Současná světová situace přivádí křesťany k tomu, aby se vážně tázali, jak smýšlejí muslimové o Ježíši Kristu i o nich samotných. Zvláště pak muslimové, kteří přicházejí do Evropy ze zemí s islámskou většinou, přinášejí s sebou kulturní i citovou dimenzi, kterou načerpali z Koránu, díky rodinné či školní výchově, anebo skrze prostředí, v němž vyrůstali.

Co říká Korán o Ježíši a o křesťanech?

Základním a nejvýznamnějším pramenem islámského myšlení a života je Korán. Jak je známo, v mnoha jeho částech jsou zmínky o Ježíšovi a o křesťanech, aniž by však zde bylo uvedeno, za jakých okolností a v jakých okamžicích dlouhého Muhāmmadova působení mu tato zjevení, týkající se Ježíše a křesťanů, byla "diktována". Muhāmmad totiž kázal 23 let, a to nejprve v Mekce v letech 610-622 n.l. a poté v Medině (Yathrib) 622-632, tedy do roku, kdy zemřel. Situace, ve kterých se po dobu svého působení nacházel, byly velmi odlišné a nezřídka i dramatické: tou nejzávažnější byl odpor obyvatel Mekky vůči jeho kázání, opozice, která ho přinutila k Higīra (16. července 622), čili "emigraci" do Mediny, která se od té chvíle stala "Prorokovým městem".

Odlišné byly i vztahy mezi Muhāmmadem a křesťany v mekském a pak v medinském období, neboť právě v Medině islám nabyl vědomí své originality ve srovnání se židovstvím a křesťanstvím, a proto se od těchto dvou náboženství oddělil, ba dokonce se proti nim radikálně postavil a obvinil je, že zfalšovala Písmo a že nechtějí uznat Božího posla Muhāmmada a naslouchat jeho kázání Božího slova (Kalām Allāh), které je tím posledním a definitivním. Proto je tak důležité odlišit tato dvě období Allāhova zjevení, jež "sestoupilo" na Muhāmmada. Odlišení poslouží nejen k tomu, abychom poznali rozdíly, ale také abychom viděli zjevná protiřečení mezi tím, co říká jedna sūra mekského období a co se naopak říká v jiné sūře z období Mediny.

Co říkal Muhāmmad v Mekce o Ježíši a křesťanech? Jeho kázání v tomto období směřovalo především k příslušníkům jeho kmene (qurayšiti), kteří byli polyteisty. Největším úsilím tedy bylo prosadit monoteismus. Proto pouze v několika verších - celkem v 57 - se mluví o Ježíšovi a jeho Matce. Nejvíce odkazů je v 19. sūře, zvané "Mariina sūra". Mluví se tu o Janu Křtiteli, Marii - jejíž panenské početí Ježíše se uznává, i o Ježíši samotném. S ohledem na tento text je třeba uvést, že přebírá mnoho prvků z apokryfních evangelií o Ježíšově dětství, zvláště z Evangelia o dětství Spasitele, jehož starobylá arabská verze se nám dochovala podnes. Lze také uvést, že Ježíšovo narození, k němuž došlo v betlémské jeskyni, jak vypráví evangelista Lukáš, je v Koránu umístěno pod palmu, čili do prostředí, které je velmi typické pro arabskou poušť. Je třeba také připomenout, že Muhāmmad už od počátku popíral Ježíšovo božské synovství. Stačí, abychom si přečetli 34.-35. verš téže súry: "Tento je Ježíš, Mariin syn, podle slova pravdy, které mnozí uvádějí v pochybnost. Nesluší se Boha, aby si vzal syna; Jemu budiž chvála! Když On o něčem rozhodne stačí, aby řekl: ,Budiž‘ a ta věc se stane". Ježíš je řečen "synem Mariiným" ('Īsā ibn Māryam), aby se tak zdůraznilo že není "synem Božím". Proto když se v Koránu mluví o Ježíšovi, běžně se připojuje "syn Mariin". Tvrdí se, že "nepřísluší Bohu, aby měl syna" a Ježíš je tedy Božím "tvorem". Jeho posláním je ukázat lidem "správnou cestu". Vskutku říká: "Mým Pánem je Allah, stejně jako je i vaším Pánem. Proto jej ctěte. Hle, správná cesta" (sūra 19,36).

