Česká kultura v New Yorku není žádným vzácným kořením. Je rozseta tu i onde a voní vskutku rozmanitě. Nepátral jsem po všech akcích týdne, o němž píši, ale za zmínku stojí fakt, že mezi daty 31. října a 6. listopadu mohli Newyorčané českou kulturu poznávat díky výstavě fotografií Josefa Sudka v Czech Centre, přehlídce šesti českých filmů z roku 2004 v Brooklyn Academy of Music, a zejména výstavě gotické Prahy v Metropolitan Museum. Vedle nich, jakoby alternativně a málem bez povšimnutí, ve dvou newyorských klubech třikrát vystoupila i legenda českého undergroundu DG307, sesterská skupina The Plastic People of the Universe, a básník Pavel Zajíček.

O zájezd DG307 do USA se postaral pan velvyslanec Martin Palouš, jenž touto kulturní událostí rovněž ukončil svou velvyslaneckou funkci. Na Washingtonské ambasádě skupina vystoupila 29. října s němým filmem Nosferatu německého režiséra F.V. Murnaua z roku 1922, k němuž DG307 zkomponovala hudbu.

Do USA nepřijeli všichni členové skupiny, ale jen polovina. O jejich příjezdu do New Yorku jsem se nedozvěděl z přehledu kulturních programů, ale z e-mailu kamaráda Ládi z Prahy. Uvedl místo a datum vystoupení, ale když jsem do klubu volal, nikdo o nich nic nevěděl. Bombardoval jsem manažera klubu Knitting Factory e-maily, až konečně dva dny před prvním vystoupením DG307 mi přišla kladná odpověď: skupina bude mít dvě show, film Nosferatu s hudbou v pondělí 31. října a poezii s hudbou následující den, v úterý 1. listopadu. Obě akce se měly konat v Tab Baru téhož klubu. Byly zorganizovány na poslední chvíli.

Klub Knitting Factory je doménou alternativní kultury, zejména filmu a hudby. Je to známé a oblíbené místo nonkonformních univerzitních studentů. Sem chodí poslouchat, pít, bavit se. Malé podium v rohu je v malém sálu dobře vidět i od baru. Promítání začalo až v jedenáct v noci. Ten večer byl Haloween. Zpočátku byl sál zpoloviny prázdný, ale v půl dvanácté se z horního baru o patro níže sesypali haloweenoví celebranti v maskách. Pochopil jsem, jakého báječného efektu manažer klubu svým důmyslným plánem docílil. Upír Nosferatu na plátně a celebranti v maskách rytířů, kněžen a strašáků se tematicky sešli u poslechu DG307 a recitace textu Pavlem Zajíčkem. Dnes již existuje několik cedéčkových verzí hudby k filmu Nosferatu od DG307 nahraných u Guerilla records v posledních dvou letech. A dost povedených. V Tab Baru byl jejich výkon instrumentálně chudší a poněkud „rozhašenýí“. Posluchači byli nicméně vděčni i za něj. „Čas je výkřik půlnočního ptáka“ je Pavlova básnická sbírka vydaná v roce 1999 u nakladatelství MAŤA. Titul by mohl být i leitmotivem jejich newyorského vystoupení; tu noc v něm křičeli upír Nosferatu, haloweenoví celebranti a podmanivé variace elektrických houslí Dalibora Pyše.

Pavel Zajíček

Druhý večer v Tab Baru ubyl počet posluchačů o haloweenové celebranty, a tím počet klesl na třicet. Sled básní Pavel s kapelou domluvil předem, a tím byly udány i doprovodné melodie. Fakt, že skupině schází polovička hudebníků, Pavel vyřešil svým způsobem; předcházející večer v baru potkal tři místní hudebníky a bez potřeby zkoušky je zapojil do kompozic. Jeho intuice sklidila své plody. Dívka na bicí a baskytarista byli výborní, hráč na elektrickou kytaru se neprosadil. První básně Pavel recitoval anglicky, později již jen česky. Hrstka poslouchajích Američanů byla evidentně českým undergroundem oslovena. Vystoupení skončilo o půlnoci a vytvořilo zvláštní odrůdu nedefinovatelného posvátna, jemuž Pavlovy verše a nálada hudebního doprovodu zavdaly příčinu k manifestaci. Půlnoční pták času ten večer nekřičel, ale zpíval. A jeho zpěv vyzýval k zamyšlení.

