UNIVERSI DOMINICI GREGIS
Apoštolská konstituce Jana Pavla II. o Sede Vacante a volbě římského papeže

Kapitoly I. - V. naleznete v tomto článku.

 

 

KAPITOLA VI.

Co je třeba zachovávat a čeho se vyvarovat při volbě římského papeže

78. Pokud by při volbě římského papeže byl spáchán zločin simonie – Bůh nás toho varuj – stanovím a prohlašuji, že všichni, kdo se takto provinili, propadají okamžité exkomunikaci (latae sententiae), a že se vždy ruší nulita či neplatnost této simonistické volby, aby z tohoto důvodu - jak stanovili už moji předchůdci - nebyla napadnuta platnost volby římského papeže.

79. Potvrzujíc rovněž předpisy mých předchůdců, zakazuji komukoli, i když je poctěn kardinálskou hodností, aby za papežova života a bez toho, aniž by to s ním konzultoval, vedl nějaká jednání anebo na soukromých schůzkách činil nějaké volební sliby nebo zaujímal v tomto ohledu rozhodnutí.

80. Stejně tak chci zdůraznit to, co stanovili moji předchůdci se záměrem vyloučit jakýkoli vnější zásah do volby papeže. Proto znovu z moci svaté poslušnosti a pod trestem okamžité exkomunikace zakazuji všem i jednotlivým kardinálům voličům, přítomným i budoucím, stejně jako sekretáři kardinálského kolégia i všem ostatním, kdo se účastní přípravy a realizace toho, co je k volbě nezbytné, aby pod jakoukoli záminkou od jakékoli občanské autority přijímali pověření navrhnout veto, či tzv. výlučnost, a to i ve formě prostého přání, nebo to vyjevili jak uvnitř společně shromážděného kolegia kardinálů voličů, tak jednotlivým kardinálům, a to jak psanou formou tak ústně, přímo či nepřímo anebo prostřednictvím jiných prostředků, ať už před začátkem volby nebo v jejím průběhu.

Chci, aby se tento zákaz rozšířil na všechna možná vměšování, opozice a přání, jimiž by světské autority jakéhokoli řádu a stupně, anebo jakákoli lidská skupina či jednotlivci chtěli zasáhnout do volby papeže.

81. Ať se kardinálové-voliči vystříhají jakékoli formy paktů, dohod, slibů či jiných závazků jakéhokoli druhu, jež by je mohly nutit, aby jednomu či některým dali či upřeli svůj hlas. Pokud by k tomu došlo, a to i pod přísahou, prohlašuji takový závazek za nulitní a neplatný, a že jím nikdo není vázán; na ty, kdo by tento zákaz přestoupili, uvaluji od té chvíle okamžitou exkomunikaci. Nemíním však zakazovat, aby se během sedisvakance vyměňovaly názory, týkající se volby.

82. Podobně kardinálům zakazuji, aby před volbou uzavírali společné dohody, zavazujíc se, že je uskuteční v případě, že jeden z nich bude zvolen papežem. Také tyto sliby, pokud byly dány, a to i pod přísahou, prohlašuji za nulitní a neplatné.

83. Se stejnou naléhavostí jako moji předchůdci důrazně vybízím kardinály voliče, aby se při volbě papeže nenechali vést sympatiemi nebo averzí, či ovlivnit prospěchem či osobními vztahy vůči někomu, ani intervencí vlivných osob či nátlakových skupin, anebo názorem sdělovacích prostředků, násilím, strachem či hledáním popularity. Ale maje před očima jedině slávu Boží a dobro církve, poté co úpěnlivě prosili o Boží pomoc, ať dají svůj hlas tomu, koho i mimo kardinálské kolegium považují za vhodnějšího než jiné, aby plodně a s užitkem řídil všeobecnou církev.

84. V době sedisvakance, a především po čas volby Petrova nástupce, ať je církev zcela jedinečným způsobem spojena s posvátnými pastýři a zvláště pak s kardinály, kteří volí papeže, a úpěnlivě si na Bohu vyprošuje nového papeže jako dar jeho dobroty a prozřetelnosti.

Všeobecná Církev totiž musí po příkladu první křesťanské komunity setrvávat na modlitbách, duchovně spojená s Marii, Ježíšovou Matkou; volba papeže tak nebude úkonem izolovaným od Božího lidu a týkajícím se pouze kolegia voličů, nýbrž v jistém smyslu činností celé církve. Stanovím proto, aby ze všech měst i jiných míst, alespoň těch nejvýznamnějších, ihned po obdržení zprávy o uvolnění Apoštolského stolce a zvláště pak o smrti papeže, po slavení zádušních mší, vystupovaly pokorné a naléhavé modlitby k Pánu (srv. Mt 21,22; Mk 11,24), aby osvítil nitro voličů a tak je učinil svornými v jejich úloze, aby došlo k pečlivé, jednohlasné a plodné volbě, jak žádá spása duší i dobro celého Božího lidu.

