Musím popravdě vyznat, že mne přímo neoslovil článek či spíše fejeton Jana Kirschnera v Magazínu ChristNet.eu, neboť záplava informací, které glosují různé události v náboženském světě či oblasti sekulární společnosti, mi nedovoluje vždy včas sledovat jednotlivé zprávy. Mohl bych zopakovat slova zesnulého usměvavého papeže Jana Pavla I.: "Na to nepotřebuji psací stroj, ale spíše mi opatřete stroj na čtení." Byl jsem však donucen na základě reakcí, které obkroužily církevní svět, vrátit se ke "kutnohorskému synodu" mladých protestantů.

Díky Bohu už nežijeme v době třicetileté války, kdy se vedl zápas "kdo s koho". Porážky katolíků v severní a severozápadní Evropě zajistily vládu protestantské konfesi a naopak porážky protestantů v západní a střední Evropě nastolily vládu katolíků po uzavření vestfálského míru. Pochopitelně, že vítěz hledí na minulost svýma očima a poražený se těžko vyrovnává s utrpěnou porážkou.

Čas, možnost reflexe, prohloubené teologické studium spolu s ekumenickým hnutím a II. vatikánským koncilem, který zaujal k ekumenismu zásadní postoj v dekretu Unitatis redintegratio z 21.11.1964, dovoluje a vyžaduje nastolení nových vztahů mezi katolíky a ostatními křesťanskými vyznáními: "Tento posvátný sněm s radostí pozoruje, že účast věřících katolíků na ekumenické činnosti den ze dne roste, a doporučuje biskupům na celém světě, aby ji horlivě podporovali a moudře řídili." Těmito slovy končí první kapitola zmíněného dekretu.

Již šest roků jsem ve službě diecézního biskupa královéhradecké diecéze a město Kutná Hora patří k místům, jehož život jak náboženský, tak kulturní sleduji a také častokrát v roce navštěvuji jak tamní arciděkanství, tak sloužím Eucharistii v kutnohorských kostelích nebo návštěvuji Církevní gymnázium sester voršilek. Rovněž se účastním některých akcí pořádaných městem a jeho kulturními institucemi. S radostí sleduji rozvoj města a především obnovu gotických skvostů, které tvoří architekturu Kutné Hory.

Vím od našich duchovních, že existují dobré ekumenické vztahy s ostatními křesťanskými církvemi. I z naší strany je respektována minulost Kutné Hory a její konfesní dějiny. To vedlo místního duchovního správce, pana arciděkana, aby dovolil závěrečné slavnostní bohoslužby při setkání mladých evangelíků v ČR za vedení synodního seniora bratra Joela Rumla ve chrámu sv. Barbory vzhledem k velikosti prostoru a historickému významu tohoto místa. Což také připomíná dobu nerozděleného křesťanství v Kutné Hoře i v naší zemi.

Direktář k provádění ekumenických principů a norem z 25. 3. 1993 ve čtvrté kapitole hovoří o společném sdílení života a duchovní činnosti pokřtěných. V článcích 137-142 pojednává o společném užívání či zapůjčení liturgických prostorů nekatolickým církvím. Rozhodnutí patří diecéznímu biskupu. V případě zmíněné slavnosti v Kutné Hoře se jednalo o jednorázovou akci, která vyplynula z okamžité potřeby, a v tomto bodě vyjadřuji dodatečný souhlas k ekumenicky pastoračnímu rozhodnutí místního duchovního správce, kterým je kutnohorský arciděkan.

Některé fejetonistické poznámky v článku pana Kirschnera nemusí, jak jsem se informoval, reprodukovat skutečné výroky. V některých uveřejněných výrazech můžeme spatřovat černý humor, který je vlastní mladé generaci. Na druhé straně se ne vždy ve všech nekatolických církvích setkáváme s opravdovým duchem ekumenismu. Dokonce v teologických či jiných publikovaných textech Církve adventistů sedmého dne čteme formulace, které připomínají dikce z doby třicetileté války. Myslím, že vedle oficiálního ekumenismu je zapotřebí prohloubit praktický ekumenismus jak na úrovni farností a obcí, tak i v některých celocírkevních politických otázkách.

Věřím, že výměna názorů na stránkách Magazínu ChristNet.eu nepokazí hluboké a radostné náboženské zážitky mladých z kutnohorského setkání a pomůže jim k prohloubení úcty k hostitelské římskokatolické církvi.

Ke článku bylo vydáno i vysvětlení Jana Kirschnera .