Magazín ChristNet publikoval rozhovor s účastníkem Plenárního sněmu římsko a řecko-katolické církve v České republice.(dále jen katolické církve). Jednalo se o rozhovor anonymní, protože autor odpovědí (nazvěme jej pan/-í X) si z osobních důvodů nepřál zveřejnění svého jména. Článek je velice čtený (Za 10 dní téměř 1000 přístupů) a zaznamenali jsme i tři kritické ohlasy. Např. pan Nešpor napsal: "Trochu se divím ChristNetu, že něco takového pustila do "internetového éteru", byť jeho vidění (pana/-í X) je velmi zajímavé a závažné, nicméně pokud z nějakých důvodů nemůže tento kritický text podepsat, pak hodnota jeho pohledu na zasedání má pro mne nulovou hodnotu".

Souhlasím, není to šťastný krok a hlásím se, jako službu konající redaktor, k odpovědností za vydaný text. V době sněmu jsem sledoval zpravodajství Tiskového střediska České biskupské konference a vydal téměř vše co redakce ČBK pustila do éterů. Musím říci, že jsem byl obsahem zpráv velice zklamán, šlo o texty naprosto obecné, žádné podstatné informace o obsahu diskuze nebo citát zajímavého příspěvku, jako by se jednalo, s prominutím, o zpravodajství ze sjezdu komunistické strany z doby hluboké totality -" účastníci schválili...., všechny tyto části byly delegáty PS odsouhlaseny... . Je škoda, že tak jako před dvěma lety, nevydávalo tiskové středisko ČBK sněmovní zpravodaj, z jehož obsahu se dalo dělat zajímavé a živé zpravodajství.

Sledoval jsem i internetové stránky financované katolickou církví (Vira.cz, Katolik.cz i Radiovaticana.cz) pro jejich webmastery sněm, jako kdyby vůbec neprobíhal. Sněm nestál za vyslání redaktora na celé zasedání ani České tiskové kanceláři, soudě podle toho, že tato veřejnoprávní agentura vydala o sněmu pouze jedinou zprávu v neděli až po zakončení zasedání. ČTK je křesťany často kritizována za povrchnost, ale bez její služby by se mnohé informace o dění v církvích na veřejnost nedostaly. Bydlet na Velehradě a dopravit se tam několik set kilometrů přes celou republiku není laciná záležitost a nenavnadím-li novináře, nemůžu čekat, že se za mnou bude trmácet. To uvádím i na svoji obhajobu. Přestože jsem byl za ChristNet na sněm akreditován, nemohl jsem si tuto "dovolenou" díky stavu svého účtu i účtu Magazínu ChristNet prostě dovolit. Přesto si troufám tvrdit, že z "křestanských" medií toho na webu ChristNet.eu, který od katolické církve nedostává ani korunu a na jehož stránky si málo který "slušný" katolický web troufne udělat odkaz, nalezne čtenář o sněmu zřejmě nejvíc.

Plánoval jsem tedy "lovit" zprávy na internetu, ale jak již bylo výše popsáno, příliš jsem neuspěl i vzhledem k tomu, že jsem se nechtěl prohrabávat na ne příliš přehledné sněmovní stránce. Čekal jsem, že někdo, kdo je placen za PR katolické církve pro veřejnost, udělá zajímavý monitoring toho, co se na Velehradě právě odehrává. V této situaci přišel rozhovor o sněmu, jehož zdroj považuje redakce za důvěryhodný a mě teď jen mrzí, že jsem jako odpovědný redaktor z textu nevypustil konkrétní jména. Konstruktivním příspěvkem reagovat na obvinění, někoho, jehož jméno neznám se prostě nedá.

Je třeba ale zdůraznit, že se nejedná o žádný zlý anonym a měli bychom se spíše zamyslet nad prostředím, které mezi křesťany panuje. Přetvářka, nedůvěra či strach z toho, že za svoje otevřené názory budu mít problémy dobrou vizitku církvi neudělá. Po přečtení zajimavé protireakce Jiřího Zajíce musím ale také přiznat, že za některými tvrzeními pana-í X může být i částečná neiformovanost a zklamání. Věřim, že příště již pan-í X najde odvahu se pod svoje názory podepsat.

Čtenáře chci upozornit i na to, že v mnoha zemích novináři publikují informace se zatajením svého zdroje (informátor v aféře Watergate, která v sedmdesátých letech 20. století vedla k pádu amerického prezidenta, se veřejnosti prozradil až v tomto roce) a například i v aktuálním "sněmovním" čísle Katolického týdeníku (KT) je citován účastník sněmu, který si nepřál být jmenován. Z toho radost nemám a opět přemýšlím o tom, proč se dotyčný pod svůj názor nemohl pro KT podepsat.

Jednání sněmu považuji za důležité a před dvěma lety jsem se jej snažil představit i čtenářům Magazínu ChristNet: Nepromarní čeští katolíci šanci, kterou neměli 150 let?, Bude sněm vážnou poradou místní církve nebo od něj nelze nic zásadního očekávat? . Mrzí mě tedy nedostatečná informovanost z průběhu zasedání sněmu (např. proč byla odsunuta na vedlejší kolej zpráva historické komise, není v žádné tiskové zprávě). Oficiální zprávy ČBK by oživily i citáty přímých reakcí, např. i příspěvek děkana KTF v Praze Ambrustera o možném svěcení ženatých mužů.

Sněmovní proces není u konce, měli by následovat diecézní synody a neměli bychom se nechat ovládnout skepsi, jak to bohužel učinili mnozí diskutující na Diskuzích Christnet.eu a troufám si tvrdit, že i mnozí další římští katolíci. Věřím, že z jednání diecézních sněmu vzejdou noví delegáti, pro nový celorepublikový sněm, který se bude konat v astronomicky kratším čase. Na to, že se sněm v české katolické církvi nekonal přes 150 let nejsou výsledky zas tak špatné. Můžeme diskutovat, zda dokument sněmu je příliš obecný, polemizovat s kardinálem Vlkem nad tím, co mají věřící pro společnost udělat nebo jestli je opravdu takovým historickým úspěchem, že se sněmu jako expert poprvé v dějinách účastnil evangelík, prof. Pavel Filipi, když byl prý jediným zástupcem ostatních církví. Budoucnost církve závisí na každém z nás, na biskupech, knězích i laicích. Je škoda, když některá ze skupin z těchto tří "stavů" sněmovní proces bojkotuje svoji pasivitou či strachem. Výzva ze sněmu k větší aktivitě a účasti na správě "věcí svých" ve farních radách je jistě k zamyšlení pro každého z nás.

Autor je vedoucí zpravodajství Magazínu ChristNet.eu.