Seznamka
Všechny uvedené články se odvolávají na "tajný dokument", jehož text však prý má k dispozici týdeník The Observer. Server iDnes cituje údajnou mluvčí Vatikánu: "Je to tajný dokument, proto ho nebudeme nijak komentovat." Originál na webu britského týdeníku však používá mírnější vyjádření: "This is not a public document." V přesnějším překladu by tedy mělo být, že se nejedná o veřejný dokument. Otázkou zůstává, kdo je ona mluvčí, není nikde jmenována a s novináři v poslední době vždy komunikoval mluvčí Joaquín Navarro-Valls.
Podle Romualda Roba z dominikánského kláštera v Olomouci se ve skutečnosti jedná o instrukci, která je dostupná na vatikánském webu. "Dokument je volně ke stažení na veřejném webu Vatikánu," uvádí Rob a s mírnou ironií dodává: "Text dokumentu je ovšem v latině - že by to bylo to utajení?"
(pozn. red.: Latinský originál je k dispozici zde, dokument v češtině - kopii z pražského oběžníku si můžete prohlédnout zde.)
Daleko závažnější než tyto formální nedostatky však jsou podle Damiána Němce z katedry církevního práva Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci zmíněná fakta, která obviňují papeže a nezakládají se na pravdě.
Podle článků v médiích se měl kardinál Ratzinger dopustit několika prohřešků. Podle iDnes "jakákoli podezření, obvinění či vyšetřování 'těch nejzávažnějších hříchů', mezi něž Ratzinger zařadil i sexuální delikty s dětmi mladšími 18 let, mají katoličtí představitelé hlásit přímo a jedině jemu." Dále pak: "Kritiky popudilo nejvíc ..., že církevní spravedlnost za pohlavní zneužívání lze uplatňovat až tehdy, kdy oběť dosáhla 18 let. Podle nařízení by se o exkomunikaci provinilce mohlo začít hovořit až tehdy, když jeho oběť dosáhne dospělosti."
Podle Damiána Němce se jedná o nepravdivé údaje, za které by se redaktoři měli omluvit. Dokument totiž podle něj naopak stanovuje přísnější projednání tím, že v některých případech je vyšetřování obžalovaných vyňato z kompetence obecných církevních soudů a je vyhrazeno jen nejvyššímu tribunálu kongregace nauky víry.
"Obvykle stanoví rozsudek v trestní kauze církevní obecný soud, kde se dodržuje trojinstanční řízení," vysvětluje Němec. "Nejčastěji se jedná o trojici: 1. instance – diecézní soud (např. Brno), 2. instance – metropolitní soud (v tom případě Olomouc), 3. instance – římský soud (v tom případě Římská Rota). Jinak to mají mnozí řeholníci: 1. instance – soud provinčního představeného, 2. instance – soud generálního představeného, 3. instance – římský soud (opět Římská Rota)."
Němec však uvádí, že existuje závažná výjimka, která stanoví, že některé trestní kauzy řeší přímo Apoštolský tribunál kongregace pro nauku víry, který stojí mimo obecné trojinstanční církevní soudy. Přesné určení těchto kauz však neobsahuje samotný Kodex kanonického práva, ale je stanoven v jiných normách a právě poslední takovouto normou je De delictis gravioribus, která vyšla v květnu 2001.
Tato norma stanovila povahu vyhraněných deliktů takto (viz kopie z pražského oběžníku):
1. proti svátosti eucharistie
2. proti svátosti smíření
3. mravní delikty duchovních s nezletilými osobami
Podle Němce má vyhrazení projednání apoštolským tribunálem "výrazně zpřísňující charakter", a to hned v několika bodech: "V příkazu pro ordináře, kteří musí bezodkladně zavést předběžné šetření u každého alespoň pravděpodobného podezření." Kongregaci pak musí být vždy sdělen výsledek šetření a to i v případě, že bylo negativní. Dále pak "jednotné a přísné posuzování, zajištění řádného procesního řízení." Němec se domnívá, že to je proto, že obecné soudy projednávají nejčastěji platnost či neplatnost uzavření manželství a v trestních kauzách nejsou příliš zběhlé.
Norma kromě toho zpřísňuje vymezení skutkových podstat v oblasti mravnostních deliktů a přísnější promlčecí dobu.
Zatímco Kodex kanonického práva v kán. 1395 §2 stanoví věkovou hranici mravnostních deliktů, u nichž může být duchovní potrestán "spravedlivými tresty" a případně i "propuštěním z duchovního stavu" na 16 let, tato norma ji podle Němce posunuje až na 18 let.
Pokud jde o projednání a promlčecí dobu, v ní článek podle Damiána Němce "pustě lže", protože "projednávání je nařízeno hned po vznesení obvinění." Pokud jde o promlčecí lhůtu "je stanovena velmi dlouhá lhůta 10 let a to ještě tak, že v případě mravnostního deliktu duchovního spáchaného na nezletilé osobě začíná běžet teprve od nabytí zletilosti," říká Němec.
Kodex kanonického práva přitom stanoví, že "promlčecí lhůta běží ode dne, kdy byl zločin spáchán, nebo - jestliže jde o zločin trvající nebo pokračující - ode dne, kdy přestal."
IDnes také uvádí, že Ratzinger "nařídil katolickým kněžím, aby nedbali zákonů". Podle Němce se v případě, kdy se skutková podstata vyskytuje shodně či obdobně v církevním i světském zákoníku počítá s tím, že pachatel je stíhán světským soudem: "To má svůj odraz v ustanovení ohledně církevních trestů." Kanonické právo proto umožňuje, aby soudce upustil od uložení trestu třeba v případě, "jestliže byl dostatečně potrestán světským představeným nebo se předvídá, že jím bude potrestán."
Podle Němce kanonické právo, ani zmíněná instrukce nikde nestanoví, že je zakázáno nebo nevhodné, aby zločin vyšetřovaly a odsoudily světské soudy. "V praxi často probíhají obě jednání souběžně, a protože má světské právo více možností zjišťování rozhodných skutečností v důkazním řízení, obvykle církevní soud vyčká na rozhodnutí světského," říká Damián Němec a uzavírá: "Někdy také církevní představený iniciuje světské trestní stíhání ať už vlastním podnětem nebo apelací na obviněného, aby se sám šel udat orgánům činným v trestním řízení."
Článek, na serveru iDnes, na který odkazujeme si můžete přečíst zde.
Kompletní stanovisko Damiána Němce zašleme s jeho laskavým svolením zájemcům na vyžádání e-mailem (e-mailem si je můžete vyžádat po kliknutí na jméno autora článku)
Po vydání tohoto článku v Magazínu ChristNet.eu otiskl server iDnes článek, ve kterém dává prostor stanovisku církve. Tento článek najdete zde.
