• Dívejte se, vyhlížejte, neboť nevíte, kdy přijde ten čas.
  • Jako člověk na cestách; uložil svému domu a svým sloužícím zodpovědnost za práci, každému za tu jeho, a vrátnému poručil, aby zůstal bdělý.
  • Zůstaňte i vy bdělí, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, o půlnoci, za rozbřesku nebo ráno po rozednění, aby vás nenašel ve spánku. Co říkám vám, říkám všem: zůstaňte bdělí! [vlastní překlad]

Perzonifikace času je nejsnazší způsob, jak čas vtáhnout do řeči. Chodí s námi nebo proti nám, opožďuje se nebo nás předbíhá, stojí, zatímco my jdeme, běží a žene se, štve se a řítí, že nás vleče za sebou bez dechu a usebrání. Někdy zase křičí, kvílí, vymyká se z pantů, je vlídný, dobrý, plný, prázdný, tupý, radostný … A je takový, jak ho prožíváme a zneužíváme, jak ho chápeme a uchopujeme, jak s ním nakládáme a jak ho rozkládáme. Kdybychom byli ryby, čas by připlouval, kdybychom byli ptáci, čas by přilétával, kdybychom byli ještěrky, čas by se plazil. A až by do nás vrazil, řekli bychom, již je tu. Aristoteles v pojednání o počátku (arché) /1012b 30-35/ jde ještě dál. Říká, že počátkem se nazývá předně to, od čeho se někdo nejprve začne pohybovat; například u délky a u cesty je z jedné strany tento počátek, ze strany opačné jiný. Počátek neexistuje. Je daný prostě tím, že ho někde a někdy začneme měřit od jednoho místa k druhému. Aristoteles zde mluví o délce dráhy. Délka času je jako dráha běžně chápána. Čas jde a přichází, neboť i my jdeme a přicházíme, má směr vpřed i od předu vzad, neboť i my sledujeme směr naší cesty kam nás oči vedou. Kdybychom měli oči vzadu, šli bychom tímto směrem a vpřed by bylo totéž jako vzad a každý směr by byl dobrý, špatný, atd. Čas je takový, jak si ho připravíme, či ještě lépe, čas je takový, jak se na něj připravíme.

 Evangelista Marek mluví jak o času, chronos, tak i přípravě. Připodobnil pohyb času k chůzi člověka, jenž je na dlouhé cestě a jehož návrat domů není předem ohlášen. Feriální lekcionář (FL) zde napovídá, že tím časem je poslední den před příchodem Ježíše Mesiáše, zatímco řecká předloha a mnoho moderních překladů se drží původního „času“. Všichni lidé pánova domu - rodina i nájemníci, zaměstnanci všeho druhu včetně hlídače vchodových dvěří sloužícího v noci - dostali jasné instrukce pracovní náplně; mají dělat každý svou práci a čekat na svého pána. Čekají na čas příchodu a jsou připraveni. Kdo pracuje ve dne, vyhlíží jeho přítomnost ve dne, kdo pracuje v noci, vyhlíží jeho přítomnost v noci. Ve vztahu ke svému pánu a prožívání času během jeho nepřítomnosti jsou v jednotě: hledí si svých povinností, každý podle druhu svěřené práce a vyhlížejí svého pána v očekávání jeho nenadálého návratu. Jejich cílem je, aby nebyli zaskočeni, překvapeni, nepřipraveni. Některé pozdější řecké opisy, ze kterých čerpala například i Bible kralická, toto mezičasí pánovy absence vyplňují modlitbou. Čteme tam: Vizte, bděte a modlete se.

V Pirke Avot (I,2) čteme, že rabi Simon, zvaný Spravedlivý, říkal: Svět přetrvává díky třem věcem: Tóře, chrámové službě a milosrdenství. Jaká to užasná inspirace v adventní době! Mějme vedle naší běžné, každodenní a rutinné práci také čas na modlitbu, studium Bible, účast na bohoslužebném shromáždění a prokazování dobrých skutků. Čas oslav narození Ježíše Mesiáše přichází. Prohlubme proto náš adventně převánoční, uřícený čas o dimenzi dobra.

Foto:autor a archív Magazínu ChristNet.eu