O čem sněm vlastně jednal? Jaká tam byla atmosféra?

Sněm jednal o dokumentu „Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě“. To, jak se bude onen dokument jmenovat – to se skutečně narodilo až pár týdnů před 2. zasedáním a minimálně by bylo přesnější, kdyby tam bylo napsáno … katolických křesťanů …., protože takhle je název na jednu stranu přehlíživý ke křesťanům nekatolíkům, na druhou zase zbytečně zatajuje naši katolickou identitu. Jinak ovšem bylo od ukončení 1. zasedání jasné, že tohle druhé bude jednat o dokumentu, který má být v mezidobí připraven pracovními komisemi. Pokud tohle není jasné tomu, kdo na sněmu byl jako delegát, nebo tím byl natolik překvapen, že ani nedokáže odpovědět na triviální otázku, o čem sněm jednal, tak je to v prvé řadě jeho chyba.
Samozřejmě, že tato okolnost – obsahem sněmu bylo jednání o dokumentu – podstatně limitovala i možnosti toho, co se na sněmu mohlo „udát“ – a tím i jeho atmosféru: pokud se většina neshodne na tom, že připravený dokument je tak špatný, že je třeba ho „shodit ze stolu“, pak se už v podstatě nedá nic jiného dělat, než „pilovat“ co nejlepší strukturu a formulace. To ovšem není činnost nijak efektní a málokdy je spojená s nějakými příliš povznášejícími zážitky, nýbrž je to seriál vyjednávání, argumentací, ústupků a kompromisů – zejména tehdy, když je snaha vyjít maximálně vstříc procesuální demokracii. Je to zkrátka hlavně dřina náročná na soustředění, přesnost, pečlivost, pozorné naslouchání. Tohle ovšem málokomu „sedí“ – znám to i z jiných (například skautských) sněmů. Z toho hlediska jsem přesvědčen, že výsledný dokument špatný není, mnohé části (zejména ty, které se týkají laiků), jsou dobré až velmi dobré – ty nejhorší škrty oproti naší původní předloze –  včetně té, která se týkala rodiny, se nám podařilo do výsledného dokumentu vrátit. Pokud dotyčný Anonym píše, že „Dokument tvořily povšechné formulace, uhlazené komisemi“, tak bych byl rád, aby tuhle negativní charakteristiku dokumentoval na tomto našem materiálu „Laici v dnešním světě“ (z něhož je ve výsledném dokumentu minimálně 60%, z části o laicích v současné české společnosti určitě aspoň 90%).

„Podrazem“ na sněmovní kroužky rozhodně nebylo toto zasedání, nýbrž to, jakým způsobem se se zápisy zacházelo před prvním zasedáním v roce 2003, a strategicky zcela chybné vyhlášení, že činnost sněmovních kroužků „skončila“. Naše 5. sněmovní komise pro laiky si jako jeden z úkolů (kromě práce na vlastním dokumentu) dala, že vytěžíme ze zápisů, co se dá (leccos se promítlo i v našem materiálu) a pod vedením prof. Vladimíra Smékala byly zahájeny práce na skutečné analýze těchto zápisů. První výsledky jsou již k dispozici (výtah byl publikován v Perspektivách) a pokud v dohledné době nebudou tyto výstupy na stránkách sněmu, tak je dám k dispozici ChristNetu (soukromě je rád pošlu každému, kdo o ně má zájem, už teď). Vzhledem k tomu, že v řadě diecézí budou v krátké době vyhlášeny diecézní synody, doufám, že ti lidé, kteří se už jednou dali dohromady, v tom budou schopní a ochotní dál pokračovat.
Systém hlasování na sněmu (biskupové s hlasy rozhodujícími hlasují jen o tom, co jim doporučí „spodní komora“ všech ostatních delegátů) pokládám ze velice rozumný (jasně zajišťuje, že nebude rozhodnuto nic, co by si tato většina nepřála) a nepochybně by jeho převzetí naším parlamentem nás uchránilo leckterých katastrof, které jinak poslanci smolí. ;-)
Tvrzení anonyma, že „V další komisi zase zprávu sepsal jediný člověk, nějaký biskupův příbuzný“, pokládám za obyčejnou pomluvu. Osobně jsem se účastnil práce 5. sněmovní komise a na Velehradě jsem byl na tři dny k podstatnému přepracování přizván do 3. sněmovní komise. Kapitola o pastoraci je velmi kvalitní a určitě ji nesepisoval žádný „nějaký biskupův příbuzný“ – nejspíš je jejím rozhodujícím redaktorem Aleš Opatrný. Kapitolky o kněžích, jáhnech, zasvěceném životě, liturgii a svátostné pastoraci naopak (s výjimkou několika velmi rozumných odstavců o jáhnech) byly evidentně výsledkem „setřásání“ (redakčně ne vždy dobře zvládnutého) příspěvků od celé řady lidí.

Proč sněm vypustil zprávu historické komise? Není to zbabělé nepostavit se čelem k pokleskům v minulosti?
Jak to bylo se zprávou historické komise, už docela jasně vysvětloval v diskusi Martin Vaňáč. Tuto kapitolu „nevypustil“ Sněm, nýbrž redakce biskupů v dubnu. Důvodem bylo jednak to, že skutečně zatím nešlo o žádnou „duchovní četbu dějin“, která je záležitostí prorockou, nýbrž o poctivou historickou práci, jednak odlišný náhled na některé části těchto dějin i v rámci biskupského sboru (demokracie je holt náročná ;-)). Myslím, že Jan Stříbrný, který byl sekretářem této komise, má docela zajímavé plány, jak dál pokračovat, aby se už vytvořené dílo i vzniklé společenství kolem něho zúročilo.

