Izraelská pošta předala tento týden asi 1000 dopisů adresovaných Bohu, Nebesům, nebo Mesiáši na nejlepší adresu, jaká je reálně dosažitelná: ke Zdi nářků v Jeruzalémě, hlavnímu svatému místu judaismu. Tisícovku dopisů z celého světa, která se nasbírala od začátku roku, převzal od ředitele pošt Josiho Šeliho rabín pověřený správou kultu u Zdi nářků, který je pak pečlivě zastrkal do štěrbin mezi kameny zdi. Co dělají izraelské pošty s dopisy, adresovanými Ježíši, svatému Mikuláši, nebo zemřelým náboženským vůdcům, se mluvčí nevyjádřil.

Tímto způsobem, zastrkáváním papírků s modlitbami a vzkazy, mohou lidé podle svého přesvědčení komunikovat s Bohem. "Dostáváme dopisy tohoto druhu z celého světa, nedávno jsme například takový dopis dostali od 24 žáků z Hongkongu," řekl agentuře AFP mluvčí pošty Izák Jechia. Podle něj počet podobných dopisů zřetelně stoupl poté, co pošta oznámila, že dopisy adresované Bohu nevyhazuje, ale také nečte. „Žáci škol i dospělí lidé píší dopisy, vkládají je do obálek, lepí známky a posílají je s důvěrou, že dojdou do správných rukou. Vidíme, že důvěřují naší poště, a tak přinášíme dopisy ke Zdi nářků.“

V roce 2003 kritizovali izraelskou poštu ochránci lidských práv, že na svých internetových stránkách zveřejnila texty dopisů zaslaných do Jeruzaléma s Bohem jako adresátem. V dřívějších letech pošta nedoručitelné dopisy otevírala, jak se ostatně děje i v řadě evropských zemí včetně Česka, aby se z textu pokusila zjistit odesilatele a zásilku mu vrátila. "Jsem velmi rozrušená a Ty víš, jak moc Tě miluji. Pomůžeš mi, abych se už nehádala a stala se hodnou holčičkou?" psala například jedna dívenka Bohu v dobách, kdy se dopisy ještě otevíraly. Část dopisů Bohu, zvláště od židovských dětí, měla i dříve adresu Zeď nářků. Nyní se tam doručují i ty dopisy, které toto upřesnění nemají.

Zvyk, zastrkávat dopisy do Zdi nářků, které dostává izraelská pošta  a jsou adresované Bohu vychází z legendy. Dříve totiž tyto "tzv. dopisy pro Boha"  byly řazeny do kolonky „adresát neznámý“ a otevíraly se. Mezi těmito dopisy byl také jeden s tak srdceryvným obsahem, že vzbudil na poště soucit. Pisatel dopisu byl zoufalý, protože mu chybělo 5000,- šekelů  k tomu, aby mohl zaplatit své dluhy. Prosil tedy Boha o chybějící peníze. Zaměstnanci pošty mezi sebou udělali sbírku a shromáždili 4300,- šekelů, které pisateli dopisu v obálce anonymně zaslali. Po nějaké době přišel od tohoto muže na poštu opět dopis adresovaný Bohu. Byl děkovný, ale obsahoval i žalobu. Pisatel prosil Boha, aby příště neposílal peníze poštou, protože zaměstnancům pošt nelze věřit - ukradli totiž z dopisu 700,- šekelů.

Poté bylo rozhodnuto, že se dopisy, adresované Bohu, nebudou více otvírat, ale zalepené se budou zastrkovat přímo do štěrbin Zdi nářků, spolu s tisíci jinými prosbami, které tam návštěvníci denně zanechají. „Potom, co tato praxe vešla ve známost, dopisů adresovaných Bohu výrazně přibylo“, dodal k tomu mluvčí pošt. Co tedy lidé v dopisech Bohu píší, zůstává již neznámé, ale pravděpodobně to bude to samé, co dříve – prosby o zdraví, lepší život, odpuštění a lásku.

Autorem volně upraveno podle novin Haarec. Redakčně doplněno podle ČTK.