A přece je zlatá!!!

Článek je třetím kolem polemiky o homosexualitě mezi Martinem Šistkem a Ladislavem Noskem.

Přehršel páně Noskových názorů obsažených v jeho „reakci na mou reakci“ přímo volají o komentář. Chci pana Noska ubezpečit, že ideologičností mé výplody mysli netrpí. Ne, že bych si to namlouval a žil tak v opojném sebeklamu, ale fakta mluví sama ze sebe. Zcela nepokrytě přiznávám, že jsem ješitný a že mi dělá strašně dobře, když se mnou někdo souhlasí a chválí mé názory. Ó jaká slast! A stejně tak nesu nelibě, když někdo nesouhlasí a oponuje. Nebudu daleko od skutečnosti a ani to nebude plod mé projekce do jiných individualit, když povím, že podobné, ne-li stejné pocity mají i ostatní lidé. Jenže existuje dvojí druh lidí: jedni podlehnou potřebě jistoty, setrvají v tom zabydleném hnízdečku vědomostí, postojů aj. a vytvoří si hráz proti oponentům nedůvěrou a apriorním zamítáním jejich vidění světa. Ti druzí vědí, že „ďábel nikdy nespí“, tak se přemohou a vyslechnou druhého a sejdou se, jak trapně opakuji po několikáté, nad společnou věcí. Jde jim o řešení věcí i za cenu ztráty epistemologicko-existenciální jistoty ve světě. Rád se chlubím, přiznávám, a doufám, že nebude mé přiřazení k těmto lidem, jimž je pravda svatá nad ješitnost a jistotu, nepatřičným chlubením ani vyvyšováním se nad jiné.

Ostatně své „hledání“ mohu doložit konkrétně. Pan Nosek sloučil věty z mých dvou různých prací. Neuvědomil si, že časový rozdíl mezi jejich napsáním jsou celé dva roky! Neboť věta „Homosexuální orientace je jev v převážné míře vrozený…“ je součástí textu „Filipika proti homofobům“ z jara 2002, kdežto „Seriózní badatelé v tomto oboru jsou doposud rozpolceni…“ pochází z eseje „Reakce na zamyšlení k tematice homosexuality… v KT“ z jara loňského roku. Opravdu tyto dvě věty spolu nekonvenují - naopak dokládají, že v mém uvažování došlo k jistým změnám vlivem poctivého hledání. Konkrétně jsem se stal více kritickým a popřával v dostatečné míře i hlasům „z opačného tábora“, než tomu kdysi (třeba v tom roce 2002) bývalo.

Odpovím, jak vznikl tento text a kdo pronesl onu „památnou“ větu o „zlořádných homosexuálech“. Jeho vzniku předcházelo vyjádření duchovního správce bořislavské farnosti P. Benno Rösslera. Při nedělním obědě v restauraci U Přibylů v Ohníči se nechal slyšet, že jsou homosexuálové zlořádi. Tolik. Je to nemorální vyjádření o nemorálnosti určité skupiny občanů stejně tak, jako když paní Kočičková označí komunisty za prasata nebo paní Hrzánová tak, v samičím pohlaví, počastuje komunisty a „Rusáky“. A tady v tomto případě není prostor ke spekulacím a diskusím, zda to je názor nebo ne, neboť takový, jako v oněch třech případech, odporuje důstojnosti člověka a svrchovanému křesťanskému přikázání lásky vůči hříšníkovi. Ovšem…, kdyby taky nějaký byl, anžto v oněch „soudech“ se zobecňuje a počítá se, že „všichni jsou těžkými hříšníky“. Něco jiného je, přirozeně, názor, zda „homosexuální chování“ je, či není hřích. To je opravdu věc názoru a nikdo by neměl být za takový či opačný názor trestán.

