Hlava katolíků Jan Pavel II. požívá v celém světě zcela výjimečné popularity, která přesahuje i hranice jednotlivých náboženství. Toto tvrzení platí nehledě na to, že miliony jeho obdivovatelů vůbec nesdílejí papežovy vize společnosti a morálky, považované za příliš konzervativní, napsala agentura AFP.

"Jan Pavel II. je papežem paradoxu," tvrdí Mario Marazziti, mluvčí katolického společenství San Egidio, které organizuje schůzky vyznavačů různých náboženství a které zprostředkovávalo při urovnávání řady konfliktů na světě.

"Hodně lidí kritizuje papežovy myšlenky a jeho učení o morálce, rodině nebo sexualitě. Ale dokonce i lidé, kteří s ním zásadně nesouhlasí, obdivují jeho morální autoritu, která překračuje autoritu katolické církve," řekl.

Papežovy postoje v celé řadě morálních otázek, jako je potrat, rozvod, eutanazie, antikoncepce, boj proti AIDS nebo postavení žen ve společnosti, mají hodně daleko k tomu, aby byly jednomyslně přijímány. Přesto jej jeho charizma vyneslo šestadvacetkrát na listinu deseti nejobdivovanějších osobností světa, kterou sestavoval Gallupův ústav. Tento rekord překonali pouze americký mediální kazatel Billy Graham a americký prezident Ronald Reagan.

Toto rozpolcení "srdce" a "ducha" dokonale potvrdil průzkum mínění z roku 2003, podle nějž 88 procent amerických katolíků mělo příznivé mínění o Janu Pavlu II., ačkoli 83 procent z nich současně uvedlo, že v kontroverzních otázkách (antikoncepce, rozvod a podobně) se budou řídit raději vlastním svědomím než papežovým učením.

"Papež je proti mnoha věcem, bez nichž by to v životě šlo těžko," říká 28letý římský student Marco Vigni. "Ale na druhé straně se zdá, že všechny miluje. Myslím, že právě to je nejdůležitější. Ostatně člověk přece také může být pro rozvod a přitom mít rád papeže," dodává.

Jan Pavel II. si také dokázal vytvořit mimořádný vztah s částí mládeže, jak to dosvědčuje úspěch a rostoucí návštěvnost na Světových dnech mládeže. Jeho popularita jako by rostla s oblibou těchto srazů věřících mladých lidí, nehledě na to, že sám papež byl stále více stíhán věkem a nemocemi.

"Bez ohledu na tělesnou slabost a nemoc, a bezpochyby právě díky nim, je papež vnímán jako osoba velmi lidská," vysvětluje Mario Marazziti. Každý v něm může vidět otce nebo děda a drama jeho boje s nemocí vyvolává větší solidaritu se starými a nemocnými obecně.

Jeho snahy o usmíření mezi církví katolickou a židy mu také vynesly respekt v židovských kruzích, i když někteří se domnívají, že v této cestě zůstal jen na počátku.

"Je to člověk, který udělal nejvíce pro usmíření mezi židy a katolíky za posledních 1000 let," prohlásil polský rabín Michael Schudrich. Generální tajemník Světového židovského kongresu (WJC) Israel Singer nedávno, když byl papež v nemocnici, vyzval účastníky mezinárodního setkání vysokých představitelů různých církví v New Yorku, aby se modlili za Jana Pavla II.

Je jedna oblast, v níž papežovy zásluhy nejsou nijak zpochybňovány, a to jeho neustávající boj za mír. To umožnilo uspořádat ostrou kampaň proti válce v Iráku ještě před jejím vypuknutím.

Dokonce i člověk, kterého lze tak málo podezírat ze sympatií k papežství, jako je šéf italské Strany za komunistickou přeměnu Fausto Bertinotti, vzdal Janu Pavlu II. nepřímou poctu, když se zajímal o jeho zdraví po nedávné tracheotomii, kterou papež podstoupil. "Říkám to jako nevěřící, ale v tomto okamžiku dialogu mezi civilizacemi by nám papežův hlas chyběl," řekl.