Včera opustil tento svět nejvyšší představitel pravoslaví u nás

Dne 30. ledna 2006 po delší nemoci si v časných ranních hodinách Bůh k sobě povolal nejvyššího představitele Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, Jeho Blaženost Nikolaje, arcibiskupa prešovského, metropolitu českých zemí a Slovenska, jež měl 78 roků.

Datum pohřbu bylo stanoveno na sobotu 4 února 2006. Obřad se uskuteční v Katedrálním chrámě sv. Alexandra Něvského v Prešově se začátkem Archijerejské liturgie v 8:00 hod. a pohřebního obřadu o 10:00 hod. Tajemník Přesvaté Synody Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku Milan Gerka podle deníku Život Prešova prohlásil, že je očekávána účast zástupců všech 14 autokefálních pravoslavných církví na světě.

foto: http://www.orthodox.sk/

Reakce na smrt hierarchy se objevují především v církevních kruzích

Podle Milana Gerky byl Vladyka Nikolaj člověkem upřímného srdce, otevřeným pro každého. Měl silné charizma a dar komunikace. „Bude chýbať mnohým, lebo viac ako 40 rokov viedol eparchiu“, řekl. Podle Gerky v čase ateistického režimu prožíval těžké období, po r. 1989 se podílel na majetkovém vyrovnání s řeckokatolickou církví a přispěl k úspěšnému vyrovnání mezi oběma církvemi.

Emeritní římskokatolický biskup Mons. Ján Hirka o zesnulém vladykovi v kondolenčním listě mimo jiné prohlásil: "Vysoko si vážim tiež jeho prosbu o odpustenie, ktorú vyslovil na slávnosti mojich 80-tých narodenín v Abranovciach 15.11.2003, ktorú som opätoval. Tak sme vlastne spoločne naplnili akt zmierenia medzi našimi cirkvami." Kondolence zasílají i jiní představitelé církví a veřejného života.

Slovenská média se však tématu příliž nevěnují, v denících najdeme pouze neutrální zprávu o smrti nejvyššího představitele pravoslavné církve většinou doplněné o vyjádření jiného biskupa, v regionálním tisku na východním Slovensku, kde je pravoslaví tradičně nejšilnější jsou zprávy o něco podrobnější, ale povětšinou nacházíme v posledním odstavci i narážku na obvinění ze spolupráce s tajnou bezpečnostní službou.

Životopis Jeho Blaženosti metropolity Nikolaje

Jeho Blaženost metropolita Nikolaj, občanským jménem Mikuláš Kocvar, se narodil dne 19. prosince 1927 v Hanigovcích v okrese Sabinov. Studoval na Ruském gymnáziu v Humenném, po jehož skončení pokračoval ve studiu na Pravoslavném semináři v Praze. Prešovským biskupem Alexejem, byl dne 4. srpna 1950 vysvěcen na diákona a následně 5. srpna 1950 na kněze v chrámu sv. knížete Alexandra Něvského v Prešově. V témž roce byl ustanoven za správce pravoslavné farnosti v Mikulášové v okrese Bardejov.

Roku 1954 byl jmenován spirituálem Pravoslavné bohoslovecké fakulty v Prešově. V tomto období byl vyslán na čtvtletní studium na Moskevskou duchovní akademii, kde v r. 1959 obhájil kandidátskou práci a byl mu udělen titul "Kandidát bohosloví". Po návratu ze studia byl otec Nikolaj ustanoven správcem farnosti v Geraltově a 1. ledna 1960 mu byla přidelena farnost Jarabina, kde působil dva roky.

Dne 1. listopadu 1962 byl opět jmenován spirituálem na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově a od 1. listopadu 1964 se stal správcem Prešovské pravoslavné eparchie. V únoru 1965 jej Jeho Blaženost Dorotej, metropolita pražský a celého Československa postřihl na mnícha se jménom Nikolaj. Dne 26. února 1965 byl eparchiálním shromážděním zvolen za prešovského biskupa a 28. února 1965 přijal biskupské svěcení z rukou Jeho Blaženosti Doroteje, metropolity pražského a celého Československa, za účasti Kypriána, arcibiskupa berlínského a stredoevropského, a Metoda, biskupa michalovského.

Vedle své arcipastýřské služby působil vladyka Nikolaj v l. 1973-1976 jako profesor na Pravoslavné bohosloveckeé fakultě v Prešove, kde přednášel systematickou teologii a předměty na katedře Praktického bohosloví. ačkoli byl biskupem, tehdejší státní správa mu nedovolila vykonávat dále pedagogickou činnost.V r. 1987 se biskup Nikolaj stal arcibiskupem.

Po rozdělení Československa a po schválení nové ústavy Pravoslavné církve se arcibiskup Nikolaj jako předseda Metropolitní rady Pravoslavné církve na Slovensku stal arcibiskupem prešovským a Slovenska. Dne 14. dubna 2000 byl na X. místním sněmu vladyka Nikolaj zvolen metropolitou Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku a v nedeli 4. června 2000 byl v Katedrálním chrámu sv. Alexandra Něvského v Prešově za účasti představitelů ostatních autokefálních církví, státní správy v čele s prezidentem Slovenské republiky, členů Posvátné synody, duchovenstva a věřících slavnostně uveden do úřadu.

Pravoslavná církev v našich zemích

Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku se odvolává na tradice východní církve na Velké Moravě, v Přemyslovských Čechách a zvláště na nepřetržitou tradici východního křesťanství na východním Slovensku. Ctí Cyrila a Metoděje s jejich žáky, sv. Ludmilu a sv. Václava, sv. Prokopa a připomíná kladný vztah Jana Husa a Jeronýma Pražského k pravoslavné tradici. V r. 1994 byl kanonizován kníže Rostislav, který pozval Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu (863).

Od 19.století v souvislosti se slovanským hnutím sílily u nás sympatie k pravoslaví a s příchodem ruských emigrantů na počátku 20. století a vznikem Československa bylo umožněno vytvoření pravoslavné církve v našich zemích. V r. 1921 byl pro Moravu vysvěcen v Jugoslávii – Bělehradě první český pravoslavný biskup Gorazd (Matěj Pavlík), známý později z tzv. heydrichiády během 2. světové války.

Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku získala autokefalitu od Moskevského patriarchátu v r. 1951, Konstantinopolským patriarchátem byla potvrzena v r. 1998. V r. 1992, v souvislosti s rozdělením Československa, byl změněn název Pravoslavná církev v Československu na Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku a byly ustanoveny čtyři eparchie (diecéze): pražská a Olomoucko-brněnská, prešovská a michalovská. Dohromady se církev skládá ze 166 farností.

V současné době se farnosti oživují příchodem nových věřících především z Balkánu a Ukrajiny. Díky znovunabytí svobody je možné působit veřejně, vyučovat náboženství a stavět chrámy. V jednotlivých eparchiích působí mužské i ženské monastýry (kláštery), ale církev se stále potýká s nedostatkem duchovních povolání.