Mluvíme-li o přímluvě (P. Marie, či svatých), nejsme zde ve skutečnosti v korupčním prostředí? Vždyť Bůh jediný je ten, který ví nejlépe a vidí jak naše potřeby, tak tužby a ví, co je pro nás nejlepší. Jak si mohu dovolit jít nějakou postranní cestou, abych snad ovlivnil vůli Nejvyššího, aby ji přizpůsobil vůli mojí? Není pak jediným mým možným postojem Ne má, ale Tvá vůle se staň?

Otázka o korupčním prostředí při používání přímluv světců u Boha je nepochybně výsledkem současného pojetí "přímluv" vlivných osob při vyřizování našich záležitostí. Pokusím se tedy odpovědět "civilně" a v duchu vysloveného podezření.

Chci-li něčeho důležitého dosáhnout v běžném životě, např. dostat se na vysokou školu, je nepochybně důležité, abych se co nejlépe učil, dobře se připravil na přijímací pohovory apod. Kromě toho si někdo může říci, že použije protekci, kterou v jemnější verzi nazvěme přímluvou nějakého důležitého činitele - rektora, ministra, vlivného politika atd.

Jemu mohu o přímluvu říci tím, že jej uplatím, finančně nebo nějakým činem nebo na základě příbuzenství. Sami cítíme, že nejabsurdnější verzí je placená "přímluva", aniž se sám na přijímačky učím. Pro řadu lidí je přijatelnější přímluva "z dobrého srdce" přimlouvajícího se, když já udělal vše pro kvalitu přípravy. Nejslušnější je však prostě se dobře učit a udělat vynikajícím způsobem pohovory. Přímluvu vlivných v tom případě nepotřebuji.

V případě "přímluvy", tzv. orodování světců či Panny Marie ale jde o něco jiného. Bůh mi dává jisté dary, hřivny, kterých mám využít co nejlépe. Mám svobodnou vůli a mohu si vybrat různé cesty při uskutečňování toho, co považuji za svou životní cestu. Bůh mi nepředepisuje, co a jak musím dělat, spíše nabízí.

Světce prosíme o přímluvu tak, abychom poznali Boží vůli, aby se za nás tzv. "přimlouvali" u Boha ne kvůli protekci, ale protože jim věříme, ctíme je, víme, že mají velkou moc, protože už jsou s Bohem v nebi sjednoceni. Neuplácíme je tedy modlitbami, zapalováním svíček a dalšími úkony. Pokud by to tak někdo chápal, byla by to modloslužba.

Světci jsou naši patroni, jejichž jména např. nosíme, jsou našimi vzory. Proto se k nim můžeme utíkat. Jsou nám někdy srozumitelnější a představitelnější než Bůh sám. Stejně jako my byli kdysi lidmi na této zemi, dovedeme se k nim tedy přiblížit snáz než někdy k Bohu, kterého považujeme za příliš vzdáleného v jakýchsi výšinách. Mohou tedy být pro nás vhodnými prostředníky těch proseb, které normálně „vysíláme“ k Bohu přímo.

Ať už přímo, nebo zprostředkovaně přes svaté, jde o prosby, modlitby. Nejde o uprošování, přemlouvání a ovlivňování, ale o možnost rozhovoru. Právě díky němu nám Bůh dává možnost, abychom svá přání formulovali, vyslovovali a mnohdy se časem podivovali nad jejich naivností, krátkodechostí a přízemností. Ovšemže je pak tou nejlepší prosbou "buď vůle tvá".

Modlitba, prosba, přímluva je tedy jakousi pedagogickou možností pro nás. Myslím, že každý z nás má zkušenost, že když si něco jakoby na Bohu "vyvzdoroval", dostal to, po čem toužil a za čas shledal, že to stejně nebylo to pravé, protože to bylo jen podle našich omezených představ.

Náš rozhovor s Bohem a světci v modlitbě je jistě ovlivňován naší pozemskostí, běžným slovníkem, zkušenostmi, věkem. Pak mohou někdy vzniknout absurdní situace, kdy lidé prosí Boha o něco špatného, kdy jej skutečně nějak chtějí ovlivnit. To, že dochází k této magii, modloslužbě a jak sám říkám "folklornímu katolictví", to ještě neznamená, že je špatný princip prosby a modlitby sám o sobě.

Myslím, že je dobré odlišovat to, co o modlitbě učí církev, co říkají církevní otcové (sv. Augustin), apoštolové (sv. Pavel) a ten opačný pól hloupého pojetí modlitby "Bože, ať soused přijde o to nové auto, stejně si ho nezaslouží".