Jak se píší v ateistickém Česku teologické bestsellery? V čem je tajemství toho, že Vaše knihy oslovují tak široké spektrum čtenářů?
Jsou to knížky, které vznikají jako vedlejší plod mých každoročních duchovních cvičení v naprosté samotě a tichu, vznikají opravdu spíš "na kolenou" a s pohledem upřeným na Eucharistii. Vždy se snažím být maximálně upřímný, nést svou kůži na trh; nejsou to (většinou) odtažité teoretické traktáty, snažím se navázat na tradici, kterou založil svatý Augustin svými Vyznáními, kde spojil reflexi vlastní životní zkušenosti s filozofickou teologií. Vydávám počet vždy z určité oblasti své činnosti, své zkušenosti a snažím se i lidem, kteří nezdomácněli v církevních lavicích (a přednostně jim) nabídnout určitou spiritualitu a životní filozofii pro tuto dobu, v níž se tolik věcí "chvěje" a proměňuje. Snažím se "číst znamení času" a představit víru nikoliv jako soubor pouček, nýbrž jako cestu (která má i své zákruty a do níž se vejdou i kritické otázky).

foto: www.halik.cz

V listopadu vychází Vaše nová kniha "Noc zpovědníka". Co bude jejím obsahem a proč jste zvolil tento název?
Tentokrát se chci podělit o svou zkušenost zpovědníka. Ovšem není to příručka pro zpovědníky ani zpovídající se a už vůbec ne nějaké odkrývání roušky zpovědních tajemství. Chtěl bych se rozdělit o to, jak vidí tuto dobu, tento svět – jeho vnější i vnitřní tvářnost - člověk, který je zvyklý naslouchat druhým, když se vyznávají ze svých vin a pádů, svěřují se svými zápasy, slabostmi a pochybnostmi, ale také se svou touhou po odpuštění, smíření a vnitřním uzdravení, po novém začátku.
Každý týden věnuji zpovídání řadu hodin, vyslechl jsem za víc než čtvrstoletí vyznání už asi několika tisíc lidí. Když se vracím domů po hodinách určených k zpovídání, bývá už hluboká noc. Někdy ještě sáhnu po novinách či knize na nočním stolku nebo poslouchám noční zprávy. A právě v takových chvílích si uvědomuji, že vlastně stále podvědomě vnímám všechny ty výpovědi o aktuálním dění v našem světě podobným způsobem, jako jsem předtím hodiny naslouchal lidem v kostele. Vnímám je z perspektivy zpovědníka. To znamená: snažím se trpělivě a pozorně naslouchat, rozlišovat, co nejlépe porozumět i tomu, co je ukryto mezi řádky; zároveň už sám hledám slova, jimiž bych ho mohl potěšit a povzbudit, anebo – pokud je to potřebné – ukázat mu, že je možné se na věc dívat i z jiného úhlu, hodnotit ji jinak, než ji v tuto chvíli vnímá a hodnotí on; přivést ho otázkami k zamyšlení, zda si něco podstatného sám před sebou nezakrývá.
Skrze množství individuálních vyznání, která jsou chráněna, jak bylo řečeno, pečetí absolutní diskrétnosti, se zpovědník dotýká něčeho obecnějšího, společného, co leží pod povrchem jednotlivých životů, co patří k jakési "skryté tváři doby", k jejímu "vnitřnímu naladění". Zejména duchovní doprovázení mladých lidí umožňuje jako seismograf do určité míry odhadovat přicházející otřesy a proměny světa či jako Geigerův přístroj rozpoznávat stupeň zamoření duchovně-morálního klimatu společnosti, v níž žijeme. Někdy se mi zdá, že události, které pak vyvřou na povrch a otřesou světem, se ohlašují už dlouho předem právě změnami v duchovním životě řady jednotlivců a "náladou doby".
V těch šestnácti esejích mluvím o mnoha společenských a duchovních problémech naší doby a kultury (od kultu násilí po roli médií, od reality show po Gibsonovy Pašije, dialog vědy a víry apod.). To nejpodstatnější sdělení je však uloženo mnohem hlouběji: je to pokus přispět k určité "teologii a spiritualitě paradoxu", představit centrální zvěst křesťanství (velikonoční evangelium o kříži a vzkříšení) jako metodu: jak přejít od "laciné víry", povrchní náboženskosti skrze krizi ke "křesťanství druhého dechu" – schopnosti přijmout svůj vlastní život (celý, se všemi jeho paradoxy) jako Boží sdělení.
Jsem – právě jako člověk, který mnoho lidí doprovázel v jejich duchovních krizích – přesvědčen, že určitý typ náboženství (po-osvícenské křesťanství) opravdu nenávratně zaniká, že však jádro křesťanství - trojice víra, naděje a láska - hledá nový tvar svého vyjádření.

Jak jste zmínil, kromě dalších profesí jste také knězem a zpovědníkem. Jaké jsou "noci zpovědníka", jak se vyrovnáváte s lidskou bídou, s hlubinami zla a lidského hříchu ?
Také o tom si přečtete v mé nové knížce. Přece vám nemohu prozradit všechno předem.

Mohl byste zmínit alespoň tři věci, kvůli nimž jste rád katolíkem, a alespoň jednu věc, kvůli které byste byl rád českým bratrem?
Miluji katolickou církev pro šíři a pluralitu jejích podob, pro její světce (také proto, že jejich široké spektrum obráží a vyjadřuje tuto pluralitu), pro její smysl pro symboly a pro krásu (také v liturgii), pro kulturu duchovního života (mystiky, kontemplativní kláštery, exercicie), pro snahu pěstovat dialog mezi vírou a rozumem, vírou a kulturou (filozofií, uměním), pro "katolický princip" NEJEN – ALE I (nejen milost, ale i svoboda, nejen Písmo, ale i tradice – opak reformačního "solo"). K mému katolicismu patří bytostně ekumenismus a přesvědčení, že všechno, co je dobré v ostatních církvích a náboženstvích, nemusíme odmítat.
Být českým bratrem, asi bych byl hrdý na velké postavy své tradice, na statečné a poctivé křesťany, kteří zachovali věrnost Kristu (tak, jak ji cítili ve svém svědomí), na velké postavy české i světové reformace. (Ale ve skutečnosti já i jako katolík – a právě jako katolík – tyto postavy necítím jako "cizí", pouze je vnímám v širším než jen reformačním kontextu).

Na závěr - last but not least: Kým je pro Vás Ježíš Kristus?
Ježíšovo lidství je pro mne "oknem, v němž je vidět Boha při díle" (lépe, bezprostředněji než kdekoliv jinde, nezastupitelně a nenahraditelně); "Kristus dogmatu", jehož vyznávám a studuji, je pro mne živým a reálným symbolem (ztělesněním, zjevením, vyjádřením) tajemství bytostného propojení Božství a lidství; Ježíš Kristus, s nímž se setkávám v evangeliu a ve svátostech, je pro mne životodárným Slovem a Chlebem; Ježíš, s nímž se setkávám v kultuře (zejména v nesčetných zobrazeních v umění od nejstarších dob po současnost), je pro mne nevyčerpatelnou odpovědí na podstatné otázky po smyslu života (Logem). Je to ten, "který ví všechno" – tedy i to, jak ho miluji.

Kniha NOC ZPOVĚDNÍKA. Paradoxy malé víry v postoptimistickém věku (240 stran, cena 225 Kč) vychází v nakl. Lidové noviny v polovině listopadu. Úvodní část  rozhovoru s Tomášem Halíkem naleznete zde.