Jaké byly zásadní připomínky?
Jde o to, co pokládáte za „zásadní připomínku“. Jelikož obsahem sněmu byla práce nad textem dokumentu (viz první otázka), pak se zásadní připomínky mohly tykat pouze tohoto textu. Jestli to někomu nebylo jasné (jako například Anonymovi), pak je to opět jeho chyba. Z rozeslaných materiálů pro účastníky sněmu to bylo docela jasné (a pokud to tak jasné nebylo, mohl každý udělat to, co já – obrátit se na sekretariát a nejasnosti si vyjasnit). Čili není pravda, že „nikdo nevěděl…“, jak nám sugeruje Anonym. Z tohoto hlediska pokládám za „zásadní připomínku“ právě můj návrh na zásadní přepracování kapitoly o Misijním poslání církve . Tento můj návrh sice nebyl akceptován ve svém celku, nicméně podstatně přispěl k tomu, že tato kapitola byla (za mé přítomnosti) skutečně značně přepracována (dostala jasnou strukturu, nejkřiklavější duplicity a „zbožné mnohomluvnosti“ byly odstraněny, byl doplněn oddíl o situaci v ČR a také pasáž o ekumeně)
Jednou z nejtemnějších událostí tohoto zasedání bylo skutečně přerušení příspěvku Luboše Mlčocha, který se sice netýkal žádného konkrétního úseku diskutovaného textu, nicméně ukončení jeho vystoupení „o vizi založené na velmi podnětných myšlenkách Jana Evangelisty Urbana“ -  – z důvodu překročení časového, bylo opravdu ukázkou nedostatku taktu a velkorysosti. Tím víc se musím sám stydět, že (kvůli jiným „želízkům v ohni“) jsem proti tomuto jednání hned nevystoupil (bláhově jsem doufal, že se ozve „někdo“ jiný). Osobně jsem se za to Lubošovi (který je mým blízkým spolubratrem z františkánského sekulárního společenství na Spořilově a na sněmu jsem pochopitelně bydleli spolu) omluvil.
Je pravda, že většina příspěvků byla od laiků – stačí si to ověřit zde. (nejsou tam sice všechny příspěvky, které jsme potom dávali z pléna do putovního mikrofonu, ale i tady jsme pořád drželi prim)

Zaznělo na sněmu, tak jako před dvěma lety (myslím, že z úst kněze Vacka), aby si sněm položil otázku, zda diskutovat o zdobrovolnění celibátu?
Tady musím souhlasit s Anonymem: „O to podle mě zatím nejde“. K tomuto tématu tam měl sympatický prorocký příspěvek děkan pražské KTF UK prof. Ludvík Ambruster SJ, ale opět souhlasím s Anonymem: „Jsou důležitější věci – správa farností, církevní majetek, liturgické reformy, spolupráce s hnutími a komunitami, mělo se mluvit o identitě kněze, prorodinné „politice“ církve, pastoraci dělníků – resp. sociálnímu učení, mládeže, atd.. Nesouhlasím ovšem s tím, že „na to nebyl čas“. Stačí se podívat jenom do materiálu naší komise i do toho, co bylo podkladem výsledného dokumentu, aby bylo jasné, že prakticky o tom všem se tam také hovoří. Jistě – ne vždy se to tam popisuje či navrhuje řešit tím způsobem, který ten či onen pokládá za nejlepší. Jenomže – to je právě demokracie: pokud druhé nepřesvědčím o tom „svém“, není poctivé tvrdit, že se o tom nejednalo či jinak to chtít diskreditovat (zase – všechny tyhle „finty“ moc dobře znám ze skautských sněmů: vždycky ta menšina, která neuspěla, pomlouvá pak všechno možné).

Bude nějaký sněm (synod) pokračovat v budoucnu? Jiné církve mají své synody třeba i každý rok.
Nikoliv „Možná budou diecézní synody, kde se budou řešit lokální problémy“, nýbrž určitě budou diecézní synody, kde by se mohly řešit velice konkrétní záležitosti, které se týkají toho, nač na tomhle sněmu „nebyl čas“. Ano, je možné, že „jsou diecéze, kde zkrátka personálně ani technicky není v jejích silách svolat synodu“, ale pak je spíš na místě otázka, zda by nebylo lepší takové diecéze prostě zrušit.

Prohlášení k veřejnosti, katolíkům a ostatním křesťanům jsou dost obecná, je hlavní dokument více konkrétní? Jmenujte příklady.
Co se týče výsledných tří prohlášení, pak jistě nejslabší je to, které míří ke katolíkům (neříká sice nic špatného, ale také skoro nic, co by nebylo dávno známé), zatímco ta dvě ostatní jsou velmi slušná – formulovaly je skupiny kolem Václava Malého (ostatním křesťanům) a Františka Radkovského (celé společnosti), byl tam Tomáš Halík, Aleš Opatrný nebo Pavel Filipi (do nedávna děkan ETF UK), s textem velmi spokojený.
Tvrdit o něčem, že „je to obecné“ – to je dneska velmi časté klišé od těch, kteří prostě nemají trpělivost či vůbec schopnost se pokusit textu porozumět. Porozumění textu totiž vyžaduje vždycky námahu i od toho, komu je adresován. Takže bych tedy rád viděl kromě „obecných kritik“, jak by tyhle dva texty měly vypadat lépe ;-)