85. To s upřímností vřele doporučuji otcům kardinálům, kteří už z důvodu věku nemají právo účastnit se volby papeže. Ať pro zvláštní pouto s Apoštolským stolcem, jež kardinálský purpur zosobňuje, předsedají Božímu lidu, shromážděnému zejména v patriarchálních bazilikách města Říma, jakož i na jiných kultovních místech ostatních partikulárních církví, aby ve vytrvalé a intenzívní modlitbě, zvláště pak když probíhá volba, se od všemohoucího Boha vyprosila spolubratřím-voličům nezbytná pomoc a světlo Ducha svatého, a tak se účinně a reálně podíleli na naléhavém úkolu zajistit všeobecné církvi jejího pastýře.

86. Toho pak, kdo bude zvolen prosím, aby se nezdráhal úřad přijmout ze strachu nad jeho tíží, ale aby se pokorně podřídil záměru Boží vůle. Když totiž na něj Bůh vkládá břímě, podpírá ho svou rukou, aby je dokázal nést; když mu svěřuje těžkou úlohu, dává mu také pomoc, aby ji splnil a když mu dává důstojnost, obdařuje ho silou, aby pod tíhou úřadu nezemdlel.

KAPITOLA VII.

Přijetí volby, proklamace a začátek úřadu nového papeže

67. Poté, co kanonicky došlo k volbě, povolá poslední z kardinálů diakonů do volební auly sekretáře kardinálského kolégia a hlavního papežského ceremonáře. Nato kardinál děkan anebo hierarchicky či věkem první z kardinálů, jménem celého kolégia voličů žádá po zvoleném souhlas následujícími slovy: Přijímáš své kanonické zvolení za papeže? (Acceptasne electionem de te canonice factam in Summum Pontificem?). Poté, co se mu dostalo souhlasu, ptá se ho: „Jak se chceš jmenovat? (Quo nomine vis vocari?) Tehdy hlavní papežský ceremonář, coby notář, majíce za svědky dva ceremonáře, kteří budou v tu chvíli povoláni, sepíše dokument o přijetí nového papeže a o jménu, které si zvolil.

88. Po přijetí, zvolený, který už je biskupem, se bezprostředně stává biskupem města Říma, pravým papežem a hlavou biskupského kolegia; nabývá úplnou a nejvyšší pravomoc nad všeobecnou církví a může ji vykonávat. Není-li zvolený ještě biskupem, přijímá ihned biskupské svěcení.

89. Mezitím, co se vybavily ostatní formality předepsané v Ordo rituum conclavis, přistupují kardinálové-voliči, jak stanoveno, k nově zvolenému papeži, aby mu vyjádřili hold a poslušnost. Následuje díkůvzdání Bohu a potom první z kardinálů diakonů oznámí čekajícímu lidu, že došlo k volbě a sdělí jméno nového papeže, který hned nato udělí z lóže vatikánské baziliky apoštolské požehnání městu Římu a světu (Urbi et Orbi Benedictionem).

Pokud zvolený ještě nepřijal biskupské svěcení, vyjadřuje se mu hold a poslušnost až poté, co přijme biskupské svěcení. Také oznámení volby proběhne až po svěcení.

90. Pokud zvolený sídlí mimo Città del Vaticano, musí se zachovat normy obsažené ve zmíněném Ordo rituum conclavis.

Biskupské svěcení zvoleného papeže, který ještě není biskupem, o němž pojednávají čl. 88 a 89 této konstituce, uděluje dle církevního obyčeje děkan kardinálského kolégia anebo pokud není přítomen, místoděkan, a pokud ani on nemůže, vysvětí ho nejstarší z kardinálů-biskupů.

91. Konkláve končí hned poté, co nově zvolený papež přijal volbu, pokud sám nestanoví jinak. Od této chvíle může k papeži přistoupit substitut státního sekretariátu, sekretář pro mezinárodní vztahy, prefekt Papežského domu i každý, kdo musí projednat s papežem záležitosti, které jsou v danou chvíli naléhavé.

92. Po slavnostním obřadu inaugurace pontifikátu a v rámci odpovídající doby, papež podle předepsaného ritu převezme patriarchální lateránskou arcibaziliku.

Pro Magazín ChristNet.eu přeložil Josef Beníček