Souhrnně lze říct, že Ježíš - jehož celé jméno zní "Mesiáš, Ježíš, syn Mariin" - je pro Korán Allahovým "vyslancem" a "prorokem" (rasūl); je "Allahovým poslem", jenž přináší nový zákon (al-Injīl); patří mezi proroky, kteří byli před Muhāmmadem, a je největším z nich. Ježíš je Allahovým služebníkem, protože není než obyčejným člověkem, který přijímá "pokrm". Je "čistý", patří do sboru "svatých", je "mezi Allahovými nejbližšími", je "Allahovým slovem, vloženým do Marie" a Duchem, který z Něj vychází, avšak není Bohem ani Božím synem. Křesťané jsou "bezbožní" a "nevěřící", protože tím, že věří v Trojici, dávají Bohu syna. Korán se táže, jak on [Bůh] by mohl mít syna, když nemá manželku? (sūra 6,101) Navíc, křesťané - mezi nimiž "jsou kněží a mniši, kteří nejsou pyšní" (sūra 5,82) - musí být haněni a musí se proti nim bojovat, protože odmítají přijmout pravé náboženství, kterým je islám, a protože neuznávají Muhāmmada za Allahova vyslance a za "Pečeť všech proroků".

Co říkají muslimské katechismy a příručky o Ježíši a o křesťanech?

Prvořadým úsilím autorů katechismů a školních příruček je klást co největší důraz na postavu Muhāmmada a na učení, které předkládá Korán. Z toho vyplývá, že Ježíš zaujímá dosti skromné postavení. Ve skutečnosti to málo, co muslimské katechismy a příručky říkají o Ježíšovi, pochází z Koránu, bez jakéhokoli přímého odkazu na evangelia a na to, co o Kristu učí Církev. To znamená, že současná islámská mládež smýšlí a mluví o Kristu pouze tak, jak o něm mluví Korán, či spíše znají o něm pouze onen nepatrný zlomek, který z Koránu přešel do katechismů a školních příruček, neboť zatímco Korán se o Ježíši zmiňuje na mnoha místech, v příručkách se o něm mluví jen zřídka.

V katechismech a příručkách náboženské výchovy, používaných v islámských zemích, jsou křesťané obviňováni především z toho, že jsou nevěřící, protože nevěří pravdivě v Boha, neboť tvrdí, že Mesiáš je Božím synem. "Kdo se takto vyjadřuje" - čteme v jedné jordánské učebnici – „"ení pravým věřícím, protože ,přidružuje' (širk) k Bohu kohosi dalšího, což je v rozporu s poselstvím všech proroků, hlásajícím monoteismus, uctívání jediného Boha."

Dále pak jsou křesťané obviňováni, že zfalšovali evangelium. V jedné marocké příručce se říká: "Evangelium bylo zjeveno Ježíšovi, ale byla do něj vsunuta falešná tvrzení". Jedním z nejzávažnějších skutečností pak je, že byly z evangelia vypuštěny statě pojednávající o příchodu Muhāmmada.

Také v příručkách, které se používají v Alžírsku se říká, že "evangelium, které bylo zjeveno Ježíšovi, se ztratilo. Pavel překroutil křesťanské poselství, které se tak vzdálilo monoteismu, hlásanému Ježíšem. Křesťané se domnívají, že Kristus, Syn Boží, byl odsouzen k smrti a ukřižován jako výkupné za hříchy lidí. Ve skutečnosti však byli křesťané ovlivněni starověkým pohanstvím, jako např. buddhismem, a začali proto zastávat hlouposti. "Byli rovněž ovlivněni pohanstvím, když mluví o Trojici: Otci, Synu a Duchu svatém."

Jaký dialog je možný mezi křesťany a muslimy? Přečtěte si za týden.