Svět po smrti papeže Jana Pavla II. obletěly televizní záběry, na nichž byli vidět švýcarští gardisté v pestrých uniformách a se středověkými zbraněmi v rukou. Tehdy se strážci Vatikánu pravidelně dostávali na první stránky světových novin. Publicita měla takový úspěch, že garda v současnosti uchazeče odmítá. Ještě před několika roky tomu ale bylo přesně naopak. Příčinou byl skandál kolem dvojnásobné vraždy a sebevraždy, nízké mzdy a nedobré pracovní podmínky.

"Po desetiletí jsme měli problémy, v posledních letech je to však lepší. Jedním faktorem je rozhodně lepší obraz v médiích," říká velitel nejmenší armády na světě Elmar Mäder.

Koncem září bývalí gardisté slavnostně pochodovali ulicemi švýcarského Lucernu. Připomínali si, že přesně před 500 lety odtud vyšlo do Říma 150 švýcarských žoldnéřů, aby tam v době pontifikátu papeže Julia II. vytvořili Švýcarskou gardu.

Jejich modrožluté uniformy, o nichž se někdy říká, že je navrhl Michelangelo, ale ve skutečnosti to byl v roce 1914 tehdejší velitel gardy, poukazují na dlouhou tradici.

Aby tato tradice mohla být uchovávána, potřebuje armáda o 110 mužích 30 až 40 rekrutů ročně. Většina z nich slouží dva roky, někteří však zůstávají déle.

Zájem o službu v gardě dokazuje, že byla překonána krize po dvojnásobné vraždě a sebevraždě v roce 1998, stejně jako tomu bylo po masakru gardistů v roce 1527 nebo v roce 1870, kdy skončila papežova světovláda.

Před sedmi roky zastřelil jeden důstojník velitele gardy, jeho manželku a nakonec spáchal sebevraždu. Motivem bylo zřejmě zklamání, že mu nebylo uděleno vyznamenání, když končil službu. Spěšné prohlášení Vatikánu, že pachatel jednal v návalu vzteku, vyvolalo spekulace, zda nejsou zastírána nějaká neblahá tajemství. Žádná z fám se ale neukázala být pravdivou, včetně té, která hovořila o skrývaných vztazích.

Výsledkem skandálu bylo oživení papežovy armády. Ta se nyní pyšní profesionálním přístupem k médiím, úspěchem při získávání nováčků a profesionálním výcvikem.

Rekruti musejí být Švýcaři, samozřejmě katolíci, nezadaní, do 30 let a vyšší než 174 centimetrů. Jejich helmy, šavle a halapartny, jimiž ve středověku strhávali pěšáci rytíře ve zbroji z koní, možná kontrastují se skutečností, že to jsou dobře vycvičení vojáci, kteří běžně zacházejí s automatickými zbraněmi. Nováčci mají povinnost absolvovat výcvik ve švýcarské armádě, poté projít školením ve Vatikánu a znovu ve Švýcarsku.

Garda je jedinou zahraniční armádou, ve které mohou sloužit Švýcaři. Je to pozůstatek dlouhé tradice této země, která byla v minulosti známa vývozem vojáků. Ve zvláštním švýcarském zákonu stojí, že papežova garda je policejní síla, nikoli armáda.

Byly doby, kdy služba v gardě představovala velké nebezpečí. Největší ztrátu na životech tato jednotka utrpěla brzy po svém vzniku při plenění Říma v roce 1527. Tehdy zahynulo 147 jejích členů, přeživší však říkali, že to byla daň za záchranu života papeže Klementa VII.

Ochota položit život za nejvyššího představitele katolické církve byla vždy jednou ze základních vlastností gardistů. Mnoho z těch, kteří se koncem září sešli v Lucernu, ale říkalo, že nešli do Říma kvůli náboženskému přesvědčení.

"Nebyl to můj hlavní důvod. Chtěl jsem na nějakou dobu z domova a dělat něco jiného," tvrdil Josef Lischer, který v gardě sloužil od roku 1979 do roku 1982.

Gardisté mají občas příležitost prohodit pár slov s papežem a jejich velitel Mäder využil svého privilegovaného postavení ke zformování vlastního pohledu na nynějšího pontifika Benedikta XVI., který byl zvolen v dubnu. Podle něho si počíná věrohodně, protože není kde se naučit být papežem.