Co vás přivedlo k tomu, že jste vstoupil do komunity v Taizé?
Byla to především osobní setkání s bratry zde v Taizé, kteří svým život dávali věrohodný příklad toho, že evangelium není žádný sen. Vzájemné sdílení, společná modlitba, sdílení víry a břemen - to vše zde prožívám a to je možné jenom ve společenství.

Modlit se třikrát denně téměř hodinu - není to nudné?
Po více než třiceti letech tomu nemusí být nutně tak, že každá modlitba přinese něco nového. Ale: Když Bůh dá a je přítomen, pak moje modlitba nemůže být závislá od mé okamžité nálady a zda a jak se snad právě teď mohu modlit. Právě ona pravidelnost vytváří svobodu. Společná modlitba je pro nás nenahraditelná, protože vytváří pospolitý život. Tam jsme všichni pospolu, díváme se stejným směrem, nasloucháme stejnému slovu z Písma, jež je pro nás skutečně zdrojem, který nám vždy znovu ozřejmuje, na jaké cestě se nacházíme.

Jak prožíváte mlčení a zpívání?
Slovy se můžeme vyjádřit vždy jen zlomkovitě. Ale Bůh rozumí mé současnosti, Bůh rozumí mým úmyslům. Jde prostě o to říci Bohu: Přijmi moji současnost jako modlitbu. Modlíme se také svým tělem. Už naše bytí je výrazem, který možná řekne více, než můžeme vědomě zformulovat.
Vždy jsem znal Taizé jako společenství, které zpívá. Ve společnosti, kde je všechno tak krátkodeché a rychlé, potřebujeme jednotlivá slova, která zaznívají do našeho života. Prožívám u nás a u našich návštěvníků, že se písně vynoří v těžkých situacích a dají životu směr.

Co se pro vás po třiceti letech v Taizé nezměnilo?
Nezměnilo se to, že tu chceme být pro potřeby lidí. My zde lidi skutečně přijímáme a nasloucháme jim. Nezměnilo se také to, že třetina našich bratří žije v chudých oblastech jako je Bangladéš, aby spolusdíleli zcela odlišné situace lidí. Nechceme se stáhnout za klášterní zdi.

A co se změnilo?
Očekávání mladých lidí. Před 30 lety tu bylo hodně kritiky vůči církvi a společnosti, ale bylo zřejmější, o co v křesťanství jde. Dnes se mladí lidé ptají: Co vlastně znamená věřit? Pozitivní na tom je, že mladí lidé touží po osobní víře. Hledají osobní vztah k Bohu a nepřejímají nic předem připraveného. V Taizé objevují: můžu být na cestě hledání a nikdo ode mne nepožaduje, aby mi bylo všechno hned jasné.

Mělo toto hledání odezvu i u vás - jako bratra z Taizé?
My bratři nemáme dojem, že jsme to vytvořili my. Daleko spíše máme dojem, že zkoušíme, jaké formy víry a modlitby lidem pomáhají dostat se dál. I jako věřící jsme stále na cestě hledání. Může z toho vzniknout i trýznivá otázka: Proč Bůh nezasáhne? Proč je Bůh tak zdrženlivý? Neexistuje žádná jednoduchá odpověď. Bůh přichází zcela nenápadně: Při Ježíšově narození. Po vzkříšení. Zcela nenápadně. Nebude se vnucovat, abychom byli otevřenější pro jeho prostou přítomnost a tím se také stali otevřenějšími a citlivějšími pro svět, který nás obklopuje, pro lidi, se kterými žijeme. Odpověď snad spočívá v našem příklonu k druhým lidem a v odvaze, že se rozhodneme navzdory všemu věřit v Boží přítomnost.

Je Taizé nyní na hranici své kapacity ?
Tato otázka je velmi často kladena. Frere Roger na začátku řekl: Až nás bude 15 bratří, tak to bude stačit. Ale pak přišel 16. bratr a šlo to dál. Když už náš malý venkovský kostelík byl příliš těsný, stáli jsme před volbou buď lidi odmítat, nebo postavit větší kostel. Postavil se větší kostel, ale za deset let už byl příliš malý. Odstranili jsme tedy krásnou skleněnou stěnu a přistavěli jsme stan, aby mohlo přijít více lidí. Učinili jsme rozhodnutí: Mohou přijít všichni a půjde to - nějak. Také jsme si všimli, že jednoduchost, ke které jsme tím nuceni, vybuzuje život. Mnoho lidí zde bylo velmi ochotných a přiložilo ruce k dílu.

Co přijde po bratru Rogerovi?
Tato otázka je nám samozřejmě kladena a my jsme o tom v komunitě mluvili. Frere Roger nás vždy vedl k tomu, abychom žili dneškem. Další den musíme zase žít dneškem a ve zcela jiné situaci jít malými krůčky dál. Frere Roger v malých řeholních pravidlech, v Pramenech Taizé, naznačil cestu: Jde o radost, jednoduchost, milosrdenství. To jsou základní pilíře a proto můžeme jíž dál a také přijímat všechny hosty, kteří přicházejí. Jak to pak bude vypadat v jednotlivostech, to budeme muset stále znovu objevovat.

foto: www.taize.fr