Pokud jsem pana Noska označil za faktického hlasatele ideologie, měl jsem k tomu dobré důvody. Ve své stati „Střední cesta…“ obhajuje své přešlé tvrzení, že „soukromé názory“ ohledně homosexuality by měly být „nanejvýš“ na stránkách soukromých nebo nějakých „neoficiálních“, čímž ale nemíní „paušální vyloučení diskuse o těchto věcech i na stránkách oficiálních“. Teď tomu ale nějak nerozumím. Tak povoluje se diskuse na stránkách oficiálních, nebo ne?! Heuréka, už jsem na to přišel! Pan Nosek chápe diskusi jako papouškování oficiálního postojů církve na sto různých způsobů. Kuře na paprice, kuře na česneku, kuře na víně - a přece jenom kuře! Fajn, i to může být „diskuse“. Taková, v níž se budeme „rozmanitými způsoby“ utvrzovat v pravdě. Ani se nepokouším vyvracet, že taková diskuse není hodna se nazývat slovem diskuse. A to je ten předmět doličný páně Noskova totalitarismu. Je to fakt, na nějž jsem upozornil, aniž cokoli „dezinterpretoval“ a „nadinterpretoval“. Fakt potvrzuje postulované, proto slovní „ping - pong“ vedený autorem a zdánlivě se obracející proti mému „netotalitarismu“, se povážlivě klátí v bouři jasných argumentů, a proto zůstává jen směšnou, leč neúčinnou obranou.

„Církev má právo regulovat obsah stránek, které lidé považují (mohou považovat) za jí prověřené, a zabraňovat tomu, aby se na nich objevovaly články (což je něco jiného než diskuse) odporující jejímu stanovisku k nějaké věci“, vykládá pan Nosek. Ano, do určité míry má pan Nosek pravdu. Církevní představitelé, a to si opravdu myslím, mají právo předkládat svým ovečkám oficiální učení církve. A jak na to? Tak, aby i ta devadesátiletá babička z Vlachova Březí věděla, co učí církev a co nějaký (pomatený) katolický intelektuál z Teplic. Správně. A může mi snad někdo říct, jakpak jsem já porušil tuto zásadu? Od počátku věků, co byly ty moje psané výtvory na stránce bořislavské farnosti, tam bylo výrazné upozornění, že to píšu já, kostelnický tajtrlík - a ne farář. Pak tam přibyla ještě (na úvodní stránce!!!) formulka, že za tamty výplody nenese odpovědnost farář a že nejsou tlumočením oficiálních názorů církve. Tudíž jsou jen !!!mými!!! názory. A pokud teda už někdo tohle neumí číst, neboť promarodil celou první třídu a probranou učební látku si nedoplnil, tak mi jistě, pane Nosku, dáte za pravdu, že mu ty kostelníkovy šplechty nemůžou uškodit. Když to jde v jiných periodicích a médiích, když se pod článek uvedou kouzelná slovíčka: „Uvedený článek nemusí odpovídat názorům redakce“, tak nevím, proč by to nešlo v katolické církvi. Asi jsem pořád jenom tupý naivka, který si bláhově myslí, že i pan Rozum může zaklepat na vrátka katolických kostelů a chvíli v nich pobýt…

Nevím, proč pan Nosek píše, „že bychom mohli jakoukoli snahu o odmítnutí určitého názoru coby nekatolického vnímat jako ´ideologickou´“. Pane Nosku, nebojte se, nejsem libertarián a svobodomyšlenkář, jak si možná myslíte. Jsou věci, které rozhodně nelze připustit coby diskusní, a totiž takové, které pod pláštíkem Boha, víry, papeže apod. propagují a vyvolávají nenávist mezi národy, lidmi, etniky - jak jsem o tom psal výše. Takové je třeba hned odsoudit jako teroristické a nekatolické. A pak i takové, jež ve své (pseudo)argumentaci zostouzejí protivníka (třeba biskupa, kněze, papeže, „ovečky“… urážkami a nadávkami. Ale jinak si myslím, že v ostatních záležitostech by měla panovat svoboda ducha a vláda argumentů. Už mnohokrát dějiny prokázaly, že je někdy velmi těžké určit, co je katolické a co není (pominu-li ty krajní případy, kdy „opravdu ne“).

