Tento článek je reakcí na článek Přijímání u našich vyznání

Díky za reakci, kriticky fundovanou. Nemyslím však, že zasluhuji všechny výtky. Především jsem psal ne vědecký článek, ale snažil jsem se na malé ploše zprostředkovat postoj katolické církve. Čtenář nechť posoudí, zda se oba příspěvky tolik liší.

Předem jsem psal, že chci ušetřit "dalekosáhlých teologický výkladů", a že tedy budu nutně zjednodušovat. Odkázal jsem na církevní dokumenty. Rekapituloval jsem stručně katolický přístup i evangelický. Píši o neshodách teologů, o rozdílném pojetí, což přiznává i autor kritiky. Sám píše nejen o teologii evangelických církví, historicky i místně velmi různorodé, ale i o katechetických a dalších evangelických materiálech, které bohužel spíše dávají za pravdu tomu, co jsem napsal.

Navíc jsem se snažil být velmi vstřícný ve výkladu a napsal, že to je u evangelického přijímání záležitost Ducha svatého, že to tedy může být klidně skutečné svaté přijímání. Ale protože mi učitelský úřad naší církve říká, abych se zatím držel toho, co je jasné, držím se toho, neb na to mám malou hlavu.

Nikde jsem ovšem nenapsal, jak mi autor kritiky podsouvá, že si evangelíci Veřeče Páně příliš neváží. Můj článek vyznívá docela jinak. Pokud kritika mrazí z termínu tazatele "těžký hřích", bude dobré nenechat se unášet city, ale podívat se na tento staletí užívaný teologicky přesně vymezený termín v odborné literatuře.

Zda ti, kdo v evangelických církvích přistupují k Večeři Páně absolvují nějakou zpověď, ono "zpytování", jak píše autor kritiky, dovoluji si z několika let v ČCE dosti pochybovat. Ale nemá smyslu si vyčítat, že i řada katolíků přistupuje k přijímání nehodně. Chtěl jsem jen reagovat na tvrzení, které bych při zlé vůli mohl také nazvat zavádějícím.

Přivítal bych všechny připomínky, z nichž mnohé jen rozvádí a precizují to, co jsem opomenul ve svém článku, kdyby byly psány věcně (což většinou jsou), bez osobních výpadů. Jako kněz mám zprostředkovat církevní nauku a snažím se o to velmi něžným způsobem. Přiznávám, že se to ne vždy povede a omlouvám se všem, kterých jsem se nechtěně dotkl.