Tvrzení právničky státu Milady Šípkové, že katedrála „byla vybudována z prostředků všech bez ohledu na víru“ jen podtrhuje nedostatečnost státní argumentace. Každý občan přece ví, že dary na duchovní účely zpravidla neposkytují nevěřící, ale věřící. A i kdyby přispěl nevěřící občan, přispívá-li na kostel, nečiní tak proto, aby na něm získal majetkový podíl, nýbrž aby tato stavba sloužila svému duchovnímu účelu. A jediným, kdo tyto stavby za tímto účelem provozuje, jsou právě církve.
Dohadování čí je kostel, je proto absurdní. Pomoci pochopit to může i úvaha, čí vlastnická správa více kostelu prospěje. Umí s takovým objektem lépe nakládat církev nebo stát? Každá stavba přece má svůj smysl a nejlépe slouží v rukou toho, kdo tento její smysl udržuje a rozvíjí.
Autor je poslancem za KDU-ČSL