Dostal jsem právě dopis s výzvou o zveřejnění následujícího textu:

Nakladatelství Portál připravuje po úspěšných titulech Hosana 1 a Hosana 2 zpěvník křesťanských písniček Hosana 3, tentokráte orientovaný na děti, dětské scholy, dětské sborečky (věkově cca od 6 do 10 let), ve kterém bychom rádi uvedli mnohé z těch písní, které se hrají v různých společenstvích Čech a Moravy, katolických i evangelických. Záměrem nakladatelství je shrnout nejnovější tvorbu křesťanských společenství zaměřenou na děti a dospívající a dát tak k dispozici reprezentativní výběr písní pro nejmenší. Prosíme proto o spolupráci všechny, kdo rádi zpívají a případně skládají písničky.

Abychom jakoukoli písničku mohli zveřejnit, musíme znát jméno autora textu i autora hudby a pokud možno i kontakt na něj. Neposílejte nám však ty, které už jsou uvedeny ve zpěvnících: Hosana 1 a Hosana 2 (Portál).
Notový záznam písničky s celým textem a kytarovými značkami nám laskavě pošlete buď poštou na papíru na adresu nakladatelství (Portál, Klapkova 2, 18200 Praha 8), nebo elektronicky na adresu jancarik@portal.cz. Pokud byste měli zájem o bližší informace, napište nám.

Na vaše nové a krásné písničky se těšíme co nejdříve, pošlete nám je nejpozději do konce ledna roku 2005.

P. Zdeněk Jančařík SDB, šéfredaktor nakladatelství Portál

Výzva mě postavila před vážné dilema, jak se k ní mám postavit. Je prospěšné to, o co se tímto počinem Portál snaží? Měl bych to podpořit a všemi informačními kanály tuto výzvu šířit? Měl bych ji odsoudit a pokusit se o negativní kampaň? Je na tom vůbec něco špatného a pokud ano, co vlastně? Dát dětem možnost zpívat Pánu výrazovými prostředky, které jsou pro ně přitažlivé?

Vždyť i sv. Pavel něco dětsky odlišného respektuje a uznává: Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. A dává naději na to, že pokud je to přiměřené věku dětskému, dá a má se z toho časem vyrůst.

Klíčová myšlenka onoho textu, která vlastně vzbudila mé rozpaky, je ta, že repertoár, o kterém je řeč a který si z vlastní zkušenosti se zpěvníky Hosana 1 a 2 dovedeme všichni dobře představit, je právě ten, který je dětem vlastní, jim přirozený, jimi oblíbený. Ze kterého časem vyrostou (nejprve k repertoáru Hosana 1 a 2, později k čemu vlastně?) a ono dětské překonají. Pokud si ten repertoár někdo představit nedovede nebo se na něj chce podívat i jinýma očima, doporučuji skvělý článek Přemysla Ruta, který vyšel v revue Souvislosti v roce 2000 (http://www.sdh.cz/odjinud/prut1.htm).

Nejprve bych chtěl se vším důrazem prohlásit, že tato cesta k hudbě není cestou jedinou. Neprošel jsem jí ani já, ani většina mých známých muzikantů ať chrámových či "světských", amatérů či profesionálů. A to ne proto, že by nebyla příležitost! První vydání známého Hlaholíku mě zastihlo právě ve věku, o kterém se výzva zmiňuje, a v naší tehdejší farnosti se hojně používal. Není to cesta jediná a univerzální ani dnes, o čemž svědčí tisíce dětí v "seriózních" dětských sborech s repertoárem, jehož typickým znakem nejsou kytarové značky.

Zadruhé tvrdím, že na těchto písních - lidově řečeno hosanovkách - není samo o sobě nic špatného. Je to žánr jako každý jiný, se spoustou kýčů a banalit, ale i s mnoha krásnými písničkami. Jeho rizika spočívají právě v tom, že se snadno může prezentovat jako to nejlepší, nejvhodnější, jediné ořechové. Protože - zkuste to svým dětem předložit a s nadšením se toho chopí a už víc nezatouží po ničem jiném.

Tento argument je určitě funkční. Zkusme jej však aplikovat třeba na oblast kulinářskou. Nabídněte svým dětem v tomto věku tatranku nebo čipsy. Určitě neodmítnou. Však s tím mají mnohé babičky a tetičky dobré zkušenosti. A je něco špatného na smažených plátcích brambor nebo na čokoládové tatrance? Zajisté že není! Ale nechat děti na téhle stravě vyrůstat? Po tatrance už s celozrnným chlebem namazaným tvarohem zaručeně neuspějete.

Jak přistoupit k řešení problému evidentní neškodnosti tatranky a evidentní škodlivostí tatrankové výživy? Jak naložit s prosbou nakladatelství Portál o propagaci sběru dětského hosanovského repertoáru? Zákazem tatranek ani žádnou negativní kampaní se tomu nepomůže. A když už teda tatranky, tak alespoň co nejlepší, plné cerálií a mléka. Proto přeji Portálu, aby měl s výběrem písní šťastnou ruku. Jen se nenechme přesvědčit reklamou, že v balíčku sušenek najdeme vše, co na celé dopoledne vlastně potřebujeme.

Autor je místopředseda Společnosti pro duchovní hudbu, v tomto areopagovém textu však hovořil výhradně za sebe