Seznamka
Cítíme zatvrzelost a zpupnost, s jakou starověcí žoldnéři usmrtili Ježíše i s jakou novodobí lékaři (!) usmrcují nejbezbrannější. Prožíváme nevýslovné selhání lidskosti, jako ho prožívali Kristovi učedníci i jako ho prožívali svědci všech genocid v průběhu dvaceti století.
Končí ale souvislost mezi zdánlivě nesmyslným osudem Vykupitele a milionů nenarozených dětí právě jen tragikou násilné smrti? Není symbolická podobnost i mezi Ježíšovou obětí za všechny a obětí klíčících životů za svět ovládaný zlem? Není příčinná souvislost mezi vytěsňováním nepohodlného Kristova odkazu - jedinečné nabídky spásy - a vytěsňováním nepohodlných dětí - úžasného daru života? A není fyzická nepřítomnost milionů potracených dětí mezi námi znakem duchovní nepřítomnosti Krista v našem životě?
Odpovězme si pravdivě na tyto otázky. Zamysleme se nad naší zemí, proč zde panuje odmítání naděje přesahující náš čas i odmítání počatých životů, které mají být naší budoucností. Opravdu jsme takoví sobci, že nám nezáleží na celých světech, které hynou s každým potraceným dítětem? Opravdu jsme takoví zoufalci, že nám nezbývá nic než záhuba?
I když se obvykle velkopáteční oběť s genocidou nenarozených nespojuje, cítíme zřetelné souvislosti. I my, kteří se snažíme měnit propotratovou mentalitu části české společnosti především apelováním na obecnou lidskost, cítíme, že to nestačí. Že k pochopení posvátnosti daru lidského života chybí pochopení oběti Božího syna. Je samozřejmě na nás, abychom poctivě zvážili, zda děláme dost pro to, abychom dostáli svému poslání ve společnosti i ve společenství věřících. A je jen na nás, zda si letošní Velký pátek - Den nenarozených dětí - vezmeme jako impuls ke skutečné aktivitě ve prospěch počatých dětí - a k naplnění našeho života ve smyslu Ježíšova odkazu.
Autor je poslanec.
