Seznamka
Rabínská literatura je překvapivě chudá na přirovnání učitelské praxe k rybám a rybolovu. Výrok rabbana Gamaliele staršího je vyjímka, která potvrzuje pravidlo, že téma ryb a rybolov nebylo zcela tabu. A skutečně, vedle hagadických diskurzů najdeme mnohonásobně víc halachických (právních) výroků, které diskutují jak, kdy a které ryby je dovoleno lovit a připravovat k jídlu.
V evangeliích, zejména synoptických, je situace naprosto jiná. Ježíšův příběh se odehrává v jihovýchodní Galilei kolem Genezaretského/Galilejského moře/jezera a tento fakt zanechává čitelné stopy nejen v reáliích a tzv. zázračných příbězích, ale i v podobenstvích, přirovnáních a metaforách, které evangelisté vkládají Ježíšovi na jazyk. O jedné metafoře čteme i v Mk 1,4-20; v 17. verši Ježíš říká rybářům Šimonovi a Ondřejovi: Deute opisó mu kai poiésó hymas genestchai halieís anthrópón, větu, kterou Feriální lekcionář (FL) překládá: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí“ (dosl. „… , abyste se stali rybáři lidí“).
Chci se vám vyznat, že metafora „rybáři lidí,“ halieís antchrópón, na mně působí víc než podezřele. Chytání lidí do verbální sítě, ať už formou slibů či triků, vnikání do jejich životního prostoru a násilného vytržení z jejich přirozeného prostředí, kde jsou doma a svobodni, k němuž jsou uzpůsobeni a, teologicky vyjádřeno, pro nějž jsou stvořeni, patří k největším zločinům a proviněním proti lidským právům, kterými jsme dnes svědky. Evangelijní zvěst je přece o něčem jiném! Ježíšův příběh, jeho úkol a jeho naplnění je pozvání do svatosti a věčnosti, nikoliv zatčení, masakrování a násilné přetváření. To je přece přesně to, co je cílem a činností každého rybáře. Ten svou oběť navíc ještě posolí, upeče a sní. Je-li to tak, tak proč ta metafora? Cožpak si Ježíš, eventuelně evangelisté, neuměli sakra vymyslet něco lepšího!?
Čteme-li Markovo evangelium celé, neujde nám, které profese evangelista zmiňuje. Kromě rybářů to jsou: lékaři, rozsévači, pastýři, prodavači, směnárníci, celníci, vinaři, stavitelé, prostitutky, farmáři, vojáci a sluhové (nepočítám ani ženy v domácnosti, a ani vládní a duchovenskou aristokracii). Překvapivě, pro stylistický záměr se Marek nechává inspirovat jen několika literárními figurami vzatých z těchto profesí, aby rétoricky okošatil svou dikci; je to lékař, rozsévač, vinař a rybář. K lékaři Ježíš připodobňuje sám sebe, vinaře a rozsévače použije pro zápletku v podobenství, a profesní rybáře metaforizuje na „kolektory“ čili lapky lidí. Ten poslední případ, jak jsem již řekl, se Ježíšovi (a nebo Markovi) povedl nejméně. Cožpak si neuměl vymyslet lepší?
Uměl a nevymyslel. Ukažme si to na příkladu. Žádný ze synoptiků neužívá metaforu pastýře jak to dělá Jan (21,17); Ježíš říká Petrovi: „Pas mé ovce.“ I tato metafora vychází z běžné profese, ačkoliv to není profese Petrova. Ten byl přece jedním ze čtyř rybářů v Ježíšově dvanáctce. Na počátku bylo řečeno, že Ježíšův příběh je vsazen do prostředí „rybářů“ žijících kolem Galilejského jezera. Je jasné, že Markově metafoře rozuměli pozitivně, tj. její význam zaslechli v důrazu položeném na hojnost úlovku a ne na způsob a účel lovu. Ježíš poněkud sebevědomě říká: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí.“ A oni všeho nechali, podlehli naléhavosti jeho pozvání a svobodně se rozhodli jít za ním. Jak úžasně inspirující!
