Když se Jiří Paroubek stal premiérem, dušoval se, že chce vylepšit vztah ke křesťanům a k církvím zvláště. Znovu to deklaroval při nástupu katolíka Vítězslava Jandáka na post nového ministra kultury. Levicově zaměřená média to tehdy interpretovala jako vstřícný krok především k římskokatolické církvi. Podobně byla hodnocena premiérova návštěva na Svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi.

Poté však premiér Paroubek zřejmě díky výzkumům zjistil, že křesťané nejsou a nikdy nebudou jeho voličskou základnou. Proč se jim tedy snažit zalíbit? Doporučil svým poslancům, aby společně s komunisty protlačili novelu sporného „církevního zákona“ a katolické církvi vzkázal, aby zapomenula v tomto volebním období na smlouvu s Vatikánem.

Záhy se rázně objal s komunistickým předsedou Grebeníčkem a následně i s Filipem. To mu však asi nestačilo, a tak v listopadu začal vystrkovat růžky, když se hrdě přihlásil k rušení „lustračního zákona“. Stovky spolupracovníkům StB, kteří mají na svědomí nejeden zničený lidský osud, by klidně pustil na dobře placená místa ve státní správě. Tím však ztratil veškeré mé sympatie. Aby toho nebylo málo, podpořil přijetí paragrafu trestního zákoníku, který ve svých důsledcích de facto legalizuje eutanazii.  

Absolutním vrcholem je však jeho mediální vystupování ohledně zákona o registrovaném partnerství. Pokud s ním Jiří Paroubek souhlasí či nesouhlasí, je to jeho osobní věc. Považuji však za nehorázné, že si začal otírat ústa o křesťany, kteří jsou většinově proti (pozn.autora: neplatí pro všechny křesťanské církve). Skrze média jim servíruje „pravdu“, že „pánbůh“ přeci nechtěl, aby někteří lidé trpěli. „A proč je tedy na světě bolest, pane premiére?“ ptá se lidská logika.

Nepředpokládám, že bychom se v brzké době dozvěděli odpověď na tuto otázku. Co však lze od pana Paroubka očekávat je, že s komunisty i marťany klidně prosadí cokoliv, jen aby byl za pár měsíců opět v křesle. Jeho sloní kroky vystihuje název básně: Po nás ať přijde potopa! A tak nám nejpíše pod dobu jeho premiérování nezbývá než volat: God bless Czech republic! 

Články v rubrice aeropag vyjadřují osobní názory autora.