Rozhovor s arcibiskupem Janem Graubnerem, předsedou České biskupské konference


1) Proč podle Vás politici přistoupili k vypracování novely církevního zákona?

Odbor církví na Ministerstvu kultury (MK), který připravoval církevní zákon, nebyl spokojen s rozhodnutím Ústavního soudu, a proto připravil novelu, aby jinými slovy prosadil to, co se tehdy nepodařilo.

2) Mohl byste krátce nastínit hlavní důvody, proč s touto novelou nesouhlasíte? Kde jsou její nejzávažnější problematické momenty?

Problém je v tom, že se církvi upírá právo dané Základní listinou práv a svobod zřizovat si své orgány podle vlastních norem nezávisle na státu. Právo dostává státní úředník, který uděluje a odnímá právní subjektivitu církevním subjektům, například farnosti. I bez soudu může státní úředník zrušit farnost, když se mu bude zdát, že farnost porušila nějaký zákon.

3) Do jaké míry lze s novým církevním zákonem mluvit o omezení náboženské svobody?

V žádné z postkomunistických zemí není takové omezení církve. Podívejte na Slovensko či do Maďarska, tam se registruje biskupství, a to samo pak vystavuje potvrzení o právní subjektivitě svých orgánů.

U nás to může znamenat i docela konkrétní hmotné škody. Jestli si bude MK vysvětlovat zákon striktně, nemusí platit dosavadní postavení církevních škol. Jestli budeme muset přejít u každé školy na s.r.o., bude to stát desítky milionů korun. Jestli přejdeme na školské právnické osoby, přijdeme o majetek církevních škol, který v případě zániku školy nesmí přejít zpět na zřizovatele, ale jen na jinou školskou právnickou osobu, a o tom rozhodne soud. Nehledáme výhody, ale spravedlnost.

4) Uspokojila Vás odpověď prezidenta Klause na Vaši žádost, aby novelu nepodepisoval?

Odpověď pana prezidenta mě neuspokojila.

5) Hodláte podnikat proti tomuto zákonu nějaké další aktivity, například směrem k Ústavnímu soudu?

K podání žaloby k Ústavnímu soudu jsou kompetentní senátoři, které jsme o to požádali.


Rozhovor s Pavlem Černým, předsedou Ekumenické rady církví

1) Proč podle Vás politici přistoupili k vypracování novely církevního zákona?

Domnívám se, že v předvolební situaci je vždy dobrým krokem dotáhnout nějaký projekt až do finále. Levicové strany využily koncepce zákona připraveného a odhlasovaného ještě za ministra Dostála, který se velkým porozuměním církevní problematice nevyznačoval. Přesto, že zákon 3/2002 Sb. neřeší komplexně problematiku postavení a hospodářského zajištění církví, opticky vypadá jako krok kupředu. Dnešní politická situace nahrála snaze protlačit novelu zákona, jehož některé části zrušil před dvěma lety Ústavní soud.

2) Mohl byste krátce nastínit hlavní důvody, proč s touto novelou nesouhlasíte? Kde jsou její nejzávažnější problematické momenty?

Pro křesťanské církve v ČR je vždy velmi citlivou otázkou, když se společnost znovu dotýká toho, co kdysi sebral a zakázal komunistický režim. Komunisté chtěli ukázat, že stát si se vším poradí sám a že křesťané si mají ve svých kostelech a sborových domech „dýchat na dušičky“ a vůbec neplést se do veřejného života a sociální problematiky. Jedním z prvních kroků po přijetí nového zákona o církvích v roce 1949 bylo zabavování a zavírání dětských domovů, domů pro seniory, charit, diakonií. Zároveň postupovalo rušení církevních škol a výchovných institucí. Komunisté chtěli ukázat, že církve jsou pro společnost zbytečné a je třeba je zlikvidovat. To se nedá zapomenout. Mnozí to ještě dobře pamatují. Pro křesťanskou církev není sociální služba a výchovná práce pouze nějakým apendixem duchovního života. Zmíněná práce je integrální součástí poslání církve, jak je to mnohokrát vyjádřeno ve Starém zákoně a jak to zřetelně a jasně podtrhl a rozvinul Ježíš Kristus. Zvěst evangelia byla doprovázena pomocí chudým, nemocným, bezprávným a všem jakkoli marginalizovaným společností.
Z těchto důvodů se mi nelíbí, když právě přijatá novela komplikuje založení sociálních a výchovných zařízení církví. Příliš mnoho moci je tak vloženo do rukou úředníků.

3) Do jaké míry lze s novým církevním zákonem mluvit o omezení náboženské svobody?

Samotná náboženská svoboda tímto zákonem patrně ohrožena není. Spíše jde o komplikování vzniku sociálních, výchovných a vzdělávacích zařízení církví. Příliš mnoho rozhodovací moci je svěřováno úřednickému aparátu. Kdyby to bylo všechno tak průzračně jasné, tak by Senát tuto novelu nevetoval a Ústavní soud některé její části nerušil. 

4) Odpověděl prezident Klaus na dopis předsednictva ERC? Uspokojila Vás jeho odpověď?

Pan prezident odpověděl na náš dopis způsobem, který svědčí o tom, že se problematikou novely skutečně zabýval. To je jistě dobré a povzbudivé. Přesto se domnívám, že ho jeho legislativní poradci přesvědčili, že je všechno v pořádku. Celá problematika ale není tak průzračně jasná, jak by se zdálo z dopisu pana prezidenta. Mám na stole právní rozbory, které jasně naznačují, že církevní subjekty jsou proti ostatním právnickým osobám znevýhodněny, protože nejsou pouze evidovány, ale jejich vznik je podmíněn zvláštní registrací, o které rozhoduje církevní odbor Ministerstva kultury. Církve již mají své zkušenosti s tímto řešením, protože církevní odbor se již v několika situacích choval tak, jako by novela již platila. Z tohoto důvodu se domnívám, že pan prezident je někým informován jednostranně. Pokud se nad danou problematikou diskutuje bez předsudků, je přinejmenším třeba připustit, že novela církve a církevní subjekty omezovat bude.

5) Hodláte podnikat proti tomuto zákonu nějaké další aktivity, například směrem k Ústavnímu soudu?

Církve zde byly před církevním zákonem a jeho novelou a budou i po něm. Pokud jsou ale zástupci církví a také někteří právníci přesvědčeni, že novela dobrá není, je třeba využít všechny možnosti, které nám poskytuje naše demokratická společnost. Jednou z těchto možností je stížnost k Ústavnímu soudu. Církve samy se odvolat nemohou. Věřím, že se najdou politici – senátoři, kteří problematičnost novely chápou, a zmíněná instituce se dostane opět ke slovu.