy tedy šly za fíkem, ale i ten jim odpověděl, že se kvůli kymácení nad stromy nevzdá své sladkosti a chutných plodů. Stromy tedy šly za vinnou révou, ale i ta jim odpověděla, že se kvůli kymácení nad stromy nevzdá svého moštu, který je k radosti bohům i lidem. Nakonec stromy šly za trnitým keřem … a on jim řekl, že jestliže si ho zvolí, nechá je všechny schoulit v jeho stínu. Pohrozil hned, že jestliže ne, tak z něj vyšlehne oheň a pozře i libanónské cedry.

Volba keře za krále byla špatná volba. Všichni dobří kandidáti odmítli, neboť jim politická funkce přišla jako zrada na svém jedinečném poslání, v němž byly nezastupitelní – olivovník v tučnosti plodů, fíkovník v chuti fíků a vinná réva v báječnosti vína. Keř přijal, neboť žádné poslání neměl, vemluvil se do přízně stromů volebním programem, v němž jim slíbil garanci a ochranu ve svém stínu. Reálný efekt byl ale absurdní. Jak mohl malý keř se slabými větvemi a téměř bez listí schovat velké stromy do svého stínu, aby je ochránil před spalujícím sluncem Judské pouště?

Vezměme si z této bajky toto poučení: Ačkoliv v politických dějinách biblického Izraele ještě nemůžeme mluvit o totalitarismu, i když monarchickém, vůči němuž by stálo demokraticky zvolené zastupitelstvo sedmdesáti mužů, přece jen bajka o stromech odkrývá princip, který jakoby platil všude tam, kde se jedná o politické funkce a moc volených kandidátů, jimž jde o získání hlasů voličů pro sebe sama nebo pro svou stranu.

Je jím volební program, který není ani nereálným slibem, ani vědomým klamem, ale pravdivý a splnitelný plán, jehož postupná realizace by občanům umožnila žít v míru, dostatečném blahobytu, svobodě a spravedlnosti. Těmito brýlemi jsme se také v eurovolbách 2004 dívali na volební lístky s 808 kandidáty v boji o 24 parlamentních křesel. Zvolili jsme, ale až budoucnost v tom parlamentním lese odhalí jakým dřevům jsme to vlastně dali náš hlas.