Vezměte si třeba takové názory jezuity Friedricha von Spee. Žil na začátku 17. Století, v době, kdy nad Evropou řádil přízrak čarodějnických procesů. A právě on byl prvním jezuitou a jedním z prvních lidí vůbec, kteří dokázali pojmenovat zlo zlem - a které se ovšem novověkým křesťanům jevilo jako první přikázání. V očích tehdejších představených „propagoval“ nekatolické názory- ač víme, že byly ve skutečnosti katolickými par excelence. Jen zázrakem ušel tomu, proti čemu do smrti brojil, totiž protokoncentračním táborům s jistou smrtí. Neposlušnost vůči většinovému mínění, a třeba i katolickému, se může ukázat jako spásná. A vůbec: kde bere pan Nosek tu jistotu, že učení církve k homosexualitě je „právě to“ neměnné a nikdy nezměnitelné? Čím to chce pan Nosek podložit? Kde jsou jeho důvody pro to, co zastává?

Pan Nosek mi do mailu napsal, že „katechismus katolické církve považuje každé homosexuální jednání za nepřípustné. No tak dobře, pane Nosku, když jste si tak jist, řekněte mi, kde v tom katechismu najdu napsáno o té „vymezitelné hranici hříšnosti“. Kdepak? Nikde! Onen paragraf je v oné intenci obecný a vyložitelný z několika pozic, o čemž jsem psal v „Homosexualitě a mravnosti“. Ale dobře, jsou výklady, které podporují mínění páně Noskovo. Takové mínění já však odmítám, i kdyby bylo v katechismu výslovně uvedeno. Ačkoli si sexuální morálky katolické církve v obecné rovině vážím, domnívám se, že její současný pohled na sexualitu homosexuálů je velkou katastrofou a nepochopením lidské sexuality. Proto, že redukuje sexualitu jen na genitální aktivity (jak vyplývá z konvenčního čtení příslušných pasáží), což je nesmysl. Jsou tedy dvě možnosti pro preláty: buď popřou sexualitu homosexuálů se vším všudy (jak to hlásá), čímž je zničí, neboť myslím, že sexualita je počátkem a koncem duševní ustrojenosti člověka, nebo vezmou vážně výzvu pro dialog a přehodnotí některé své postoje.

A ještě jedna věc na závěr. Pane Nosku, míním, že ta střední cesta opravdu je zlatá. Víte, tím výrokem se nemyslí nějaká myšlenková povrchnost a laxnost. Vůbec ne! Myšlení má být radikální, ke kořenům věcí spějící - jenom takové myšlení lze nazvat myšlením hlubokým a za něco stojícím. Pojem „zlatá cesta“ označuje metodu (metoda z řeckého hodos = cesta, metoda je cesta), tedy cestu, jak k tomu kořeni věci jít, nikoli cíl. Dějiny světového myšlení ukázaly, že tou cestou za radikalitou je právě ta střední. Tím, že se vyvaruje krajnostem v myšlení a naopak podporuje kritičnost a nadhled, je právem pojmenována za zlatou. Ano, je to nejlepší cesta – a tak, jak je zlato kovem drahým a nedostatkovým, takovým je rovněž charakter cesty střední. Je to statek výborný a skvělý, leč nedostatkový…

Články v rubrice Aeropag vyjadřují stanovisko autora. Pan Nosek se omezil jen na reakci soukromou. Do veřejného třetího kola polemiky se pouštět nechce. Dodatečně byly vymazány některé věty, reagující na soukromou korespondenci pana Noska. Redakce se omlouvá za jejich uveřejnění. V článků byl však ponechán odstavec (předposlední) reagující na učení katechismu ŘKC o homosexuálním jednání vzhledem k tomu, že se nejedná jen o osobní názor pana Noska, vyjádřený v soukromém emailu, ale o oficiální učení církve, na které vyjádřil svůj názor Martin Šistek.