Třetí vystoupení DG307 se událo neplánovaně. Chtělo by se mi říct ‚náhodou‘, jenže i za náhodou jsou skryté příčiny. Došlo k tomu asi takto: v sobotu odpoledne 5. listopadu se Pavel procházel po New Yorské čtvrti SOHO, až došel k Bowery Poetry Club. Nahlédl dovnitř, viděl krásné jeviště velké jako dlaň v přítulném sálku s barem u vchodu, přečetl si program, a když zjistil, že v sobotu v šest večer je na programu vyzývavý blok Multi-Voice, More Poets Than You´ve Ever Heard, byl přesvědčen, že tento program je vymezen právě pro něj. A tak vešel dovnitř, promluvil s ředitelem klubu, ukázal mu sbírku básní přeložených do angličtiny, zdůraznil, že popozítří odlétá zpět do Prahy, a řekl jasně, že by v klubu rád vystoupil. A tak slovo dalo slovo a Pavel s DG307 byl pozván na půlhodinový recitál na neděli 6. listopadu na šestou hodinu. Pavel obvolal své české přátele žijící v New Yorku, informoval o záměru hudebníky ze skupiny a domluvil půjčku aparatury. Jenže violoncello sehnat nedokázal, a tak cellista Tomáš Shilla si musel sednout mezi posluchače, kteří ten večer naslouchali působivým a melancholickým Pavlovým veršům v angličtině ze sbírky Time is a Mid-Night Scream [přeložil Marek Tomin, vydal Twisted Spoon Press, 2005]. Ten večer hráli jen Dalibora Pyš na elektrické housle, Josef „Bobeš“ Rössler na klavír a mladý baskytarista Jerry, kterého Pavel vtáhl do všech tří newyorských vystoupení hned první večer v Knitting Factory. K většině Pavlových básní, které hraje s DG307, existuje hudba s více či méně fixními melodiemi, jež jsou kreativně obměňovány a adaptovány k podmínkám sálu, chvíli a náladě. Tím jediným stabilním prvkem a zároveň katalyzátorem veškerého hudebního projevu DG307 jsou právě Pavlovy básně recitované ve stejném rytmu a se stejně akcentovanými slabikami. Proto i vystoupení v Bowery Poetry Club probíhalo podle stejného klíče. A ze všech tří vystoupení DG307 v New Yorku se povedlo nejlépe. Kapela improvizovala báječně, Pavlovy verše, nadýchané echem, se houpaly na vlnových délkách zvuku jako půlnoční ptáci vyplašení křikem, vylétávající z bezlistých javorů v podzimním Central Parku.

Newyorské vystoupení DG307 a básníka Pavla Zajíčka skončilo v pondělí 7. listopadu jejich odletem zpět do Prahy. Rozloučili se s hrstkou asi dvaceti Čechů, kteří byli na všech jejich vystoupeních a kterým zavdali možnost se spolu opět sejít. Potřásli si rovněž rukama s několika Američany, které jejich tvorba v Knitting Factory a Bowery Poetry Club oslovila. Odjeli bez žalostných scén zraněných fanoušků, tiše a spokojeně. DG307 se narodila před dvaatřiceti lety v Čechách a patří do Čech, ne do USA. Americká kultura mu jen dávala látku k snění o svobodě v totalitní době a inspiraci tvořit. DG307 byla v Česku uměleckou alternativou a zůstala jí i v novém, svobodnějším politickém klimatu. Když jsem četl upoutávku na koncert v Knitting Factory, její autor o DG307 napsal, že undergroundové hnutí v bývalém Československu psalo historii, aniž by se o to kdy snažilo. Myslím, že tato charakteristika politického nesnažení je dvojnásobně protříbenou pravdou. Zajisté že tempora mutantur et nos mutamur in illis, což platí i o undergroundu, ale jisté životní postoje, modus bytí, zastáváné hodnoty, duchovní poloha a způsob myšlení zůstávají v lidech nezměněny napříč politickým klimatem. Vedle umělecké hodnoty básní a hudby DG307 je v této bohulibé iniciativě nepřeslechnutelný hlas autentičnosti a jedinečnosti. Jaká to úžasná inspirace!

Foto:autor