Několik poznámek k příspěvku Ladislava Noska. Citovaná pasáž v úvodu článku nepochází z mého raného textu „Filipika proti homofobům“, nýbrž z eseje „Poučení z přednášky Michala Semína“. Autor sice neprotestuje proti mému pojetí ideologie, zároveň mě však usvědčuje, proti čemu sám „na papíře“ brojím – z homosexuální ideologie. Jak paradoxní!

Leč nemohu se četbou jeho reakce zbavit dojmu, že pan Nosek, ve snaze vyhnout se Charybdě ideologie při poukazu na prosáklost ideologie mé publicistiky, upadá do Skylly ideologie katolicismu. Pro něj je totiž každý názor, jenž se míjí s katechismem, nekatolický a proto neotisknutelný na katolickém webu. Tudíž jiný názor automaticky znamená ideologii.

Jistě lze obsah pojmu „ideologie“ vymezit různými způsoby, třeba jako jakýkoli myšlenkový systém, já jsem se však při svém výkladu přidržel současného jazykového úzu, v němž má tento pojem pejorativní nádech. To proto, abych zřetelně odlišil dva typy myšlení. Totalitární, jemuž vévodí krajnosti a protěžování jedné myšlenky v protikladu s myšlením „hledačským“, jehož výsledkem jsou rovněž postoje, názory a stanoviska, která však nejsou zbožštěna, zabsolutizována, nýbrž jsou „ochotná“ cestou permanentní korekce prostřednictvím kladení otázek a nasloucháním oponentům přibližovat se pravdě.

Nechci popírat, že homosexuální ideologie neexistuje. Daří se jí dobře u nás i v zahraničí. Zatlačovat však všechny oponenty, kteří ne vždy sdílí oficiální postoj církve a snaží se pro diferencovanější přístup k „homosexuálnímu jednání“, nepovažuji za správné. Z mé publicistiky je zřetelně vidět, že nehájím pozici gay lobby ani strnulého katolicismu. Pro ilustraci: například článek „Boj o registrované partnerství – oč ve skutečnosti jde?“ nebyl spolu s ostatními texty odmítnut jen preláty litoměřické diecéze, ale také gejským informačním serverem „kluci.cz“ s komentářem některých aktivistů, že nejsem dostatečně loajální vůči zájmům homosexuální minority. Považuji tedy výrok, že „provozuji na stránkách farnosti prohomosexuální ideologii“, za naprosto směšný a silně zkreslující reálný stav, a proto jej důrazně odmítám. Webové stránky bořislavské farnosti, ač nepatří mezi ty dokonalé, poskytují čtenáři kompletní přehled aktuálního dění ve farnosti, kontakty na důležité osoby, fotogalerii památek, historii. A ve zvláštním, od počátku jasně označeném oddílu, pak jeden příslušník církve, laik z farnosti, předkládá své názory na tabuizované a dosud otevřené téma. K diskusi, jíž se může kdokoli účastnit, napíše-li svůj názor do návštěvní knihy.

Co z této kauzy vyplývá? Církev, jak její pastýři, tak řadoví členové, se nezbavila podivné formy stihomamu. Odlišný postoj, kritiku nechápe jako zájem o „sejití se nad společnou věcí“, ale jako nepřátelský útok na posvátnou držitelku pravdy. Nelze se pak divit, že její manýry přebírají jiné skupiny. Léčba budiž neprodlená! Kdo jiný by měl jako první jít vlastním příkladem?

K polemice Martina Štístka a Ladislava Noska se můžete vyjádřit zde - http://www.christnet.eu/diskuse/tema.asp?id=1760